Land Rover slaví sedmdesátku. Z původního farmářského auta se stal Defender

Ikonický Land Rover je jedním z nejznámějších aut na zemi a automobilce (a kdysi dávno také výrobci prvního bezpečného bicyklu světa!) vybudoval věčnou slávu. Co na tom, že Rover už od dubna 2005 neexistuje? Řada, která při rozšíření nabídky osamostatněné značky dostala název Defender, slaví sedmdesátku. Málem se jí dožila v plné kondici a za „aktivního života“, což je pozoruhodné. Sloužil a slouží všem: od zdravotníků, hasičů, lesníků, záchranářů, policistů a vojáků po horaly, fanoušky i cestovatele a dobrodruhy. Zhruba tři čtvrtiny produkce prý dosud jezdí. Na řádně unavené exempláře třetí série narazíte hlavně v Africe... Populární teréňák si po celých takřka sedm dekád zachoval i přes všechny modernizace svůj typický vzhled.

Na základech jeepu

Úplně první Land Rover nezapřel vzor v americkém Willysu MB, tedy slavném jeepu. Vzor? Konstruktér Maurice Wilks z amerického stroje použil většinu dílů! Prototyp dokončený v prosinci 1947 postavil vlastníma rukama na své farmě v Newborough na velšském ostrově Anglesey. Zajímavé bylo to, že se neobtěžoval s nějakými skicami, podobu nejdříve nakreslil v zálivu Red Wharf do písku. Britský konkurent však měl řízení uprostřed, proto se mu říká „Centre Steer“ Původně farmářské auto s pohonem všech kol si mělo umět poradit skoro s každým terénem, zvládnout zorat pole a také odvézt svého vlastníka po asfaltu do města. Rover se musel po válce přestěhovat do Solihullu, neboť původní továrna v Coventry byla zničena bombardováním Luftwaffe. Předsériové vozy se rodily ještě ve starém závodě v Lode Lane.

Produkční verze debutovala na autosalonu v Amsterdamu 30. dubna 1948 s benzinovým řadovým čtyřválcem 1,6 l/37 kW z Roveru 60 série P3. Pohonná jednotka byla spárována se čtyřstupňovou přímo řazenou převodovkou, které už tehdy nechyběla redukce. Přední kola měla volnoběžky. Karoserie ze slitiny hliníku a hořčíků nevznikla z nějakého rozmaru, případně pro snížení hmotnosti, ale prostince: poválečná Británie trpěla nedostatkem oceli, zatímco plechů z lehkých kovů bylo k dispozici dost. Používal se totiž při výrobě letadel už za krvavého konfliktu. Panely karoserie byly k ocelovému žebřinovému rámu, který samozřejmě časem korodoval, viditelně nýtovány. Auta stála 450 liber a prodávala se pouze v různých odstínech zelené. Ta pocházela také z armádních zásob...

S rezervou na kapotě

Měla už volant na straně a plechová dvířka, přední světlomety zůstaly až do začátku 50. let pod mřížkou chladiče. Ta se dala odmontovat a cestovatelům sloužila jako rošt na pečení masa! Objevil se také po léta typický znak: rezerva umístěná na kapotě. Čelní sklo se dalo sklopit dopředu. Station Wagony (1949) dostaly kovovou karoserii s dřevěnou kostrou od firmy Tickford. První land rovery měly rozvor jen 80 palců, tedy 2032 m. V roce 1952 se začal montovat místo šestnáctistovky větší dvoulitr, na jedničku a dvojku byla stále poháněna všechna kola, při zařazené trojce a čtyřce měl řidič možnost volby. Zajímavostí z dnešního pohledu se stala licenční produkce u belgické Minervy, před válkou výrobce prestižních luxusních limuzín se šoupátkovými šestiválci.

V sezóně 1954 se podoba „grilu“ znovu změnila, obepínal hlavní světla a protáhl se i pod nimi. Zároveň se objevily základní podvozky s rozvorem 86 palců (2184 mm), pick-upy s delším šasi (107 palců – 2716 mm) a o dvě léta později následovaly na stejném základě oblíbené pětidveřové kombíky s dvojitou „Safari“ střechou. V roce 1957 přišel na řadu dvoulitrový atmosférický diesel, který měl stejně jako zážehový motor výkon 39 kW. Jeho instalace si vynutila prodloužení vzdálenosti mezi nápravami na 88, respektive 109 palců (2235/2769 mm). Obě vydržely další čtvrtstoletí...

Series II

Po dekádě od zahájení produkce (1958) se dostala na linky zvětšená Series II, takže starší vozy byly označeny retrospektivně římskou jedničkou. Ta už měla benzinové agregáty 2,29 l/54 kW, starší postupně dobíhaly. Směrová a parkovací světla se přesunula na blatníky. Diesel disponoval stejnou velikostí od roku 1961 v modernizované Series IIA. Počínaje sezónou 1962 se dodávalo zvláštní provedení Forward Control s předsunutou kabinou nad předními koly. Dvacítku lesnických Forest Roverů s obřími pneumatikami měla na svědomí Roadless Traction Limited.

