TEST Land Rover Freelander 1,8i Station Wagon - Co na to japonci...

Synonymem pro opravdové terénní vozy se během padesáti let své existence stala značka Land Rover. To dokazuje např. výroba typu Defender, kterého nezaskočí prakticky žádný terén ( viz test). Dnes vstupuje modelem Freelander do nové oblasti tzv. rekreačních vozidel, která byla doposud vyhrazena především japonské konkurenci (Toyota RAV4, Honda CR-V, Suzuki Vitara/Grand Vitara).

Freelander je od začátku koncipován jako off-road pro volný čas, přesto by neměl patřit mezi žádné "ořezávátka". Dokazuje to především STÁLÝM pohonem všech kol, redukční převodovkou či patentovaným systémem HDC (Hill Descent Control).

Tento systém při jízdě z prudkého svahu na první rychlostní stupeň hlídá rychlost vozu. Pokud překročí mez 9 km/h vydá povel k brzdám a ty přibrzďením zajistí, aby vůz nedostal nekontrolovanou rychlost, což je častá chyba řidičů, kteří neznají pravidla pro jízdu v extrémním terénu. Jde vlastně o opak funkce ABS. Tento systém se aktivuje tlačítkem na řadící páce. Praktická zkouška ve svahu potvrdila, že systém za pomoci ABS (od motoru je slyšet typický zvuk ABS) udržuje rychlost na minimální úrovni. Není nutno vůbec brzdit, o vše se stará HDC. Systém pracuje i v případě, když je sešlápnuta spojka.

V terénu zabraňuje prokluzu kol mezinápravový diferenciál s viskózní spojkou. Dále je "přítomen" systém ETC, který za pomoci ABS zabraňuje prokluzu kolu s nejmenším odporem a tím přenáší točivý moment na zatížené (neprokluzující) kolo. Testovaný Freelander se však do náročnějšího terénu moc nehodil, díky osazení choulostivými nízkoprofilovými pneumatikami (225/55 R17).

Zážehový čtyřválec s šestnácitventilovou technikou má výkon 88 kW. Nejvyšší točivý moment je 165 Nm, který je dosahován v relativně nízkých otáčkách (2750 ot/min). To je zřejmě důvod, proč se i s těžkým Freelanderem (1450 kg) dá vcelku svižně jezdit. Motor je však celkově více zatížen, což se projeví u benzínové pumpy. Jednoduchým propočtem se dá zjistit, že pod 10 l/100 km se v běžném provozu bude velmi těžké dostat. Hluk pronikající k uším posádky je na běžné úrovni, odpovídající vozům nižší střední třídy.

Jízdní vlastnosti odpovídají zaměření automobilu. Podvozek je tvrdší, v zatáčkách nedochází k přílišnému naklánění. Brzdy však mají po delším brzdění slábnoucí účinek!

Interiér je díky vyšší střeše opticky velmi prostorný. Na zadních sedadlech je velkorysá nabídka prostoru pro nohy i hlavy cestujících. Zajímavým prvkem výbavy jsou odkládací síťky uprostřed střechy. Středně velký, ale dobře přístupný zavazadlový prostor, s objemem 371 litrů, je přístupný po otevření pátých dveří, které se otevírají do strany. Zajímavá je funkce stahování okna u pátých dveří.

Přístrojová deska je bohužel velmi členitá, vyrobená z tvrdých lacině působících plastů, což snižuje dojem z jinak slušně dílensky zpracovaného automobilu. Volant s příjemně silným věncem má v sobě pochopitelně airbag, navíc je výškově stavitelný.

Freelander je po letech opravdovým "Land Roverem pro každého", jelikož základní cena pětidveřové verze začíná na 858.300 Kč (testovaný plně vybavený Freelander 5 dv. stál 943.200 Kč), což je porovnatelné se zmiňovanou japonskou konkurencí. Navíc mít na kapotě nápis Land Rover není k zahození...