Nejlepší a nejhorší auta roku 2017. Kdo se dostal do výběru Auto.cz?
Samozřejmě budeme rádi, když se v diskuzi s námi podělíte i o vaše nejlepší/nejhorší letošní automobilové zážitky. A nemusí jít jenom o nejnovější modely, klidně postupujte jako náš bazarový specialista Tomáš Dusil, který se ve své stati zaměřil na starší ročníky.
Martin Machala
Loni se mi asi vybíralo snadněji. Letos jsem měl jednoznačnou jedničku (Lexus LC 500), jistý jsem si byl i největším propadákem (tříválcová Honda Civic). Pak už jsem ale musel trochu přemýšlet. Je to přesně, jak dál píšou moji kolegové - vyloženě špatná auta nejsou. A pak taky, nejnovější automobilové produkty jsou si čím dál podobnější.
Nadšení…
Lexus LC 500
O „svém“ nejlepším autě pro letošní rok jsem nepřemýšlel ani minutu. Možná i vy máte ještě v živé paměti test Lexusu LC 500 a moje trošičku zjevné nadšení. Už když jsem si auto přebíral k testu, málem jsem při pohledu na tu krásu zavýskl. Je to nádherný dárek od Lexusu, tohle auto. Atmosférický osmiválec, neuvěřitelně hravá zadokolka, nevěřil bych, že v dnešní době může takhle úchvatně zbytečné auto vůbec vzniknout. A jak neuvěřitelně lexus kombinuje komfort gran turisma se sportováním a kopcem srandy při driftování… Letos byly krásné Vánoce.
BMW 5
Prakticky dokonalé auto bez výraznější chybičky. Vlastně, dost dobře nevím, co bych nové pětce vyčetl. Technika luxusní sedmičky je v o třídu menším autě snad ještě přesvědčivější, BMW se povedlo konečně eliminovat i vliv runflatů a nová pětka tak na nerovnostech nemlátí ani na těchto ještě nedávno nenáviděných dojezdovkách. Motory jsou dynamické a nežerou, interiér přehledný a luxusní. Ještě nikdy nemělo BMW před konkurencí takový náskok jako s aktuální pětkou. Uvidíme, co na to nové Audi A6. Ukáže se už v Ženevě.
Seat Ateca
Loni jsem ve výběru nejhorších aut zmínil náš dlouhodobák Honda CR-V, za celých šest měsíců jsem si nedokázal zvyknout na takové ty drobnosti, které mi pravidelně „zpříjemňovaly“ každou cestu s japonským SUV. Třeba ovládání infotainmentu, neuvěřitelně otravné jízdní asistenty nebo dýchavičnou a užranou vznětovou šestnáctistovku. Rok s atecou se nesl v úplně jiném duchu. Psal to i kolega Martin Vaculík, o té typické uživatelské přívětivosti produktů koncernu Volkswagen. A přesně takový je Seat Ateca – naprosto dokonale uživatelsky přívětivé auto, které používáte každý den tak nějak úplně automaticky. I když spojení sedmistupňového DSG s dvoulitrem TDI o výkonu 140 kW se stoprocentně nepovedlo. Na plyn jsem musel vždycky velmi, velmi citlivě. Jinak začala převodovka naprosto zbytečně zběsile podřazovat a z plynulé akcelerace se stala nepříjemně skoková.