V Series IIB (1967) se objevil konečně i šestiválec opět řadový zážehový s objemem 2,63 l a unikátním rozvodem IOE se sacím ventilem v hlavě a výfukovým v bloku. Tehdy Rover přešel pod Leyland Motors, zakrátko British Leyland Motor Corporation (BLMC). Druhou sérii proslavili manželé Adamsovi s lvicí Elsou ve filmu Born Free (u nás Volání divočiny) V ní přišly odlehčené vojenské modely Lightweight, které mohly být přepravovány letadly, případně dokonce vrtulníky. Od února 1969 byly na blatníky přemístěny i hlavní reflektory. Na rozhraní dekády kulminovala produkce, rodilo se kolem 60 tisíc vozů ročně.

Series III

Series III debutovala v roce 1971 s plastovou maskou, která dostala stříbrné lemy. Moderní lehké materiály si našly místo i v kabině, konkrétně na palubní desce a přístroje se přesunuly z jejího středu pod volant. Čtyřstupňová převodovka dostala synchronizaci všech rychlostí. Náhradní kolo už neomezovalo výhled z kabiny, svoje místo našlo na zádi, v případě pick-upů pak na korbě. Pro armádu se vyráběla další verze FC (Forward Control) s typovým označením 101, a to až do sezóny 1978. V polovině 90. let posloužila jako futuristická vozidla City CAB ve sci-fi filmu Soudce Dredd (Judge Dredd) se Sylvesterem Stallonem. Gordon Sked a David Woodhouse navrhli novou karoserii z laminátu, tímto způsobem byla přestavěna asi třicítka aut.

Nové bezpečnostní předpisy za Velkou louží vystavily typům 88 a 109 stopku v roce 1974, kdy se musel v USA přestat nabízet. V sedmdesátém osmém se Land Rover Limited osamostatnil, byť stále v rámci státního koncernu BL a záhy se pod kapotami terénních klasiků objevily benzinové vidlicové osmiválce 3,53 l/68 kW z Range Roverů, původem ovšem zpoza Atlantiku od Buicku, větve koncernu GM. V úvodu 80. let následovala modernizace podvozku i čtyřválců 2,25 l, tentokrát s pětkrát uloženým klikovým hřídelem. Luxusnější modely County se pokoušely vzdálit se svým spartánštějším sourozencům.

Series IV

Velkou modernizací prošel „landie“, jak mu láskyplně Britové říkají, v roce 1983. Tato série bývá logicky označována jako čtvrtá v pořadí, i když neoficiálně. Proměnila se příď, která dostala černou mřížku, čelní sklo bylo konečně jednodílné a vrátil se permanentní pohon všech čtyř kol, navíc s dvoustupňovou redukcí a uzamykatelným mezinápravovým diferenciálem, maticové kuličkové řízení se chlubilo posilovačem a listová pera na ortodoxních tuhých nápravách vystřídaly vinuté pružiny. Vpředu našly místo kotoučové brzdy, podběhy se rozšířily. Své terénní schopnosti však na úkor použitelnosti neztratil. Do poloviny 80. let postupně představované Land Rovery 110 (One Ten) a 90 (Ninety) měly rozvory 2759, respektive 2360 mm, tedy 92,9 palce. Portfolio doplnil i nejdelší 127 se vzdáleností mezi nápravami 3226 mm.

Předchozí třetí série tedy neskončila, postupně dobíhala a vytrácela se z nabídky právě až do půlky „osmdesátek“. Stala se nejrozšířenějším modelem, neboť bylo za čtrnáct let vyrobeno 440 tisíc kusů. Mezi motory pro „čtyřku“ zůstaly čtyřválce 2,29 l i benzinový V8 3,53 l, už s výkonem 86 kW. Prvním turbodieselem se stal čtyřválcový 2,5 l/51 kW, zážehová jednotka stejného zaokrouhleného objemu dávala 62 kW. Nové karburátory Zenith vyhnaly výkon osmiválce až na 100 kW. Starší čtyřstupňové rychlostní skříně začaly nahrazovat modernější pětistupňové... British Leyland byl od roku 1986 minulostí, Land Rover zůstal samostatný v rámci nově vytvořené Rover Group, kterou nakonec koupila British Aerospace.

Defender

Vzhledem k tomu, že se na konci 80. let začal vyrábět i luxusnější Land Rover Discovery, odlišil výrobce starší řadu novým názvem Defender, česky „obránce“ (1990). Nejdelší varianta nesla nyní označení 130, aniž by došlo k nějakým úpravám na šasi. Čtyřválcový turbodiesel 200Tdi 2,5 l s přímým vstřikem, který darovalo právě „Disco“, poskytoval 80 kW, v březnu 1994 jej nahradil totožně velký, avšak tišší 300 Tdi/83 kW s mezichladičem stlačeného vzduchu. To už se nevyráběly ani zážehové dvouapůllitry. Benzin spaloval vidlicový osmiválec 3,9 l/134 kW, čtyřstupňové automaty pro něj pocházely z Německa od ZF. Kompletní Rover Group se na šest let stala majetkem bavorské automobilky BMW.

