Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Le Mans Classic 2016: Pastva pro oči i uši

David Bureš
Diskuze (4)
Do Le Mans se každé dva roky vrací bývalí účastníci slavného čtyřiadvacetihodinového závodu. Na Le Sarthe totiž stále mají co říct.

Francouzské město Le Mans je světově proslulé zdejším čtyřiadvacetihodinovým vytrvalostním závodem, jehož první ročník se konal již v roce 1923. Právě bohatá historie závodu znamená, že je tu od roku 2002 ob rok pořádána též akce Le Mans Classic věnovaná historickým účastníkům závodu. Její návštěva stojí rozhodně za to.

Le Mans Classic je totiž vedle čtyřiadvacetihodinovky aktuálně jedinou akcí, při níž je otevřen celý okruh La Sarthe, který částečně vede po veřejných silnicích, uzavřených jen pro tuto příležitost. Naprostá většina závodních akcí se v Le Mans koná na místním uměle vytvořeném okruhu Bugatti, po kterém vede jen část čtyřiadvacetihodinového závodu.

Už samotný příjezd do Le Mans při příležitosti této akce stojí za to. Čím více se od Paříže blížíme k Le Mans, tím více historických aut na dálnici potkáváme. Postupně míjíme na valníku se vezoucí Shelby Daytona (byť s největší pravděpodobností nadmíru povedenou repliku), Fiaty 124 Sport Spider nebo někdejší Alfu Romeo Giulia. Řidiči na zdvižené palce reagují úsměvy a svými výrazy dávají najevo, jak se do Le Mans těší.

Video se připravuje ...

Tolik slavných aut!

Opravdovým zážitkem je pak příchod na parkoviště návštěvníků jen kousek od trati. Vybrané prostory jsou přesně vyhrazeny pro jednotlivé kluby, a tak jsou vedle sebe vyskládány desítky skvostů vybraných značek. To si tak kráčíte parkovištěm, nadáváte, že vám jen o chvilku ujel Aston Martin DB7, načež dojdete k parkovišti vyhrazeném aston martinům a zjistíte, že tu není jen jedna DB7, ale desítky.

Vůbec největší zastoupení má klub Porsche, jehož parkovací místo je dále rozděleno podle jednotlivých modelů. Německý smysl pro pořádek se ukazuje i tady, a tak 911 GT3 smí stát jen v této řadě, zatímco stará 911 v jiné a boxstery zase kousek jinde. Pohled na vyskládaná porsche pak stojí opravdu za to, tolik kusů od jednoho modelu vedle sebe snad neuvidíte ani v továrně stuttgartského výrobce.

Jestliže obří zastoupení Porsche tolik nepřekvapí, záplava lotusů a aston martinů rozhodně ano. Tolik aut britských značek jsem ve Francii rozhodně nečekal. Pohled na registrační značky přitom dokazuje, že většina návštěvníků je domácích. Francouzi ale dávají najevo i svoji nacionalitu, tolik sporťáků Alpine jsem totiž na jednom místě také nikdy neviděl. Vedle slavné A110 nechyběly ani modernější, avšak méně známé modely jako A310.

Komu by pak příjezd v historickém sporťáku nestačil, má ještě stylovější řešení v podobě příletu vrtulníkem nebo soukromým tryskáčem na letiště hned vedle trati. Každou chvíli zde nějaký stroj přilétal, jiný zase odlétal, přičemž mnohé z nich jistě patřily návštěvníkům nebo konce účastníkům.

Všude tu kolem jsou

Procházka po parkovišti sice stojí za to, Le Mans Classic je o něčem jiném. Ani není potřeba jít tak daleko. Hlavním hřištěm pro klasické závodní speciály je sice samozřejmě zdejší trať, klidně je ale možné potkat i v „zákulisí.“ Legendy totiž nejsou zavřeny někde v boxech, ale v době odpočinku stojí v připravených stanech, kde si je možné do detailu prohlédnout, a to klidně i s odstrojenou karoserií. Před vjezdem na okruh pak klidně můžou projet vás.

Už při průchodu těmito „stanovými městečky“ je to pastva nejen pro oči, ale také pro uši. Jednotlivá se před blížícími závody pečlivě připravují, což vedle mnohého nářadí znamená i časté lechtání plynu. Tu zavrčí stařičká corvetta nebo jaguar, jinde zase zazpívá ferrari nebo porsche.

Video se připravuje ...

Jednotlivé „boxy“ jsou seřazeny podle závodních kategorií. Závody Le Mans Classic jsou totiž rozděleny do sedmi skupin podle stáří daných aut. Ta nejstarší v originální čtyřiadvacetihodinovce závodila mezi lety 1923 a 1939, ta nejnovější pak zahrnuje speciály skupiny C nasazované mezi lety 1982 a 1993.

Mezi vozy i čas od času potkáte samotné závodníky. Ke vší úctě k nim, jsou i oni už takovými veterány, závodníka pod padesát jsem v depu potkal snad jediného. I tady jde přitom v mnoha případech o legendy. Akce se letos mimo jiné účastnili Andy Wallace, vítěz čtyřiadvacetihodinovky z roku 1988, pětinásobný vítěz Emanuele Pirro nebo Henri Pescarolo, který závod během svých rekordních 33 účastí vyhrál hned čtyřikrát.