… zklamání
Ford Focus RS
O chronických problémech pohonné jednotky jsme psali xkrát, tohle mě ale u testu nového auta fakt netrápilo. Nejnovější hot-hatch od Fordu se mi delší dobu vyhýbal a jenom jsem sem tam zaslechl, že jsou hlavně zahraniční recenze daleko optimističtější než skutečnost. Třeba kolega Jirka Baborský půjčil er-eso Jirkovi Heiníkovi, který závodí s KTM X-Bow a na motorce se zúčastnil legendárního Pikes Peaku. A pak ještě mistrovi republiky v driftu, omlouvám se, na jméno si teď nevzpomenu. A pánům se Focus RS nelíbil. První nadával na zbytečně prkenný podvozek, druhému se nedařilo přinutit RS driftovat ani ve speciálním driftovacím módu…
A pak se dostalo i na mě, bylo to krátké dostaveníčko, ale přiměřeně intenzivní, v relativním bezpečí mosteckého okruhu. Měl jsem k dispozici čtyři kolečka, během nichž jsem marně přemýšlel, co to na mě focus zkouší. Chvilku byl nedotáčivý, pak zase přetáčivý, a to jsem měl samozřejmě auto v zatáčce pod plynem. A stejně se RS chovalo naprosto nepředvídatelně. Ford nám sice v nejnovějším provedení dopřál pohon všech kol, soustava spojek přehazujících točivý moment mezi nápravami i jednotlivými koly mi ale přijde zbytečně složitá. A pro rychlou sportovní jízdu se nehodí.
Honda Civic
U poslední desáté generace sjednotila Honda techniku evropské a americké verze, a že by to bylo ku prospěchu věci… Civic byl v Evropě dlouhá léta za luxusnější zboží, taková poloprémiovka, zatímco v USA šlo vždycky o levnější vozítko pro študáky. A hlavně v interiéru to holt poznat je, soustava displejů působí dost lacině. Čert vem displeje, na ty auto nejezdí, ale nejnovější japonský tříválcový počin… Jakoby vznikl jenom tak z povinnosti, aby pod kapotou moderní downsizingová jednotka byla, ale Hondě bylo celkem jedno, jak bude výsledek vypadat. A výsledek je hodně rozpačitý – 1.0 VTEC nijak zvlášť nejede, benzin mu chutná a je velmi, ale velmi hlučný. Vše ovšem za cenu, která připomíná spíš časy, kdy byl civic za poloprémiovku.
David Bureš
Nadšení…
BMW 5
Když budu rekapitulovat rok 2017, zjistím, že jsem jel mnoha sakra dobrými auty. Když bych však měl vybrat jen jedno, bude to jednoznačně aktuální BMW 5. Při jeho testování jsem zjistil, že je v dané kategorii vlastně dokonalé, hledat na něm jakoukoliv chybu byl opravdu náročný úkol, s nímž by si neporadil snad ani takový perfekcionalista jako Sheldon Cooper. Navíc jsem jezdil různými verzemi, 520i, 540i, 530e nebo 530d, přičemž každá z nich měla něco do sebe. Tohle se zkrátka povedlo!
Alpine A110
Vzpomínky na dalšího premianta jsou pak docela čerstvé, Alpinu A110 jsem poprvé vyzkoušel tento měsíc. Návrat dlouho nefungující značky je vždy ošemetný, Alpině se však návrat pod vedením Renaultu bez diskuze povedl. A110 je mrštné, lehké auto, s nímž je radost jezdit, a to nejen při volném víkendu, ale také při jízdě do práce. Její podvozek je krásně pohodlný! Má však jednu, až dvě chyby. Mnozí jí budou vyčítat chybějící manuální převodovku, s dvouspojkovým EDC však pracuje dobře. Hlavně si ale na ní čeští zákazníci ještě počkají, na náš trh dorazí nejdříve v roce 2019...
Bentley Mulsanne
Třetím do party nejlepších pak není nikdo jiný než Bentley Mulsanne. Je to možná klišé, ale tahle britská „jachta“ vás snadno přenese do jiného světa. Na její palubě neřešíte problémy běžného světa, ale jen jen to, jaké šampaňské si nalijete do těch krásných skleniček a jakou masáž si pustíte. Takhle nějak vypadá čtyřkolový ráj!
