TEST Svezli jsme se s Ferrari Mondial QV: Proč je tenhle italský hřebec neprávem opomíjený
Vždyť je to k sakru pořád Ferrari s mrkačkami, čtyřmi zadními kulatými světlomety a Pininfarinovým designem. Má i pětipaprsková liťáky v klasickém designu. Přesto na něj fanoušci nadávali už v roce 1980. Nedalo se a vydrželo ve výrobě do roku 1993, takže špatné určitě nebylo. Naopak by dnes mělo být ceněno, protože kupé nebo kabrioletů 2+2 s motorem uprostřed se už nedočkáme.
Techniku sdílel Mondial s dvoumístnými modely, nejprve s typem 308 GTB, verze QV na fotkách s novějším 308 GTBi a jeho čtyřventilovou technikou. Vyráběla se v letech 1982 až 1985 a vzniklo celkem 1145 aut. Kvůli větší kabině je střecha hodně dlouhá, vysoká a prosklená, takže v létě je v ní jak ve skleníku. Většina Mondialů byla vybavena klimatizací, ne vždy vám však bude fungovat. Ale s tím u staršího italského auta počítáte. Výhled z auta je však fenomenální a s většinou Ferrari se nedá srovnat.
Karoserie ze Scaglietti sedí na trubkovém rámu, její část je z oceli a zbytek z hliníku, aby auto moc nevážilo. Nad motorem je spousta děr na odvod teplého vzduchu, ten studený se dere dovnitř bočními nádechy. Pravým přímo k motoru, levým k olejovému chladiči. Auto také nemá žádný spojler na zádi, vůbec ho totiž nepotřebuje. Chladič je, bohužel spolu s baterkou, umístěn pod přední kapotou a žebrovaným otvorem v ní. Občas tedy majitelé zápasili s mokrými kontakty. Zbývá tu ale dost místa na rezervu i mechanismus vyklápěcích světel ukrývajících vždy dvojici kulatých parabol.
Uvnitř je to typické Ferrari s kůží a černými plasty. Nechybí ani typický volant. Je tu ale bohatá výbava, protože Mondial mířil na zámožné klienty. Elektrická okna byla standardem, stejně tak klimatizace nebo elektrické otevírání kastlíku. Ručka není uprostřed, ale u prahu a po zatažení se páka sklápí, aby se přes ni dalo vůbec vystupovat. To se vám ale chtít nebude, sedí se tu totiž úžasně, byť hlavové opěrky jsou legračně nízké. Zadní sedadla jsou spíš nouzová, přístup na ně je ale díky dlouhým dveřím slušný. Na Ferrari jde však o nadprůměrně prostorné auto. V zádi za motorem je největší zavazadelník, kvůli sousedství motoru a výfukem pod podlahou je v něm ale velké horko.
Motoru to ale odpustíte, protože vás bude bavit svým nádherným zvukem. Syrovost osmiválce vyvolává husí kůži v každém nadšenci a okamžité reakce vzbuzují nadšení. Vy musíte v tu chvíli jen celkem hodně řadit, abyste měli všech 235 koní a 255 Nm plně pod kontrolou a můžete s nimi svižně rozpohybovat 1555 kg těžké kupé. Ale to nevadí, řadit v obnažené kulise je krása. Na brzdy se navíc můžete spolehnout. Díky tomu brzy zrychlíte a začnete si vychutnávat skvělé jízdní vlastnosti a výborné vyvážení. Za ty vděčí Ferrari nezávislému zavěšení všech kol a neutrálně působícímu řízení. Tam vám vůbec nevadí absence posilovače, ocenili byste jej patrně jen při parkování. Celkově se dají jízdní vlastnosti rozhodně označit za přívětivé a sportovní, svezete se výborně.
Mondial QV byl později nahrazen typem 3.2 s větším osmiválcem (shodný s Ferrari 328) a nakonec typem T s motorem ještě o dvě decky větším (ten už pocházel z Ferrari 348). Obecně ale kromě původní verze nešlápnete s tímhle autem vedle a získáte praktické Ferrari. Jeho prodejní čísla to dokazují, ve své době populární bylo. Nástupcem celé modelové řady byl typ 456 GT, který už měl motor vpředu. Jenže ten už nelze servisovat za tak rozumné peníze jako Mondial. A je to Ital, takže s nějakým servisem prostě počítat musíte, například zmíněná klimatizace většinou nefunguje, což je vzhledem k velké prosklené ploše dost zásadní problém. Ale ano, je to pravé Ferrari a nabízí za svým volantem ty výjimečné pocity, jako kterékoliv jiné kupé z Maranella.