Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

5 nejzajímavějších kabrioletů české výroby. Superauto, podivín i dar pro Stalina

Innotech Mysterro
Innotech Mysterro
Innotech Mysterro
Innotech Mysterro
51 Fotogalerie
Nejznámější český kabriolet v podobě Škody Felicia nemá smysl blíže představovat. Znáte však i další otevřené vozy tuzemské produkce?

Léto je v plném proudu, a tak se mnozí z nás v posledních týdnech určitě nejednou zamysleli nad tím, jaké by to bylo jet s otevřeným nebem nad hlavou. V českém prostředí sice kabriolety nejsou zrovna superpopulární třídou, pár jich ale vzniklo i u nás. Rozhodli jsme se připomenout ty nejzajímavější.

Nejznámějším dílem je samozřejmě Škoda Felicia a její předchůdce Škoda 450, a tak jsme se tentokrát zaměřili na méně známé vozy. Do přehledu pěti nejzajímavějších se samozřejmě nevešly všechny otevřené vozy české výroby, a tak za ty ostatní jen v krátkosti zmiňme třeba Tatru 613 K a Aero 50 Dynamik.

Innotech Mysterro: Rychlý exot

Automobil s exotickým názvem je skutečně české dílo, byť použitá technika je americké provenience, v útrobách pracuje motor z Chevroletu Corvette C4, 5,7litrový osmiválec o výkonu 221 kW, a ze stejného vozu vychází i nápravy. Základem je robustní rám z ocelových trubek, který zakrývají laminátové panely.

Innotech Mysterro se světu poprvé představil v roce 1993, jako projekt Zdeňka Mrkvici, na kterém se podílel i renomovaný český designér Václav Král. Ten opět navrhl velice zajímavý automobil, jehož karoserie byla vyvedena v atypickém červeném odstínu. Zajímavostí byly světlomety, které zpočátku byly výklopné, později je ale nahradilo konvenční řešení.

Auto bylo cíleno na americké zákazníky ze slunné Floridy nebo Kalifornie, proto mu zcela chybí střecha, není tu ani žádné nouzové řešení. Z plánované produkce 25 aut ale nakonec sešlo, stejně jako z plánů o aplikaci obřího desetiválce o objemu 9,6 litru. Zůstalo tak u jediného vyrobeného kusu, který byl nedávno nabízen k prodeji za čtyři miliony korun.

Kaipan 16: Český Lotus 7

Už od roku 1992 funguje společnost Kaipan vyrábějící lehoučké sporťáky ve stylu legendárního Lotusu 7. Jestliže původní Kaipan 07 se britské legendě blížil i svým vzhledem, pozdější díla už mají svébytnější tvary. To platí i pro Kaipan 16, poprvé představený v roce 2011.

Automobil tvarově vycházející z předchozího Kaipanu 14 z roku 2006 sází na modernější design. Ten už sice originálnímu Lotusu 7 podobá leda tak podobnou siluetou a koncepcí, zároveň ale už nemá tak líbivé tvary. Mnozí by Kaipan 16 dokonce označili za podivína. Základem je rám svařovaný z ocelových trubek, který nese laminátovou karoserii. Poháněná jsou přední kola, což v této kategorii není obvyklé.

Na zakázku vyráběný roadster se dodává jako hotový automobil, případně jako stavebnice, kterou si majitel dokončí sám. Díky tomu si zákazník může auto do určité míry individualizovat, v motorovém prostoru nicméně zůstává technika z dílny Škody. Jmenovitě čtyřválec 1.2 TSI o výkonu 77 kW a točivém momentu 175 N.m, který spolupracuje s pětistupňovou manuální převodovkou původem ze Škody Fabia. Díky nízké váze (provozní hmotnost činí 825 kg) dokáže Kaipan 16 vystřelit z 0-100 km/h za 6,9 sekundy a jet nejvýše rychlostí 189 km/h.

MTX Roadster: Otevřený Favorit

Když se v Mladé Boleslavi připravoval napjatě očekávaný hatchback Favorit, uvažovalo se také o dalších modelech, které by byly od něj odvozeny. Výsledkem prací bylo kombi (Forman) nebo užitkový model (Pick-up), naopak na zamýšlené kupé nebo sedan nedošlo. Na derivátech se ale nepracovalo jen v Mladé Boleslavi, třeba podnik Metalex v roce 1990 představil na bázi Favoritu otevřený sportovní vůz, známý jako MTX Roadster.

MTX byl ve své době doslova husarským kouskem, protože jeho vznik nebyl konstrukčně vůbec jednoduchý. Původně bylo zvažováno pouze jednoduché řešení s pouhým uříznutím střechy a zachováním čtyřdveřové karoserie (jak bylo později aplikováno u MTX Cabrio, postaveného na bázi Felicie), autorovi automobilu, již zmíněnému Václavu Královi, se ale povedlo prosadit konstrukčně složitější řešení s pouze dvoudveřovou karoserií.