… zklamání
Bentley Bentayga
Jestliže mojí trojku těch nejlepších z nejlepších jsem vybral poměrně snadno a rychle, s těmi nejhoršími to bylo složitější. S vyloženě špatným autem jsem totiž v uplynulém roce nejezdil. Našlo se však jedno zklamání a tím bylo druhé letos otestované Bentley, Bentayga. Vzhled jí ještě dokážu odpustit, přece jen je primárně orientována na čínské nebo arabské zákazníky, lacině působící detaily v interiéru ale už ne. Hlavně mi ale vadil podvozek, od luxusního SUV bych přece jen čekal vyšší komfort. Jestliže v Mulsanne jsem si připadal jak v sedmém nebi, Bentayga na mě působila vlastně tak nějak obyčejně… Ten její dvanáctiválec ale stojí za to!
Peugeot 5008
Příliš mě pak nenadchnul ani Peugeot 5008. Na iCockpit si zkrátka nezvyknu, malý volant se nedrží pohodlně na dlouhých cestách a hledání ideální řidičské pozice je jako hledání chyb na BMW 5. Hlavně nechápu ty nelogičnosti ovládání, které šly tak snadno vyřešit. Proč jedno z minima tlačítek na volantu přepíná vzhled digitálního přístrojového štítu, tedy něco, co si majitel patrně vybere jednou a pak už neřeší? Proč se stop-start vypíná v multimediálním systému, kde nejenže musíte do menu, ale pak ještě musíte listovat v nabídce? A proč to obšití kožených sedaček tak tlačí do páteře? A přitom je to jinak dobré rodinné auto.
Ondřej Lilling
Vybrat ta nejlepší auta letošního roku a vzpomenout ty, které mě úplně nezaujaly, je vážně těžký úkol. Vyloženě špatné auto už dnes asi nekoupíte, zato těch kvalitních je celá řada. Těch skutečně výjimečných, které bych s největší radostí zaparkoval do své garáže, je ale jen pár.
Nadšení…
Alfa Romeo 4C Spider
Nejvýraznější dojem na mě udělala divoká Alfa Romeo 4C Spider. Je to naprosto iracionální roadster, který od majitele vyžaduje celou řadu ústupků. Komplikovaným nastupováním počínaje přes velmi skromný zavazadelník až po ne zcela dokonale naladěný podvozek. Nechte se ale unést jejími křivkami, nasoukejte se za dvouramenný volant a probuďte k životu přeplňovanou sedmnáctistovku, a rázem všechny chyby hodíte za hlavu. Tohle auto má sex-appeal a duši starých závoďáků. Řídit ho vyžaduje kvůli absenci posilovače řízení a brzd ráznou ruku (a silnou nohu). Na nerovnostech alfa cestuje ze strany na stranu, takže nemůžete ani na sekundu polevit. A to je přesně to, co 4C v době plné hromady elektronických asistentů dělá výjimečnou.
BMW M2
Poněkud racionálnější, a v reálném světě dost možná také rychlejší volbou, by bylo BMW M2. Je to po dlouhé době eMkový bavorák, který mě bavilo řídit i na normální silnici. Tam, kde jede M3 jen na zlomek svých schopností, můžete s M2 jet naplno. Je krásně čitelné na limitu a díky svým kompaktním rozměrům je úžasně obratné i na světem zapomenuté okresce, kam se v sobotu ráno jezdím projet.
Kia Stinger
Jedním z velkých překvapení pro mě v závěru letošního roku byla i Kia Stinger, hlavně šestiválcová verze si zaslouží vaši pozornost. A pokud mi nevěříte, svezte se s ní u dealera. Obecně mě těší, že řada nových aut má skvěle naladěné podvozky. Pryč je rádoby sportovní tvrdost, automobilky konečně pochopily, že ovladatelnost a komfort jsou cennější než schopnosti auta na dokonale hladkém asfaltu. To je případ třeba posledního civicu (a nemusí jít nutně o Type-R), nové imprezy nebo karoqu.
