Nejlepší auta roku 2015 podle redaktorů Auta.cz

Rok 2015 byl v automobilovém světě na novinky opět bohatý. V minulých týdnech a měsících jsme v redakci Auto.cz usedli za volant desítek automobilů, jiné vozy jsme zatím mohli prozkoumat jen na autosalonech nebo na jiných výstavách. Každý z členů redakce má svého favorita, který jej zaujal nejvíce. Jaké vozy to byly?

David Bureš

V letošním roce mě velice zaujal cestovní komfort druhé generace Audi Q7, na frankfurtském autosalonu jsem se zase jako mnozí další kolegové zamiloval do pohledných křivek Alfy Romeo Giulia. Vůbec nejvíce jsem byl ale letos nadšen po jízdě s Volkswagenem Golf R Variant. Do kolen mě dostala jeho univerzálnost, kombi bez potíží přes týden zastane funkci rodinného auta a o víkendu na okreskách vypráší kožich pár hot hatchům. V obou funkcích přitom dělá jen minimum kompromisů. Po testování mnohých vozů se klíčky vracejí jen těžce, u Golfu R Variant ale letos byl tento pocit vůbec nejsilnější…

Jan Mička

Rok 2015 byl opravdu hodně nabitý. Spousta hodin za volantem, spousta spáleného benzinu a následného litování nad zůstatkem bankovního účtu, a především spousta motoristických zážitků. Pokud odhlédnu od prozkoumávání žhavých automobilových novinek na světových autosalonech a vyberu tři vozy, které na mě jízdně nejvíce zapůsobily, vypadal by žebříček nějak takto:

Porsche 911 Carrera 4 GTS, protože je to nejlepší sportovní auto na světě. Můžete namítat a předhazovat cokoliv z dílen BMW, Audi nebo Maserati, karmínově rudý ďábel je ale zkrátka moje jednička roku 2015. Nejde ani tak o samotnou značku nebo snad výkon přes 400 koní, ale především dokonalou souhru denního použití s nevšedními řidičskými zážitky. Nepotřeboval bych druhé auto do rodiny, jezdil bych v GTS úplně všude a to dokonce se spotřebou útočící na některé dnešní přefouknuté dvoulitry. Cestou do práce pohoda, cestou z práce letiště nebo závodní okruh, abych si co nejčastěji připomenul, jak skvěle tohle auto funguje. A jak jsem tak slyšel, pravá podstata se z modernizované 911 nevytratila ani navzdory přeplňování.

RAM EcoDiesel, protože žádný evropský nebo asijský pick-up nemá takový náboj. Řekněme si to na rovinu – v našich podmínkách je RAM zbytečný, protože aby bylo možno jej provozovat s řidičákem pro skupinu B, užitečné zatížení padá na minimum. Za volantem tohoto auta jsem se ale vždycky cítil jako král, protože jenom těžko budete v běžném provozu hledat něco většího, okázalejšího a chromovanějšího. Tedy kromě autobusů, náklaďáků a tramvají. Vznětový šestiválec ničemu nevadí, síly má dost, přesto se ale nemůžu ubránit dojmu, že nutně potřebuji osmiválec HEMI.

Tesla Model S P85 D, protože jde o tvůrce dobré pověsti elektromobilů. Lidé ji neznají, chtějí se s ní seznámit, a přestože si to někteří její řidiči neuvědomují, pokládají základní kameny dobré či špatné pověsti Tesly u nás. Technicky je vůz na hodně vysoké úrovni a dokonale boří mýty o nepoužitelnosti elektromobilů v běžném provozu. „Slabý dojezd“ na jedno nabití akumulátoru už není argument při rozhodování, zda koupit či nekoupit, protože v celém soužití člověka s Teslou nejde nic jiného, než trochu přemýšlení před každou cestou.

Ondřej Pavlůsek

Zadání znělo jasně, napsat o autě, které nás v letošním roce nejvíce zaujalo a ze záplavy světových premiér a vstupů na trh se mi jako první vybavil nový Morgan Aero 8.

Britský roadster, jehož premiéra se odehrála na březnovém autosalonu v Ženevě, byl tedy první, který mě napadl a po přezkoumání všech letošních novinek jsem dospěl k závěru, že toto je právě ten stroj, který mě opravdu nejvíc zaujal a zároveň nadchl.

