Mercedes-Benz 190 D BlueEfficiency: Baby-Benz s moderním turbodieselem

Stuttgartská stodevadesátka byla představena již před 27 lety, v roce 1982. Vzešla z pera Bruna Sacca a do vínku dostala kódové označení W201. Ve své době byla nejmenším modelem značky, proto se jí také přezdívalo Baby-Benz, svědčí o tom i zařazení do kompaktní třídy.

Dieselová verze 190 D s předkomůrkovým atmosférickým agregátem OM 601 o objemu 1997 cm³ a výkonu 53 kW (72 k) při 4600 min^-1 se objevila o rok později. Agregát se na tehdejší dobu mohl pochlubit velmi tichým chodem. Vozy řady 190 E/D (označení 190 nesly všechny modely, zdvihový objem motorů byl uveden až za ním) se vyráběly až do jara 1993, kdy je nahradila první generace třídy C W202.

Moderní turbodiesel nebyl ovšem implantován do původní 190 D, jako konstrukční základ posloužila zážehová verze 190 E 2,6, vůz pochází až z konce výroby, v technickém průkazu má uveden rok 1992. Za přestavbou stál Peter Lehmann, nadšenec a sběratel právě řady W201, kterou vlastní celkem ve třech různých variantách. Kromě toho je také zaměstnancem automobilky Daimler AG, kde je odpovědný za design a realizaci studií a konceptů vozů blízké budoucnosti. Není tedy divu, že stál v čele týmu, který konverzi provedl.

Nebyla to ovšem žádná jednoduchá věc, vzhledem k tomu, že k tomuto modelu neexistují žádná CAD data. Technická dokumentace motorového prostoru tedy musela být převedena na průhledný papír, aby bylo možné nové srdce umístit do vozu správně. Bylo překonstruováno také řízení, které bylo přesunuto k olejové vaně, za vzor posloužil užitkový Sprinter. Tunel převodného ústrojí musel být také rozšířen, nový agregát je spřažen se šestistupňovou převodovkou. Místo původního diferenciálu nalezl na zadní nápravě své místo nový, z 3,2litrové verze předchozí generace třídy C W203.

Kapitolou samou pro sebe byla řídicí elektronika motoru včetně zapalování. Řada 190 ještě nedisponovala sběrnicemi CAN-bus. Technikům a specialistům na elektroniku se nakonec podařilo donutit motor přemýšlet již na testovací stolici. Ty správné signály mu posílá krabice uložená v zavazadlovém prostoru, bez nich by se jej nepodařilo ani nastartovat. Stejným způsobem jsou simulovány i signály protiblokovacího systému brzd, který stodevadesátka pochopitelně rovněž postrádala. Čtyřkanálové ABS nebo digitální rychloměr si konstruktéři před třemi desítkami let představovali maximálně v nejdivočejších snech. Zajímavostí je to, že podvozek včetně zavěšení zůstal beze změn, původní šestiválcová 190 E 2,6 byla totiž ve variantě Sportline s tužším odpružením.

Pod kapotou klasika z Untertürkheimu se tedy usídlil nový čtyřválcový motor OM 651 s postupným přeplňováním a čtvrtou generací vstřikovacího systému common-rail, který pochází z verze C 250 CDI BlueEfficiency současné generace W204. Má blok ze šedé litiny a hliníkovou hlavu válců. Z objemu 2143 cm³ poskytuje výkon 150 kW (204 k), jeho točivý moment vrcholí hodnotou 500 Nm v rozmezí 1600-1800 min^-1. To je mimochodem více než dvojnásobek oproti nejvýkonnějšímu modelu řady W201. Okřídlený homologační speciál pro německé mistrovství cestovních vozů (DTM) 190 E 2,5-16 Evolution II z roku 1990 vznikl ve verzi pro běžný provoz jen v 502 exemplářích a jeho 2,5litrový čtyřválec poskytoval pouhých 245 Nm.

Cílem přestavby bylo ukázat, jak pokročil vývoj vznětových motorů za poslední čtvrtstoletí. Vývojový tým testoval i spotřebu dle současné metodiky, která činila jen 4,9 l/100 km. Pro srovnání – nová C 250 CDI BlueEfficiency spolyká na 100 km 5,1 l nafty, tedy o 0,2 více.

Mezi W201 a W204 jsou samozřejmě výrazné rozdíly. Stodevadesátka je o 385 kg (!) lehčí a o 16 cm kratší. Oproti tomu je aktuální třída C daleko aerodynamičtější, její součinitel odporu vzduchu je 0,27, kdežto u 190 0,34. Tady najdeme důvod, proč bylo dosaženo prakticky stejných hodnot.

Na závěr ještě dvě porovnání – u původní 190 D bylo udáváno 7,3 l/100 km, navíc podle benevolentnější normy platné v osmdesátých letech. Za připomínku stojí i akcelerace továrně přestavěného vozu s novým motorem – z 0 na 100 km/h sprintuje za 6,2 s, zatímco 190 D byla o 11,9 s pomalejší...

Milovníky stuttgartské klasiky nepotěšíme. Zástavba common-railového čtyřválce splňujícího emisní normu Euro 5 do W201 je ojedinělým experimentem, další kusy se rozhodně nechystají.