… zklamání
Pokud přijde řeč na zklamání, žádné zásadní nepřišlo. Trochu mě zamrzelo, že přechod Stephana Winkelmanna od Lamborghini k Audi nepřinesl větší emoce do aut se čtyřmi kruhy ve znaku. Od RS 5 jsem upřímně očekával trochu víc než jen extrémně efektivní a rychlé GT, kterým ve finále je. Dlouho však Winkelmann u Audi nevydržel, už v září letošního roku přestoupil k Bugatti. Uvidíme, co divize Audi Sport přinese v budoucnu.
Tomáš Dusil
Už léta platí, že špatná auta se nedělají. Jen dobrá a lepší. A těch lepších je stále dost, byť se to možná mnohým zdát nemusí. Prostě si chce jen vybrat. Jelikož testuji častěji ojetá auta než ta nová, bude můj výběr těch nejlepších a nejhorších letošních aut zahrnovat také ojetiny. Do mého výběru zařadím vozy, které bych si klidně koupil, stejně jako takové, jimž bych se obloukem vyhnul.
Nadšení…
Seat Leon druhé generace
Do první skupiny patří jednoznačně ojetý Seat Leon druhé generace poháněný pro mě do té doby prakticky neznámým motorem 2.0 FSI. Auto zapůjčené z Auto ESA mělo najeto skutečných přibližně 100 000 km, čemuž odpovídal jeho perfektní stav. První majitelem byl vysokoškolský profesor z Báňské univerzity v Ostravě, tím druhým pak jistý dobrodruh, který leon od profesora koupil pro svoji přítelkyni. Poté, co se s ním rozešla, jej prodal do Auto ESA. Motor 2.0 FSI nemá obecně příliš dobrou pověst. Rád karbonuje a celkem pravidelně mu odcházejí zapalovací cívky. Jejich výměna neminula ani zkoušený leon. Mnohému z toho lze ale předejít tankováním paliva o oktanovém čísle 98, což ale bohužel ne každý dělá. Oba předchozí majitelé leonu mě však ujistili, že na benzin 98 až na malé výjimky jezdili. Auto opravdu jezdilo úžasně. Zcela dostatečná dynamika motoru, který v dobrém připomínal staré dobré dvoulitry z 90. let, třeba ten nabízený v původním Seatu Toledo s logem 16V. A navíc šlo bez problémů jezdit za lehce přes 8 litrů na 100 km. A k tomu ty jízdní vlastnosti, kdy tužší podvozek verze Sport v kombinaci s velmi přesným řízením dělaly každou jízdu do práce nadmíru potěšující.
Mazdy 6 druhé generace
Druhým skvělým autem byla druhá generace Mazdy 6, poháněná velkým čtyřválcem o objemu 2,5 litru. Dosud jsem jezdil se “šestkou” této generace s motorem 2.2 MZR-CD, případně 2.0 MZR DISI. Velká “dva a půlka” oba tyto agregáty deklasuje rozdílem třídy. Ano, ani v tomto případě není dynamika zdrcující, jenže co na tom, když motor je tak úžasně pružný. Opravdu lze jezdit do 2000 otáček, aniž budete brzdou provozu. A jízdní vlastnosti téhle “šestky” jsou podle mého názoru mnohem lepší než u současné třetí generace se SkyActiv. Tenhle vůz skutečně poskytuje nádherné svezení, vysoce komfortní a přitom lze zatáčky jezdit jak se sporťákem. Jen málo aut to umí tak dobře skloubit.