Morgan Aero 8 rozhodně nepředstavuje to nejlepší a nejdokonalejší auto letošního roku, resp. nejspíš žádného roku, ale má své neoddiskutovatelné kouzlo. Linie karoserie jsou pro mne krásným spojením minulosti se současností od hlavních světlometů přes dlouhou kapotu motoru a tvary blatníků až po koncovky výfuků.

Podobně jako karoserie i interiér nabízí jedinečný styl a opět spojuje klasiku s modernou. Navíc lze ve srovnání s modely řady Classic hovořit i o jistém komfortu a výrazně rozsáhlejší nabídce ochrany před nepřízní počasí.

Morgan Aero 8 se vrací (+video)

S novým Morganem Aero 8 jsem se bohužel nesvezl, ale to nijak nebrání tomu, aby to bylo auto, které mě v letošním roce zaujalo nejvíc. S ohledem na vlastní krátké zkušenosti se staršími Morgany nepochybuji, že jízda v něm bude nezapomenutelný zážitek bez ohledu na rychlost. Jistě osmiválec svými výkony provokuje, ale Morgan je prima, i když se jen loudáte a kocháte krajinkou.

Ondřej Chamilla

Rok 2015 mi opět potvrdil, že rozdíl mezi běžnou automobilovou produkcí a speciálnějšími modely se čím dál tím více zvětšuje. Zatímco obyčejný automobil je více a více svázaný nesmyslnými normami a elektronickými pomocníky, kteří ale nejsou vždy k užitku, okrajovým, sportovním či jinak zajímavým modelům se daří skvěle.

Řízení mě i po dalším roce stráveném převážně za volantem stále baví a mohou za to i fantastická auta. Osobně mě zaujala hned šestice modelů, které si podle mě zaslouží pozornost každého, kdo automobily nepoužívá jen jako přesunovalo z bodu A do bodu B.

Prvním z nich je Lexus GS F. Nádherný cestovní sedan s lahodně znějícím atmosférickým osmiválcem. Tohle auto je stejně tak dobré při dlouhém přesunu napříč Evropou, jako na zapomenuté okresce, kde se dá navzdory své velikosti a vysokému výkonu pěkně ždímat, aniž by člověk potřeboval schopnosti Waltera Röhrla. Plusem budiž příjemná kabina, tuhá karoserie a chuť zatáčet a výtečná přilnavost přední nápravy.

Zapomenout nesmím ani na splněný sen, a to svezení s 911 GT3 na nádherném okruhu v Istanbulu v rámci řidičské školy Porsche. Tohle auto funguje na úplně jiném levelu, než jakýkoliv jiný stroj, který jsem kdy v životě řídil. Nikdy navíc nezapomenu na frenetický jekot, který dělá atmosférický šestiválec v posledním tisíci otáček, stejně jako z hlavy nevymažu to, jak dokáže GT3 vtáhnout do děje.

Nejlepším automobilem v reálném životě však pro tento rok jednoznačně je Mercedes-Benz S 500. Pětistovky byly vždy považovány jako ideál v rámci Mercedesu a nové Sko, jakkoliv nejsem fanoušek vnějšího i vnitřního vzhledu vozu, je jednoduše geniální. Úžasný cesťák, pohodlný pokojíček, který se ale díky přeplňovanému osmiválci dokáže i razantně pohnout dopředu.