Le Mans Classic přitom není vzpomínka jen na dávné ročníky vytrvalostního závodu, ale obecně na tu dobu. Návštěvníkům je dokonce doporučeno oblečení z padesátých až sedmdesátých let, což někteří skutečně dodržují. Vedle „vystylovaného“ jezdce na vespě jsem potkal i policistu v historickém oblečení a stařičkém peugeotu. Dress code dokonce mužům přikazuje nosit dlouhé kalhoty, což však při letošním opravdu horkém počasí většina nedodržovala.

500 legend

To už je ale čas opustit boxy a vydat se na tribuny prohlédnout si dění přímo na trati. Jak už bylo naznačeno výše, závodí se v několika kategoriích podle stáří závodního auta. Už se však nejezdí čtyřiadvacet hodin v kuse, ale v kratších, 45minutových závodech. Těch je pro každou skupinu několik, přičemž každá skupina závodí zvlášť. Vozy by se ani spolu na trať nevešly, akce se totiž zúčastnilo zhruba 500 speciálů. Součástí závodního víkendu jsou přitom volné tréninky i kvalifikace, přičemž se jezdí i za tmy – stejně jako ve „skutečném“ Le Mans.

Co mě nejvíce překvapilo byl fakt, že závodníci stařičká auta ani trochu nešetří. Alespoň z tribuny se zdá, že většina jezdců jede opravdu naplno a snaží se ze svého stroje vyždímat to nejlepší. Obzvlášť průjezdy nejmladších speciálů skupiny C opravdu stojí za to, ať už úžasným zvukem nebo neuvěřitelnou rychlostí, kterou okolo diváků projíždějí. S „opravdovým“ závoděním přitom souvisí fakt, že ne všichni do cíle dojedou. jsou to přece jen veteráni, a tak jim někdy dojde dech, něco se na nich pokazí. V horším případě je ale za jejich koncem v závodě nehoda nebo dokonce kolize s jiným autem, i to se na Le Mans Classic děje. Brzdné čáry na asfaltu a odřená svodidla jsou toho tichým svědkem, stejně jako tu a tam vlající žluté vlajky varující jezdce před nebezpečím před nimi.

Pořadí závodníků a dění na trati je sice průběžně komentováno, dokonce je možné informace sledovat na mnohých obrazovkách, neznalý divák se ale při sledování snadno v pořadí ztratí a neví, jak si jednotlivá auta stojí. To ale vlastně vůbec nevadí, protože i sledování kroužících aut stojí za to.

Jen o soubojích na trati to není

Koho by neustálé kroužení legendárních aut přece jen přestalo bavit, je tu pro něj připraven i doprovodný program. Jeho součástí jsou nejen akce přímo na trati, jako průvodní jízda ferrari, jaguarů nebo třeba historických autobusů, ale také mimo ni. V areálu okruhu je množství stánků s automobilovou tematikou, kde je vedle automobilového oblečení, řidičských rukavic nebo modýlků aut možné koupit i třeba vybavení historických čerpacích stanic. Nechybí ani aukce, na níž je možné vydražit nějaký pěkný veterán. Funguje tu letní kino promítající automobilové filmy (chybět samozřejmě nemůže dnes už legendární snímek) a nechybí tu ani pódium, na kterém se střídají různé hudební kapely. Není tak divu, že mnozí diváci na závody zapomenou a tráví svůj čas i jinak.

Le Mans Classic je zkrátka akce, kterou by všichni milovníci aut měli povinně navštívit. Ve Francii si můžou prohlédnout legendární auta přímo při tom, pro co byla určena, a když je to přestane bavit, můžou se zabavit i jinak. A právě o tom Le Mans Classic skutečně je. Je jedno, jaký pilot a jaké auto vyhrálo (ostatně ani nevím, jak který závod dopadl), hlavní je, že tyto legendy tráví svůj důchod aktivně. Určitě je pro všechny zúčastněné větší zážitek sledovat a poslouchat je přímo v akci, než si je staticky prohlížet, jak se na ně práší někde v muzeu.

David Bureš
Diskuze (4)
Avatar - Pekelná Micinka
17. 7. 2016 00:12
Re: Pastva pro oči i uši
Well played Mr. Troll.
16. 7. 2016 22:07
Re: Pastva pro oči i uši
Musíš ale jít na diesel-motokros. ;-)
Avatar - Ada je zase tady
16. 7. 2016 21:04
Pastva pro oči i uši
No, v Le Mans jsem na závodech nebyl, ale byl jsem leckde jinde, relativně nedávno třeba v Estorilu. Pastva pro oči a uši to tedy rozhodně nebyla. Ten nelidský řev závodních benzínových motorů se bez špuntů do uší vydržet nedá a z tribuny toho člověk taky moc nevidí. Jen občas profrčí kolem smečka placatých aut. :no: Je to stejná nuda jako chodit na fotbal. :no: Taky jsme odtamtud raději odešli předčasně.
Pokud bych na nějaký motoristický spektákl zase někdy šel, tak asi nejlepší podívání je na motokros.
16. 7. 2016 09:56
Tolik krásy...
... se najednou jen tak nevidí. :yes:

Dnes velmi pěkný text a ještě lepší fotogalerie. :yes: :yes:

Děkuji, pane Bureši, máte to na jedničku s hvězdičkou.

(Nebudu mít ani své obligátní kecy o nepopsaných fotografiích, protože v tomto případě to prostě prakticky nejde zrealizovat.)

Každý, kdo se rád občas podívá i do zpětného zrcátka, musí dnes být nadšený jako já.