BMW M5 E39
Na třetí místo zařadím vůz, s nímž jsem strávil jedno krásné letní odpoledne. A tím autem je BMW M5 E39. Dodnes pro mnohé supersedan par exellence. Šlo o ten nejlevnější kus v německé inzerci, pořízený kamarádem automechanikem za částku přibližně 10 000 euro. Vůz vyžadoval jisté investice, ovšem tak, jak jezdil, bylo vzhledem k pořizovací ceně až neuvěřitelné. V kompletně vybavené kabině vše fungovalo, snad s výjimkou TV tuneru, který samozřejmě neuměl přijímat digitální vysílání. O M5 E39 kolují opravdové legendy a pravdou je, že dodnes jezdí tohle auto prostě úžasně. Tak jemný osmiválec s atmosférickým plněním působil v dnešní záplavě turbomotorů jak balzám na duši. K tomu manuální řazení, u něhož šly řadicí páka i spojka tak lehce, že by s tím zvládla jezdit i vaše drahá polovička po čerstvě absolvovaném řidičáku. Opravdu opojné svezení. Ano, reakce na řízení a jeho vůle kolem středu dávaly vzpomenout na vlastnosti maticového řízení navíc po stovkách tisíc kilometrů. Přesto to jezdilo nádherně a zatáčkami se rozměrný sedan protahoval jakoby ztratil třetinu své hmotnosti i velikosti.
… zklamání
Audi RS5
A teď to zklamání. Ve stejný den, než jsem měl tu čest usednou za volant M5 E39, jsem se krátce svezl s novým Audi RS5. Šetiválec twinturbo proti klasické “vé-osmičce”. Lepší demonstraci toho, jak se změnil svět supersportovně cestovních automobilů za posledních 17 let, jsem si nemohl přát. Předchozí RS5 možná nebyla tak dobře vyvážená na obě nápravy, ale pod kapotou nabízela motorářský klenot, který s osmi válci točil kolem 8000 otáček za minutu. Bohužel, ta současná se sice možná více přiblížila požadavkům “běžného lidu”, ovšem na úkor nadšení, které prostě její dvakrát přeplňovaný a jakkoliv technicky mimořádně vyspělý šestiválec neposkytuje. Auto je opravdu šíleně rychlé, kdy zmíněnou M5 E39 deklasuje snad i jen na půl plynu. Nemluvě o skvělých brzdách. Jenže jsem se nějak nemohl ubránit dojmu, že tomu prostě něco chybí. Něco, co dělá z dobrého auta skvělé, a ze skvělého takové, na které nikdy nezapomenete. Nová RS5 je dobrá, ale už nic víc.
Abarth 595
Zklamáním pro měl byl i Abarth 595, tedy ostrá verze malé pětistovky. Fiat 500 je skvělým autem, ovšem jeho přerod na rychlou verzi se podle mě nepovedl tak, jak by měl. Podvozek tohoto auta není tuhý, ale spíše prkenný. Přitom se auto v zatáčkách chová až překvapivě nedotáčivě a systém přibrzďující vnitřní kola v zatáčce to řeší jen částečně. Shodou okolností jsem s Abarth 595 jezdil pro fotografa stejnou zatáčku jako s výše zmíněnou Mazdou 6 2.5. A to tak, že jsem přesedl z jednoho auta do druhého. A věřte, nebo ne, Abarth byl v ostré šikaně o tolik horší a pomalejší než rozměrná cestovní ojetá “šestka”, že to až nebylo hezké. Kdyby se raději jeho ladiči soustředili více na podvozek než na rány z výfuku, které připomínají mlácení vraty od stodoly, udělali by lépe.
Stanislav Kolman
Ohlédnout se za rokem 2017 a vybrat pětici aut, která ve mně zanechala největší pozitivní či negativní stopu, se zdá být snadný úkol. Není. Ještě před samotnou rekapitulací bych chtěl říct, že vybrané vozy určitě neškatulkuji do kategorií nejlepší a nejhorší. Spíše je to tak, jak jsem popsal výše, tedy že ve mně dané kousky zanechaly největší pozitiva a naopak negativa.