Udělat dobré auto za hodně peněz však není nic těžkého, o to více si však vážím automobilek, které dokáží za relativně dostupnou cenu nabídnout o velký kus více, než ostatní. A proto je pro mě v roce 2015 nejlepší trojice Ford Mustang, Honda Civic Type R a Mazda MX-5 ND. První jmenovaný dokáže nabídnout jako jeden z posledních atmosférický osmiválec s manuální převodovkou, navíc se však nejedná jen o automobil těžící ze slavného jména, ale o opravdové sportovní kupé, které dokáže potěšit i náročného řidiče, je rychlé, dobré v zatáčkách a mechanicky poctivé. Honda zase posunula schopnosti předokolek na novou úroveň. Je to vůz bez problémů použitelný na každý den, a to s rozumnými provozními náklady, zároveň však umí zpráskat mnohem silnější auta, má skvělou trakci, přilnavost, fantastickou převodovku i točivý motor, a to vše v praktickém, byť výstředním balení. Malá okruhová střela pro každého. Mazda MX-5 je vlastně takovým opakem Civicu – ne moc silná, se slabou přilnavostí, nikterak zásadně praktická. Jenže nejnovější generace ND dokázala posunout onen recept lehkého zábavného roadsteru ještě o kus dál. Konečně má odpovídající motor, je lehoučká, neskutečně zábavná a stále tak jednoduše čistá, jako vždy. Miata se pomyslně vymkla všem svazujícím normám a ukázala, že čirá radost z pohybu po silnici je stále zde dostupná, a to i se všemi moderními náležitostmi.

Michal Fokt

Vlastně už od mého prvního svezení s druhou generací hybridní Toyoty Prius se ve mě pere petrolhead s milovníkem té nejmodernější automobilové techniky a těší mě, že letos jsem si přišel na své v obou těchto oblastech, byť v té druhé zatím pouze platonicky. Bylo by proti všem zásadám milovníka sportovních aut a zábavného svezení vůbec, vyhlásit jiného vítěze, než Mazdu MX-5. V Hirošimě ukázali, že i na sklonku druhé dekády 21. století lze udělat sporťák z devadesátek. Víc k tomu asi netřeba dodávat, ostatně srdce už jsem si vylil jinde, není důvod se opakovat.

Z úplně opačného konce světa sportovních aut letos přišlo, i když zatím jen prostřednictvím fotek (a jízdních dojmů těch šťastnějších redakcí) další mystické japonské auto - Honda NSX. Jakkoli to asi nebude "driver´s car" v tom "analogovém" slova smyslu, jak jsme si tento pojem zvykli používat, ale výkladní skříň japonských automobilových hračičků, fascinující technickými orgiemi jedniček a nul, zdá se, že i tenhle supersport nám má co nabídnout. Možná cestu pro sportovní auta, jak projít předpeklím emisních limitů, aniž by bylo nutné se uchýlit k tříválcům. Možná cestu, jak hybridní techniku s nelichotivým image jalových přibližovadel paradoxně využít ke zdokonalení motoru a podvozku. Možná cestu, jak přiblížit techniku limitovaných edicí hypersportů širšímu okruhu zákazníků. Nemohu se rozhodnout, jestli Dr. Jekyll nebo Mr. Hyde, proto jsou pro mě letošní vítězové dva.

Martin Machala

Ne že by byl rok 2015 na zajímavá sériová auta chudý, třeba nová sedmička od BMW mě svou neskutečně luxusní atmosférou a náloží techniky usadila skoro až na zadek, přesto jsem letos za volantem zažil daleko víc.

V prvé řadě za volantem Opelu Adam. Ne, nezbláznil jsem, jenom jsem měl možnost hned dvakrát otestovat cupový rallyový speciál. Dobře, speciál úplně ne, auto na pomezí kategorií R1 a R2 má stále blíž k sériovým modelům (hlavně pohonnou jednotkou), změny jsou ale dostatečné na to, aby jízda s výchozím Adamem neměla společného zhola nic. Doteď vzpomínám na rány od sekvenční převodovky, závodní brzdy, které se proberou až po pořádném dupnutí, nebo neskutečnou přilnavost přední nápravy. Ač jde o pidižvíka, co má cestu k rallye otevírat absolutním začátečníkům, svezení je pěkně ostré.

A za volantem legendy, Mitsubishi Lancer Evo VII v „enkové“ specifikaci, to byly ještě o několik řádů ostřejší zážitky! Parádní dynamika (hlavně po aktivaci systému ALS, který udržuje turbo v otáčkách) mě nepřekvapila, celková přívětivost auta ale ano. V závodním tempu ovšem, pomalu se s myšákem jet nedalo. To se cukal, všelijak vzpouzel, nespolupracoval… Ale když se mu šláplo na krk! Najednou se z něj stal nejlepší kamarád, ochotně a bleskově plnící každý pokyn.

S takovými vzpomínkami v zádech určitě pochopíte, že sériová produkce u mě letos fakt neměla šanci.