Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Formule 1 v Česku: Připomeňte si krasavce, kteří závodili v Mostě

Michal Štěpanovský
Diskuze (1)
Na okruhu v Mostě závodily vozy formule 1, které tvořily na přelomu 70. a 80. let minulého století dějiny. Poháněly je tehdy atmosférické třílitrové osmiválce.

Mistrovství světa F1 funguje od roku 1950. Na severočeské závodní trati jezdily monoposty, jež startovaly v šampionátu v letech 1976 až 1982. Nabízíme krátké příběhy několika takových unikátů.

Krasavci nejsou laciní

Seriál FIA Masters Historic Formula One Championship je pořádán od roku 2013 pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Do tohoto

šampionátu jsou řazeny automobily, které startovaly v F1 v rozpětí let 1966 až 1985. Jsou řazeny do čtyř kategorií podle konstrukce podvozku a všechny vybaveny třílitrovými atmosférickými motory (otáčky jsou elektronicky omezeny na 10.000 min-1). Předepsané jsou pneumatiky Avon, ačkoliv v dobách největší slávy jezdily tyto monoposty se značkou Goodyear.

Majiteli závodních skvostů formule 1 jsou povětšinou lidé movití, pro které se stal koníčkem motoristický sport, či speciálně vztah ke světu F1. Každý

krasavec totiž přijde odhadem na osm až deset milionů korun.

K šampionátu patří také seriál sportovních vozů, ovšem větší pozornost poutaly v Mostě historické vozy formule 1. Sedmdesátá a první polovina osmdesátých let je právem označována jako zlatá éra. Jedná se roky, kdy se světovými okruhy rozléhal nádherný dunivý zvuk třílitrových agregátů. Podmínky pro jezdce byly srovnatelnější než kdykoliv později. Zářily legendy jako Jackie Stewart či Emerson Fittipaldi. A také Niki Lauda a James Hunt, kteří svedli v roce 1976 legendární souboj, jenž se stal námětem celovečerního filmu Rivalové. V období, kdy tato éra v roce 1985 končila, vycházela hvězda Ayrtona Senny, který se proslavil v pozdějších letech.

Na mosteckém okruhu se jely dva pětadvacetiminutové závody. Oba panoval s přehledem bílozelený Williams FW07C Brita Nicka Padmora. Zatímco v sobotu vyhrál způsobem start-cíl, v neděli si prvních osm z úvodního závodu vyměnilo pozice na startovním roštu. Padmore se tak musel propracovávat z osmé příčky. Po řadě předjížděcích manévrů už ve třetím okruhu vedl a první místo si bez problémů udržel až do cíle.

Brit dosáhl také nejrychlejšího kola závodu časem 1:28,261 km/h, což představuje průměr 171,8 km/h. Oficiální rekord okruhu je pouze o tři sekundy lepší. „Zažil jsem tady báječný víkend a náramně si to užil. Potěšil mě i zájem diváků. Vidět takové skvosty se jim už jen tak nepoštěstí. Podle mého názoru byla doba třílitrových motorů ve formuli 1 nádherná,“ pochvaloval si dvaačtyřicetiletý Nick Padmore.

Obchodní a marketingová ředitelka společnosti Autodrom Most Jana Svobodová byla s průběhem akce také spokojena: „Znovu se nám potvrdilo, že nádherná historická auta, jimž o závodním víkendu pochopitelně vévodily monoposty formule 1, mají početnou a rostoucí základnu fanoušků a obdivovatelů. Cestu si sem našlo mnoho nadšenců. Chválou nešetřili ani promotéři a týmy. Jsme velmi rádi a těšíme se na setkání příští rok.“

Lotus 77

Mario Andretti (USA), Gunnar Nilsson (Švédsko), Ronnie Peterson (Švédsko), Bob Evans (Velká Británie)

1976 – 29 bodů – 4. místo

Začátek sezony nebyl slavný a v prvních dvou závodech se vystřídali čtyři jezdci. Následně se ustálila dvojice Mario Andretti a Gunnar Nilsson. Oba

vybojovali v sezoně čtyři třetí místa a korunu úspěšnému trendu nasadil Andretti v závěrečném závodě pod horou Fuji. Na první místo se dostal deset kol před cílem a pod šachovnicovou vlajku si přivezl náskok jednoho okruhu. V Japonsku se rozhodovalo o titulu mezi Nikim Laudou a Jamesem

Huntem v legendární sezoně formule 1, kterou americký režisér Ron Howard zpracoval do filmu Rivalové (Rush).