Karoserie tak navzdory zachování rozvoru 2.450 mm zaznamenala výrazné změny, zcela přepracovány byly jak boky, tak záď automobilu, na níž se usadil výrazný přítlačný spoiler. Chybět nemohly ani dodatečné výztuhy pro zvýšení tuhosti, ať už v podlaze nebo prazích, pevnější byl i rám čelního skla. Na místě zadních sedadel se zase objevily ochranné oblouky z ocelových trubek chránící posádku při převrácení, na nichž byly uchyceny bezpečnostní pásy. Zatímco u prvního prototypu byly nové karosářské díly vyrobené z ručně vyklepaných ocelových plechů, prodávané auto mělo díly laminátové. Střecha byla plátěná, stahovala se ručně do prohlubně za sedadly, zamýšlený hardtop sice vznikl, nabízen ale nakonec nebyl.

Podnik Metalexu v Mělníku MTX Roadster stavěl mezi lety 1991 a 1996, kdy vzniklo více než 150 jeho exemplářů. Většina z nich zamířila do zahraničí, ať už do Německa, Nizozemí nebo Anglie, u nás se auto prodávalo i jako stavebnice, kterou si majitelé dokončili sami. Základní cena byla stanovena na 298.000 korun, tedy zhruba na dvojnásobek tehdejšího Favoritu LS. V útrobách pracovala sériová třináctistovka z Favoritu o výkonu 43 kW, Metalex ale nabízel i její vyladění pomocí jiného vačkového hřídele nebo upravené hlavy válců.

Škoda 440: Elegán od Karosy

Od Spartaku, neboli Škody 440 byl v roce 1958 odvozen také kabriolet, neboli model 450 (po modernizaci Felicia). Plány na automobil s otevřenou karoserií na bázi Spartaku ale vznikly již dříve, výsledkem čehož byl prototyp Škoda 440 „Karosa.“ Ten byl postaven v roce 1956 továrnou Karosa ve Vysokém Mýtě (dříve Sodomka) jako platforma pro otestování nových technických řešení a materiálů.

Autorem karoserie s koncepcí 2+2 byl designér Otakar Diblík, který autu vtiskl zcela osobité rysy, jež výchozí Spartak ani trochu nepřipomínaly. Oválná maska chladiče, kulaté světlomety a vůbec celková silueta jsou zcela odlišné proti Spartaku. Motor ale zůstal, což znamenalo 1,1litrový čtyřválec o výkonu 29 kW. Vzniklý vůz byl roadsterem, před nepřízní počasí posádku chránil speciální hardtop z laminátu a plexiskla. Bohužel však byl chatrný, a tak jednou během testování ulétl, kvůli čemuž byl později nahrazen plátěnou střechou.

Po představení na automobilové soutěži v Mladé Boleslavi v roce 1956 začal vůz využívat přímo ředitel Karosy pro své účely. V roce 1960 ovšem s autem havaroval, což málem znamenalo jeho konec. Naštěstí ho však zachránil jeden z autorů, konstruktér Jozef Nalezenec, který jej odkoupil. V následujících letech ho ale značně upravil a kvůli světlům z Tatry 603 nebo čelního skla ze Škody Felicia se postupně vzdálil od originálního stavu. Dnes už je ale automobil po několikeré změně majitele zpět v původní podobě, a to díky náročné renovaci, která mu dodala i krásné modrobílé zbarvení jako kdysi.

Tatra 600 kabriolet: Dar pro Stalina

Také Tatra stavěla kabriolety, přičemž do tohoto přehledu jsme vybrali Tatru 600 kabriolet, která je mimochodem druhým dílem v této pětici, která vznikla díky karosárně ve Vysokém Mýtu. Autorem byl sám renomovaný karosář Josef Sodomka. Ten podle stanoveného úkolu navrhl tvarově svébytný vůz, který výchozí Tatraplan připomínal jen několika detaily.

Tatra 600 kabriolet (někdy též Tatra 600 S jako Sodomka nebo Stalin) je dnes známá hlavně jako to auto, v kterém se bál Stalin. Auto sice původně vzniklo jako prototyp pro zamýšlenou sériovou výrobu, kdy bylo dokonce vystaveno na ženevském autosalonu 1949, poté ale zamířilo k sovětskému vůdci. To když komunistická strana vyzvala podniky, aby připravily dar ke Stalinovým sedmdesátým narozeninám. A vedení kopřivnického závodu rozhodlo, že daruje to nejlepší, co má k dispozici, Tatru 600 kabriolet.

V bíle lakovaném automobilu ale Stalin podle dostupných informací nikdy nejel, kvůli otevřené karoserii se bál případného atentátu, a tak využíval raději jiné vozy. Kabriolet tak ve výsledku nevozil komunistického tyrana, ale sloužil jako služební vůz v jedné moskevské klinice (díky své barvě). Když pak bílý kabriolet v této funkci dosloužil, odkoupil ho jeden ruský lékař, který se jej rozhodl přestavět na Tatru 603. To ale nebylo v jeho silách, a tak se obrátil přímo na kopřivnickou automobilku. Ta projekt zamítla, rozhodla se však historicky cenný vůz vyměnit za jinou Tatrovku (lehce ojetou 603), což se nakonec v sedmdesátých letech skutečně povedlo. V kopřivnickém muzeu je tak Stalinův kabriolet vystaven dodnes.