Nadšení…
Toyota Prius
První ve výběru těch kladných je Toyota Prius. Nebudeme si hrát na schovávanou, tohle auto má nad všemi ostatními velkou protekci. Nejenže šlo o mou první zkušenost s plug-in hybridem, ale zároveň bylo týdenní soužití s tímhle autem mým prvním ostrým testem pro Auto.cz. Chápu, že jeho futuristický design nemusí sedět každému. Stejně tak nemusí být snadné překousnout malý zavazadelník a fakt, že Prius pojme maximálně čtyři lidi. Zaměřím-li se ale na výhody plug-inů, přinesla Toyota přesně to, co jsem čekal. Při kalkulaci jízdy dopředu jsem si krátké cesty dokázal rozvrhnout tak, abych jezdil jen na elektřinu. Při těch delších zase uměla uspokojit kombinace elektromotoru se spalovací jednotkou velmi slušnou spotřebou. Nejsem žádný fanatik elektrifikace, ale když by na to přišlo, dovedl bych si Prius před svou garáží představit.
Subaru Levorg
Jednou z nejlepších zkušeností tohoto roku byla určitě i jízda se Subaru Levorg. Výborně naladěný podvozek snad není třeba znovu připomínat, potěšující byla i spolupráce motoru s převodovkou Lineartronic. Největší dojem ve mně ale auto zanechalo díky svým asistenčním systémům. Myslím tím efektivní diody za volantem, které vás nenásilně, ale efektivně informují o tom, že se něco děje. Dalším z nich je obraz ze zadní kamery, jenž se umí promítat do zpětného zrcátka uvnitř. A slušným pomocníkem může být i asistent informující o rozjetí se kolony před vámi. Připočtěte praktičnost kombíku a na české okresky i dálnice dostanete zábavné, slušivé a vlastně i chytré auto.
Audi RS 3
A třetí jízdou, na kterou z letošního roku vzpomínám nejraději, je test Audi RS 3. V záplavě nových a nových hot-hatchů jsou sportovní sedany ve stínu, avšak o to atraktivnější mi přijdou. V útrobách pracuje legendární 2,5litrové TFSI a z auta dokáže ždímat skutečně maximum. Pochopíte, až vás při prvním sešlápnutí plynového pedálu k zemi začnou sportovní sedačky vtahovat do sebe. Jde o hbitý vůz, který zároveň dokáže být i rodinným společníkem s relativně slušnou spotřebou. Ale vězte, že jezdit eko je s ostrou „trojkou“ zatraceně těžké. A myslete také na to, že podvozek je naladěn na skutečné sportování, tudíž mohou být cesty po vymlácených českých okreskách místy hodně náročné.
… zklamání
Jeep Compass
A teď ta zklamání, i když jak jsem psal v úvodu, v žádném případě se nebavíme o špatných autech! První se mi vybaví test Jeepu Compass, jenž je jednou z mnoha novinek rozrůstajícího se segmentu kompaktních SUV. Zvenčí vypadá líbivě a díky přídi s kultovní maskou nechává okamžitě připomenout svůj původ. Zklamáním pro mě však bylo zpracování interiéru, který mi u absolutního vrcholu přišel tak nějak „málo“. A když k tomu připočtu ještě nevýraznou kombinaci dvoulitrového dieselu s devítistupňovým automatem, bylo to ze všech testovacích jízd tak nějak nejmenší „wow“.
Volkswagen Golf GTI Performance a Golf R
A vzpomenout musím ještě jedno malé zklamání, které se tentokrát týká designu ostrých Golfů. V krátké době jsem vyzkoušel hned dva – hatchback GTI Performance a později erkový kombík. Obě auta jsou po jízdních stránkách nesmírně povedená, stejně tak zpracování interiéru je na velmi dobré úrovni. Ale proč z nich sakra na první pohled není patrné, že tohle je strop sportovní nabídky? Exteriér je na hot-hatch opravdu střídmý a nepočítáme-li tradiční odznáčky, rozdíly ve srovnání s běžnými Golfy se hledají velmi těžce. Dvakrát škoda, jelikož ve všem ostatním byly tyto vozy příjemnou záležitostí.
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat