Ford T z roku 1915: S Plechovou Lízinkou kolem světa
Dirk Regter z nizozemského Edamu je fanouškem modrého oválu, tahle vášeň se u něj dědí v rodině z generace na generaci. Jenomže nikoliv moderních fordů, ale těch skutečně klasických. V minulosti už vlastnil „téčko“ ročníku 1923, kromě něj i jeden z prvních Modelů A, nástupce slavné Plechové Lízinky. Před devatenácti lety si ale s manželkou Trudy pořídili další „Lízu“, tentokrát vyrobenou v roce 1915. A aby těch čísel nebylo málo, tak se v létě 2012 rozhodli, že s ní objedou svět.
To chce pochopitelně odvahu, i když coby pár v letech už mají času habaděj. Tak starý vůz vyžaduje o dost více péče. Jenomže Model T byl stavěn jako jednoduché a robustní auto. Sám Dirk říká: „„V Africe jsme museli u místního kováře svařit prasklé přední kolo. Jinak jsem vcelku zručný a se šroubovákem, kladivem, lepicí páskou a stahovacími popruhy se toho dá vyřešit hodně. Na hranici Jihoafrické republiky a Botswany jsme narazili na farmáře, který měl ve stodole starý Ford Model T. Věnoval nám z něj pneumatiku darem jako příspěvek na cestu,“ vzpomíná Dirk.
Každá část jejich cesty trvala vždy 180 dní. První, právě do jihoafrického Kapského Města, měřila 22 tisíc kilometrů. Druhá, po USA a Kanadě, byla ještě o šest tisíc delší, a třetí v Jižní Americe činila 26.000 km. Letos a příští rok plánuje nizozemská dvojice projet Nový Zéland, Austrálii, Indonésií a Indii. Poté se přes Himaláj dostane do Číny, odkud bude pokračovat přes Mongolsko domů. K bezmála 80 tisícům kilometrů tak rychle přibudou další.
V letech 1908-1927 Ford vychrlil přesně 15.176.888 exemplářů Modelu T. Výroba se brzy z USA rozšířila do celého světa včetně evropských montážních závodů v Belgii, Dánsku, Francii, Irsku, Německu, Španělsku a Velké Británii, mimo starý kontinent vznikal v Argentině, Austrálii, Chile, Indii, Japonsku, Jižní Africe, Malajsii, Mexiku a Uruguayi. „Tin Lizzie“ bez nadsázky postavila svět na kola, což je prostě fakt, který nelze nijak zpochybnit. Zavedením pásové výroby (plně od roku 1914) a s ní spojených standardizovaných vyměnitelných součástí se dařilo snižovat cenu jednoho kusu z 850 na 259 dolarů. Náklady na údržbu byly nízké a auta vynikala spolehlivostí.
Kapalinou chlazený zážehový čtyřválec s postranními ventily (SV) měl zdvihový objem 2895 cm3 a základní výkon 15 kW (20 k) při 1800 otáčkách za minutu, ten se po celou dobu neměnil. Převodovka, spolu se spojkou v jednom bloku s motorem, byla dvoustupňová planetová s nožním řazením. Jedním pedálem se řadil první a druhý rychlostní stupeň, druhým zpátečka. Vůz spočívající na lichoběžníkovém ocelovém rámu měl klasické tuhé nápravy, odpružené příčnými půleliptickými pery. Ten Regterův dostal jen větší dřevěná paprsková kola pro lepší komfort na dlouhých cestách. První modely disponovaly světlostí 37 cm! Přes sto let starý ford navíc nejezdí zdaleka jen po asfaltu... Pak se ovšem radikálně snižuje životnost sady pneumatik, která v ideálním případě vydrží 15 tisíc kilometrů.