Už rok předtím (1993) se Defender vrátil do USA, ale na pouhá čtyři léta, v prosinci 1997 jeho prodej zase ustal. Nové auto bez vzduchových vaků alespoň vpředu tam od té doby nemělo šanci... Bavorské benzinové šestiválce 2,8 l zůstaly vyhrazeny pro nás velmi exotickému jihoafrickému trhu. V sezóně 1998 dostal řadový přeplňovaný vznětový pětiválec Td5 2,5 l/91 kW, protože ty starší už neplnily emisní normu Euro 3. BMW prodalo v roce 2000 Land Rover americkému Fordu za 1,8 miliardy liber a z katalogu zmizely zážehové motory. Krátce trvala montáž v Brazílii, o dva roky později prošel Defender stylistickými retušemi.

S novou palubkou a motorem

V srpnu 2006 se konečně dočkala celá řada zcela nové palubní desky a common-railového turbodieselu DuraTorq 2,4 l/90 kW od Fordu kombinovaného se šestistupňovou manuální převodovkou. Pětiválec tak vystřídal mnohem klidnější čtyřválec, ale musela se změnit kapota. Dosti kritizované archaické ovladače v interiéru, které přežily od začátku produkce Series IV, konečně vzaly zasvé. Ale manuální nastavování zrcátek si „defík“ ponechal a pevný volant také, i když se v něm překvapivě objevil airbag...

Na počátku roku 2008 se novým vlastníkem výrobce stala indická Tata Motors. Od srpna 2011 se dodávaly menší čtyřválcové turbodiesely 2,2 l (značené TD4) se shodným výkonem 90 kW, které už plnily emisní normu Euro 5. Každý Defender se skládal ze 7.000 dílů a výroba jednoho kusu trvala 56 člověkohodin. V roce 2013 se testovala série elektromobilů v různých karosářských provedeních s motorem o výkonu 70 kW a lithium-iontovou baterií.

Do finále

Land Rover Defender nabízel ve finále stále tři rozvory náprav a různé karoserie od otevřené dvoudveřové přes uzavřené tří- a pětidveřové k pick-upům s jedním nebo dvěma páry dveří. Celkem 14 variant! K tomu hlavně od 90. let spousty a spousty speciálních sérií a limitovaných edic. Ještě v polovině této dekády se vyráběl licenčně u Otokaru v Turecku a ze stavebnic se montoval také v Pákistánu, Malajsii a Jižní Africe. Íránský Morattab sídlící v Teheránu koupil linky i zásoby dílů od španělské Santany, asi nejznámější licence.

Produkce v Solihullu měla původně skončit 20. prosince 2015, nakonec definitivně ustala 29. ledna 2016 v 9:22. Moderní bezpečnostní normy, zejména regule EU na ochranu chodců už byly nad síly klasika a skupina JLR (Jaguar Land Rover) ji nepřesunula ani do mateřské země současného vlastníka. Vzniklo přesně 2.016.933 kusů.

Dva díly

Že Defender už nemá s původním Land Roverem ročníku 1948 nic společného? Ale kdeže, krátkým verzím s otevřenou karoserií zůstaly dva původní díly: zarážky plátěné střechy a pomocná příčka v šasi. Letos v lednu se k sedmdesátému výročí dočkali fanoušci série Works V8 Edition s atmosférickým pětilitrovým osmiválcem Jaguar o výkonu 298 kW spojeným s osmistupňovým automatem ZF. Tahle limitka v počtu 150 kusů však vzniká na základě starších aut, jinak to už bohužel nejde... Na nástupce zatím stále čekáme.

Kratochvíle se zástavbou povětšinou amerických V8 6,2 l od GM je oblíbená mezi úpravci. Agilní v tomto směru je britská firma Kahn Design Afzala Kahna, která dokonce od jara 2015 staví i Defendery 6x6. Podobným modifikacím se věnují rovněž East Coast Defender, kteří sídlí na Floridě, dále firmy Ultimate Truck a Wildcat. Známé jsou také závodní speciály britského Bowleru i luxusní kreace od Overfinch. V minulosti vznikly zemědělské verze – kupříkladu pro sběr třešní, nechyběli ani obojživelníci a vyhlídkové autobusy... Australské vojenské šestikolky Long Range Patrol Vehicle (LRPV) používaly vznětové čtyřválce Isuzu 3,9 l.

Nejen pro královnu

Land rovery se zúčastňovaly Camel Trophy, řídily, či dokonce vlastnily je také celebrity – královna Alžběta II., Winston Churchill, Steve McQueen i Bob Marley. Bojovaly ve válkách v Koreji i o Falklandy, coby vojenská vozidla je používal celý Commonwealth, ale jezdí s nimi i naše armáda, pro ni je montoval Autozávod Český Dub. Jen s drobnými úpravami fungují civilní verze i při skoro minus šedesáti stupních Celsia. Když někde zapadnete, přijde vhod naviják. komfortu ale nikdy příliš mnoho neposkytovaly. Řidič má málo místa, oproti jeho sedačce vyosený volant však fanoušci považují za typický znak těchto vozů a nikoli nectnost...