Fittipaldi F5A

Emerson Fittipaldi (Brazílie)

1978 – 17 bodů – 7. místo

Tým vstoupil do mistrovství světa v roce 1976 s tehdejším dvojnásobným mistrem světa Emersonem Fittipaldim. Vůz nesl označení Copersucar. Projekt totiž financovalo sdružení brazilských výrobců cukru (od něj byl odvozen název vozu) a týmu šéfoval Emersonův starší bratr Wilson. Největším úspěchem vozu bylo 2. místo v domácí Velké ceně Brazílie právě se stejným typem vozu, jaký byl k vidění v Mostě. Bylo to jediné pódium, na které tým dosáhl. Od sezony 1980 se změnil název z Copersucar na Fittipaldi a po MS 1982 scénu F1 opustil.

Williams FW07C

Alan Jones (Austrálie), Carlos Reutemann (Argentina)

1981 – 95 bodů – 1. místo

V této sezoně (1981) získal tým sice prvenství v Poháru konstruktérů, ale v poslední velké ceně přišel o titul mistra světa mezi jezdci. Do posledního závodu, jenž se odehrál před hotelem Caesar v americkém Las Vegas, nastupoval jako lídr šampionátu Argentinec Reutemann. Ovšem po startu

z nejlepší pozice se propadl na páté místo, záhy přišel o čtvrtý rychlostní stupeň a závod dokončil na osmé příčce. Mistrem světa se stal Nelson

Piquet (Brabham) s převahou jediného bodu.

Ligier JS11

Jacques Laffite (Francie), Patrick Depailler (Francie), Jacky Ickx (Belgie)

1979 – 61 bodů – 3. místo

Francouzský tým, který založil bývalý judista a závodník Guy Ligier, vznikl před sezonou 1976 a šampionát 1979 začal neuvěřitelným způsobem. V Argentině i v Brazílii startoval Jacques Laffite z nejlepší pozice a oba závody vyhrál. V Brazílii potvrdil vítězný double Patrick Depailler, který navíc zvítězil koncem dubna ve Španělsku. V létě si však zlomil při paraglidingu obě nohy a musel ho nahradit Belgičan Jacky Ickx. Tým skončil třetí v Poháru konstruktérů (hodnocení týmů) a Laffite obsadil čtvrté místo v MS. Stejná umístění v konečném pořadí dokázal zopakovat v letech 1980 a 1981.

Tyrrell 011

Michele Alboreto (Itálie), Brian Henton (Velká Británie), Slim Borgudd (Švédsko)

1982 – 25 bodů – 6. místo

Tým založil britský obchodník s dřevem Ken Tyrrell. Jeho jezdcem a osobním přítelem byl legendární Jackie Stewart. Rok 1982 patřil u britské stáje výsledkově k lepším. Po čtyřech a půl roku dokázal tyrrell vyhrát závod F1. Postaral se o to Michele Alboreto, který byl nejrychlejší na parkovišti hotelu Caesar v americkém Las Vegas. Úspěšné vystoupení britské stáje se odrazilo i v zájmu oděvního koncernu Benetton, jenž stal v následující sezoně sponzorem týmu.

Ford Cosworth DFV: Legendární motor

Impulz k výrobě agregátu dal v roce 1965 nezapomenutelný konstruktér vozů Lotus Colin Chapman. Od sezony 1966 totiž vstupovaly v F1 v platnost předpisy, podle kterých musely být vozy vybaveny třílitrovými motory. O zpracování návrhu motoru byl požádán konstruktér Keith Duckworth, jenž přizval k práci Mika Costina. Z částí jejich příjmení vzniklo označení motoru Cos(tin) (Duck) worth. Champman získal pro spolupráci automobilku Ford, která do projektu investovala tehdejších 100.000 dolarů (dnešních 800.000 USD). Označení DFV je anglickou zkratkou Double Four Valve, v překladu dvakrát čtyři válce podle uspořádání motoru V 90°. Objem motoru činil 2993 cm3, pohonná jednotka vážila 168 kilogramů. S označením DFV byl používaný v letech 1968 až 1983, kdy dosáhl nejvyššího výkonu 364 kW (495 koní) při 11 000 min-1. Dvě sezony používal Lotus motory Ford Cosworth výhradně sám, od roku 1968 si ho mohly pořídit i další týmy. V období let 1966 až 1983 zvítězili jezdci s fordy ve 155 závodech, získali dvanáct titulů mistra světa a týmy vyhrály desetkrát Pohár konstruktérů. V Mostě se objevilo dvanáct historických formulí 1 a všechny byly vybaveny agregáty této značky.

Michal Štěpanovský
Diskuze (1)
16. 7. 2018 13:54
ještě pár obrázků
Kdyby to někoho zajímalo, tak ještě pár amatérských fotek ze stejné akce je tady [odkaz]