Legendární, ale rozporuplný Ayrton Senna by dnes oslavil 57. narozeniny

Senna proslul velkými vítězstvími a korunami světového šampiona, ale i velmi spornými momenty. Jezdil doslova na hraně, nebral ohledy na soupeře a ve vypjatých chvílích je posílal z tratě ven... Ayrton da Silva spatřil světlo světa 21. března 1960 v São Paulu. Začínal jako mnozí jiní doma na motokárách, coby závodnický pseudonym si zvolil podobně jako jeho kolega Nelson Piquet dívčí příjmení své matky. Po přesunu do Evropy opanoval britské a evropské šampionáty formule Ford a taktéž ostrovní F3, Vyšší kategorii nikdy nejezdil.

Na Tolemanu a Lotusu

Na konci sezóny 1983 už logicky „uzrál“ pro formuli 1, brazilská vycházející hvězda byla jasně vidět. Postupně si vyzkoušel vozy týmů Williams, Brabham, McLaren a Toleman. Smlouvu podepsal poslednímu z nich. Svůj nesporný talent prokázal v deštivém Monaku 1984, kdy stíhal vedoucího Alaina Prosta (McLaren), ale závod byl v prudkém lijáku zastaven..

Ze slabšího a pomalého Tolemanu přestoupil k Lotusu. S nejdříve klasickými černozlatými a později žlutomodrými monoposty zvítězil celkem šestkrát, poprvé v Portugalsku 1985, naposledy v Detroitu 1987, což bylo také poslední prvenství původního Teamu Lotus. Pro další rok ovšem změnil barvy na červenobílé a přesunul se do Wokingu.

Oteřená válka s Prostem

Sezóně 1988, poslední s turbomotory dominovaly McLareny MP4/4 poháněné agregáty Honda. Vyhrály 15 ze 16 GP, a to ještě se v Monze připletl Sennovi těsně před koncem nešťastně do cesty náhradník za nemocného Nigela Mansella Jean-Louis Schlesser (Williams), takže doma slavilo „double“ Ferrari. Prost měl méně triumfů než Senna (7 oproti 8) a škrtalo se mu více bodů, titul tedy prohrál. Jako první v historii se sice dostal přes stovku, nasbíral jich 105, ale k ničemu mu to nebylo... Vztah obou pilotů navíc brzy přerostl doslova v otevřenou válku.

Další důležité dějství se odehrálo v Suzuce 1989, kde se dva kohouti v 46. okruhu GP Japonska srazili. Pomyslnou mistrovskou korunu si tentokrát nasadil Prost, nálada v týmu byla však taková, že raději „sbalil kufry“ a odešel do Maranella. Opravdu se nesnášeli. Další ročník se tak stal nejen soubojem obou jezdců, ale i dvou stájí. Vyvrcholil opět v Japonsku, avšak hned po zhasnutí zelených světel - další vzájemnou kolizí.

Senna se sice stal podruhé mistrem světa, za incident však poprávu obdržel půlroční podmínku. Byla to jeho vina, úmyslně svého francouzského soka sestřelil. Jako odplatu za závod v předchozím roce? Ve formuli 1 ovšem platí jedno nepsané pravidlo: zatáčka je toho, kdo do ní vjede první. Ayrton se do šikany prostě k Alainovi nacpal a pokusil se jej předjet... Nechal se traťovými maršály roztlačit, jeho vůz byl na rozdíl od Francouzova pojízdný, v cíli jej však diskvalifikovali, do závodu se totiž vrátil únikovou zónou a nikoli po trati...

V roce 1991 královskou korunu obhájil, McLarenu ovšem mohutně na paty šlapal Williams, který v následující sezóně převzal vládu. Honda odešla a červenobílá stáj z Wokingu se musela spolehnout na motory od Fordu. Senna předvedl famózní jízdu v deštivém Doningtonu, kdy během prvního kola vyřídil čtyři své soupeře, dostal se do vedení a GP Evropy 1993 nakonec vyhrál.

Smrt v Imole

Pro sezónu 1994 podepsal Franku Williamsovi, muži, který mu nabídl vůbec první svezení z formulí 1. Brit k Damonu Hillovi sháněl náhradu za Prosta, který ukončil aktivní kariéru. A přišla ona tragická Imola... Nejdříve v pátek málem zahynul Rubens Barrichello. V sobotní kvalifikaci už ale Zubatá po osmi letech v královské disciplíně znovu doopravdy kosila. Pro Rakušana Rolanda Ratzenbergera, který hájil barvy nováčkovského Simteku, to bylo poslední vystoupení v životě. V sedmém kole restartovaného nedělního závodu Sennův modrobílý Williams FW16 vybočil z tratě v zatáčce Tamburello a narazil do zdi. Trojnásobnému šampionovi nešlo pomoci, zemřel ještě tentýž den, 1. května v 18:40 v boloňské nemocnici Maggiore. Bylo mu 34 let.

Rozloučit se s ním na pohřeb přišlo 1,5 milionu lidí. Tragická smrt posunula brazilského jezdce až do role nekriticky zbožňované modly. Během své desetileté kariéry stihl absolvovat 161 Grand Prix, 41 z nich vyhrál. Jeho 65 postavení v čele startovního pole bylo rekordem až do Velké ceny USA 2006, kdy tento výkon překonal Michael Schumacher. Nutno dodat, že Senna mnohdy v kvalifikacích (jezdily se dvě hodinové v pátek a v sobotu) vyrážel na okruhy těsně před svými největšími soupeři a úmyslně je zpomaloval... Potrestán za to však nikdy nebyl.

Film

Zrovna tak kontroverzní jako sám pilot je i životopisný dokument, který natočil před sedmi lety Asif Kapadia. Sám přiznal, že byl Sennovým velkým obdivovatelem. Prosta tudíž ve svém snímku vystihl jako „toho špatného“, kterému navíc údajně nadržoval tehdejší předseda FIA a FISA Balestre. Mnoho mladších fanoušků, kteří konec 80. let nezažili, tím bohužel dokázal pan režisér ovlivnit.

Foto: F1 Classic, Wheels Age, archiv