Hydrodynamický měnič momentu: Jak přesně funguje? A k čemu slouží? Podívejte se na video!

Kapalinový měnič má celou řadu předností, ale i některá negativa. Stručně řečeno využívá kinetické energie proudící kapaliny k přenosu hnací síly. Čím vyšší rychlost proudění, tím více pohybové energie kapalina má. To je dobře patrné na začátku videa, kde se ležící míč uvádí do pohybu proudem vody z hadice. Je-li proud malý, míč se takřka nehne. Je-li větší, dojde k jeho posunutí kapalinou, která mu vlastně předá svoji kinetickou energii. A to je vlastně základní myšlenka kapalinového měniče momentu.

Vynalezen byl už v roce 1905 profesorem Föttingerem. Jak ukazuje video, zájem o něj měla i americká armáda v polovině 50. let. Na rozdíl od třecích spojek je totiž „blbuvzdorný“. Nelze jej tedy zničit nevhodnou obsluhou vozidla.

Měnič se skládá z čerpadla, které je spojeno s motorem, a turbíny, jež je naopak připojena k převodovce. Mezi oběma součástkami není mechanická vazba, ale pouze hydraulická. Po spuštění motoru se začne točit čerpadlové kolo. V něm cirkuluje hydraulická kapalina, a to od středu k okraji a zpět. Nebo techničtěji, v radiálním směru od hřídele. Na vnějším okraji čerpadla začne kapalina přetékat do kola turbíny, čímž ho začne unášet. Jak se zvyšují otáčky motoru, roztáčí se stále více kolo čerpadla. Tím se zvyšuje odstředivá síla na olejovou náplň. Zmíněná odstředivá síla je úměrná druhé mocnině otáček. A tedy i točivý moment, který měnič přenáší, roste rovněž s druhou mocninou otáček.

Kapalinový měnič momentu má ale i nevýhody. Předně jsou to určité ztráty, dané prokluzem měniče. K eliminaci se používá třecí spojka, které měnič přemostí, respektive spojí napevno obě jeho části. A dále se kapalina při cirkulaci zahřívá, takže musí být chlazena. I to ostatně ukazuje přiložené video.