Ford Mustang Shorty (1964): Příběh ukradeného prototypu

Ford se zabýval myšlenkou kompaktního sportovního kupé už od začátku 60. let. Dokonce experimentoval i s protisměrným uspořádáním zadní lavice! Projekty Avventura, Avanti a Allegro vyústily ve stavbu nefunkčních maket (1962). Na GP USA ve Watkins Glen téhož roku se sice ukázal první funkční Mustang, ale bílé auto s modrým pruhem a motorem V4 (!) představovalo dvoumístný roadster s možností závodního nasazení. A následovaly další skici, návrhy a modely v životní velikosti, mnohdy i s propracovaným interiérem. Ale žádný z nich nikdo nemohl pořádně otestovat v provozu. Byly nepojízdné...

Nakonec se Ford na podzim 1962 rozhodl pro dvoudveřový hranatý „hardtop“ (v americké terminologii tento pojem značí kupé bez středních sloupků, nikoli obvyklý roadster s pevnou odnímatelnou střechou). To už byly narýsovány základní tvary budoucího „pony caru“, automobilka si nakonec vybrala práci Galeho Haldermana. Návrháři, projektanti, konstruktéři a inženýři ale pokračovali dál ve vývoji alternativ: kabrioletu, který se připojil k uzavřené verzi v při premiéře v dubnu 1964, respektive fastbacku s oblou střechou, jenž přišel na trh o několik měsíců později. Do série se nakonec nedostal ani čtyřdveřový sedan, o kombi, respektive spíše třídveřovém shooting brake nemluvě.

Skutečně jezdící dvoumístné kupé v prototypové fázi vzniklo pouze jediné. Konkrétní kousek navrhl tehdy nezávislý designér Vince Gardner, nepochází tedy přímo od Fordu. Připomíná sice jednu z oficiálních skic z února 1963, ale nikdo jistě neřekne, zda se k ní tento muž nějakým způsobem dostal. Vínový vůz je každopádně opravdový krasavec a estetický zážitek z něj umocňují kupříkladu pneumatiky s úzkými bílými pásky na blyštivých kolech. Zepředu i zezadu je to jasný první Mustang, při bočním pohledu kromě tradičních prolisů ovšem vynikne hlavně jeho krátký rozvor, úplně jiné dveře a až evropské proporce. A chromované víčko nádrže na zádi je také důležitým detailem. Hodně zajímavý unikát!

Vzdálenost mezi nápravami byla o 16 palců, tedy 406 mm kratší než u sériového modelu! Právě proto dostal přezdívku „Shorty“, což se dá do češtiny volně přeložit jako „kraťas“. A ještě jedna zajímavost: jako stavební materiál na celou zadní část posloužil lehký sklolaminát. Kdepak ocel! Auto bylo dokončeno v úvodu sezóny 1964 a coby technický základ použili konstruktéři jeden předprodukční vůz, který by beztak skončil jinak ve šrotu. Místo vidlicového osmiválce 4,26 l však dovnitř zamontovali větší agregát s objemem 4,95 l, který krmila trojice dvouhrdlových karburátorů.

Prototyp nakonec zamítnutý do výroby se představil veřejnosti při propagačním turné k uvedení sériového modelu v dubnu 1964. Pro něj byl vlastně také tak trochu postaven. Vedení Fordu se je poté rozhodlo nechat sešrotovat, usoudilo, že jim je k ničemu! Sériové Mustangy přece dostaly i zadní sedačky, byť spíše pro děti, nebyly zaměřeny jen na mladé Američany, nýbrž paradoxně také na rodiny. Pod pojmem rodinný vůz si my Evropané představujeme trochu něco jiného, že? Jenže Gardner si nenechal svoje dílo uvedení v život společností Dearborn Steel Tubing zničit a dal jej uskladnit sice nedaleko, ale mimo areál firmy. Aniž by to pochopitelně komukoli řekl. A co na to Ford? Postupoval logicky, auto, o jehož existenci věděl, se najednou kamsi ztratilo, takže celou událost nahlásil pojišťovně a ta neprodleně vyplatila plnění.

Události se však ubíraly trochu jiným směrem. Majiteli soukromého skladu jaksi Gardner opomněl zaplatit za pronájem a ten v něm vůz po několika měsících objevil. Vzhledem k tomu, že modrý ovál již zaplaceno dostal a zbytečně by se celá věc komplikovala, „Shortyho“ logicky zabavil pojišťovací ústav a prodal jej jednomu ze svých šéfů. Před šestačtyřiceti lety, tedy v roce 1968 si jej pak koupil majitel sítotiskové firmy Nordec Bill Snyder z Hudsonu ve státě Ohio, který nalezl inzerát v prestižním veteránském časopise Hemmings Motor News. Vůz viděl totiž už při oné zmíněné prezentaci ve čtyřiašedesátém a coby fanoušek sporťáků si ho oblíbil. Dealer Fordu mu ale tehdy řekl, že dvoumístné kupé do výroby nepůjde. Poté, co si po čtyřech letech přečetl zmíněný inzerát, okamžitě poslal firemního řidiče i s penězi do Connecticutu.

Před nedávnem se svůj poklad rozhodl nechat zrestaurovat. Renovátoři hlavně vyčistili zamlžená boční okénka, ta jsou totiž z plexiskla! Rovněž se jim podařilo namíchat původní odstín barvy karoserie, originální lak totiž léty popraskal a majitel ho nechal prostě přetřít základovkou. Ale naštěstí ne všude, pod kapotou zbyly ještě patrné stopy, které objevila jeho choť. Snyder svůj Mustang vystavil po renovaci na loňské soutěži elegance v Amelia Islandu. S autem však během pětačtyřiceti let sám nenajel více než 15 tisíc mil, tedy něco málo přes 24 tisíc kilometrů. O oživování mechaniky a interiéru se Ford v oficiální tiskové zprávě nezmiňuje. Zřejmě nebyly potřeba, vnitřek s půvabným tříramenným volantem ovšem vypadá jako nový... Letos se se svým klenotem Snyder také podíval na několik akcí za Velkou louží, přece jen půlstoletí divokého koně je třeba řádně oslavit, obzvláště tehdy, když máte doma v garáži exota postaveného v jediném exempláři!

Firma, která stála za jeho zrozením, se dnes jmenuje módně DST Industries, ale obor působnosti nezměnila. Mnohé moderní showcary a koncepty s modrým oválem ve znaku totiž vznikly právě zde!