Připomeňte si karosárnu Baur. Vyráběla jedny z nejpodivnějších kabrioletů...
Éra karosáren je už za námi, automobilky mají už vlastní designérská cena, a tak je jejich sláva pryč. Známé jsou dnes hlavně ty italské (Bertone, Ghia, Pininfarina, Vignale a mnohé další), takové společnosti ale existovaly i v jiných státech. V Německu fungovala i dnes zapomenutá karosárna Baur. Pojďme si ji připomenout.
Založena byla již v roce 1910 ve Stuttgartu, který byl už v té době důležitým centrem automobilového světa. Už v době svého vzniku se specializovala na kabriolety, kterými se nejvíce proslavila v sedmdesátých letech. Jestliže však v „sedmdesátkách“ se primárně spoléhala na techniku od Opelu a BMW, ve svých počátcích využívala komponenty od Wandereru, později také od Horchu, DKW a právě BMW.
V poválečném období Baur staví karoserie pro DKW a v padesátých letech poprvé staví celý automobil, Dyna Veritas dnes už neznámé značky Veritas. Auto dlouhé 3,9 metru a poháněné 0,75litrovým motorem ale kvůli vysoké ceně na trhu nezaujalo, a tak jeho výroba skončila po pouhých dvou letech a jen zhruba 176 postavených kusech.
Baur tak opět navázal spolupráci s BMW, pro které začal stavět karoserie k modelu 501/502 a později i 700. Na konci šedesátých let se firma opět vrátila k myšlence otevřených aut na bázi vozů BMW (konkrétně 1600 a 2000), na které se specializuje i v následujících letech.
Následná díla byla postavena na základech řady 3, když Baur viděl v otevřené trojce potenciál ještě před samotnou mnichovskou automobilkou. Model nazvaný TC1 (Top Cabriolet) na bázi řady 3 generace E21 ale nebyl zrovna typický kabriolet. Měl sice stahovací plátěnou střechu, i po jejím sundání ale vozu zůstaly nejen A sloupky, ale také B sloupky a C sloupky i pomocný rám, což Baur využíval už u otevřeného BMW 2002. Jen tak se dala zajistit alespoň nějaká tuhost karoserie, protože konstruktéři původní řady 3 s otevřenou verzí vůbec nepočítali. Auto BMW nabízelo jen ve formě kupé (respektive dvoudveřového sedanu, jak se tenkrát říkalo). Stejné řešení pak bylo použito také u Opelu Kadett C (tzv. verze Aero).
TC1 se ukázalo jako oblíbené, vzniklo v 4.595 kopiích, a tak následovalo TC2, postavené na bázi řady 3 nastupující generace E30. BMW sice její nabídku postupně rozšířilo o čtyřdveřový sedan, kombík i kabriolet, to však nezabránilo Bauru nadále stavět své „polokabrio,“ a tak řešení otevřené karoserie se zachovanými sloupky karoserie bylo použito také u BMW 3 (E30). Přestože klasické kabrio přímo od BMW bylo notně úspěšnější, 10.867 vyrobených kusů TC2 bylo nadmíru slušné číslo. Více exemplářů od jednoho auta už Baur nepostavil.
Baur model TC2 prezentoval jako kabriolet pro každé roční období (něco takového se říká také o Range Roveru Evoque Cabrio), což vedle aplikace zadního vyhřívaného skla nebo možnosti pevného hardtopu místo plátěné střechy znamenalo čtyři potenciální konfigurace. Střechu bylo možné nasadit („kupé“), sundat („kabrio“), případně šlo sejmout jen její horní část („targa“), případně pouze zadní část nad zadními sedadly („landaulet“).
Na bázi BMW 3 (E30) Baur postavil i model TC3 vyvinutý ve spolupráci s designérem Eberhardem Schulzem (známým z firmy Isdera). Automobil se svébytným designem si uchoval řešení „polokabrioletu,“ poháněn byl šestiválcem z 325i, připraven byl však i na zástavbu osmiválce nebo dokonce dvanáctiválce. Díky skvělé aerodynamice přitom měl vůz zvládnout jet až rychlostí 300 km/h.
Samo BMW ale v té době paralelně vyvíjelo model Z1, roadster s unikátními zajíždějícími dveřmi na bázi trojky generace E30, a tak na realizaci TC3 nedošlo. A to ani poté, co Baur odstranil z jediného postaveného exempláře klasické bavorácké ledvinky a emblémy BMW.
Kapacity Bauru se ale přesto povedlo v té době naplnit. Ne tak známým faktem je to, že stuttgartská továrna Bauru montovala Porsche 959, a to pod přísným dohledem specialistů od Porsche. Firma navíc s takovým projektem měla už své zkušenosti, na přelomu sedmdesátých a osmdesátých letech se starala o finální montáž BMW M1 poté, co padla původní dohoda mezi mnichovskou automobilkou a italským Lamborghini.
V devadesátých letech ale už Baur přežívá spíše jako dodavatel dílů pro automobilky než jako výrobce. Zkouší to tedy ještě s modelem TC3, neboli přestavěným BMW 3 generace E36. V tomto případě šlo o čtyřdveřový kabriolet, vlastně landaulet, jelikož plátěná stahovací střecha byla jen v zadní části karoserie. Oproti předchůdcům to ale už byla opravdová malovýroba, celkem bylo postaveno jen 310 exemplářů TC4.
Kvůli stále nižšímu zájmu o takové vozy se Baur dostává do finančních potíží, a tak jej v roce 1999 kupuje společnost IVM. Dnes je součástí švédské technologické firmy Semcon zabývající se vývojem produktů.