TEST Nissan Micra 1.5 dCi - Oči pro radost

Už při prvním seznámení s novou Microu jsme kvitovali hlavně originalitu a prostornost, chyběly ale praktické zkušenosti. Takže, jak se s novým Nissanem Micra prakticky žije?

Už první kontakt napovídá mnohé. Vůz se ani na přeplněném parkovišti nedá splést a v prvních měsících prodeje budou jako navigace sloužit také zvědavci, kteří budou auto okukovat. Není divu, retrodesign slaví úspěchy i u jiných značek a psychologové by potvrdili, že jako sympatické vnímáme podvědomě vše, co má velké oči a zaoblené tvary. Popisovat design je u Micry účinné asi podobně jako vypravovat někomu oběd. Zmínku si ale zaslouží příď se směrovkami nezvykle umístěnými více ke středu vozu za stylizovanou mříží. Výrazný boční prolis kulatou Micru odlehčuje a třešní na dortu jsou vypouklá místa na střeše, ukrývající panty pátých dveří. Také tvarování zádě asi vyvolá rozporné reakce, je ale praktické a minimálně neokoukané.

Nástup na přední sedadla uspokojivě širokými dveřmi je pohodlný, sedadla vepředu by si ale zasloužila o něco delší sedáky. Boční vedení v zatáčkách je oproti spíše tvrdšímu podvozku jen průměrné, nicméně ani po delší cestě jsme nepociťovali nepohodlí. Interiéru vévodí světlé tóny, použité jak na čalounění tak na povrch palubní desky. Na dotek příjemný strukturovaný materiál působí sice na první pohled méně hodnotně, je však velmi kvalitně zpracován a spolu z bezchybným slícováním se mu dá rychle přijít na chuť. Markantní je to u volantu s malým průměrem, jehož světlý, neklouzající povrch a optimální tloušťku věnce jsme kvitovali zvláště v horkých dnech v autě bez klimatizace. Přístroje jsou už zase tradičně pod volantem a ovládání větrání a standardně montovaného autorádia na středovém panelu je dostatečně intuitivní. Elektrický posilovač má při parkování síly víc než dost a spolu s malým rozvorem a velkým rejdem tak usnadňuje parkování i v omezených prostorových podmínkách. Ve vyšších rychlostech na dálnicích by ale účinek posilovače mohl být menší.

Vzadu se dvě dospělé osoby usadí překvapivě vcelku pohodlně, vyšším postavám bude ale vadit svažující se střecha. Pokud jezdíme ve dvou, dá se zadní sedadlo posunout až o 20cm vpřed, čímž se zavazadlový prostor zvětší z 251 na 371 litrů. Opěradla jsou sice dělená a dají se pohodlně sklápět, sedadlo je ale bohužel nedělené a sklopit nelze. S ohledem na vnější rozměry vozu jsou ale i tak hodnoty objemu zavazadlového prostoru velmi dobré a nevadila nám ani vyšší nakládací hrana. U vozu této třídy naopak překvapí přítomnost elektrického odjišťování pátých dveří - je to sice v souladu s technickou vyspělostí celého vozu, na rozdíl od standardních dvou čelních airbagů či ABS by ji ale možná někteří kupci rádi vyměnili za drobnou slevu.

Technická vyspělost je znát i u motorizací Micry. Všechny zážehové motory 1.0, 1.2 i 1.4 jsou šestnáctiventilové a námi testovaný turbodiesel 1.5 dCi prokázal své kvality už v Renaultu Clio a v silnější verzi (která bude pro Micru k dispozici až letos na podzim) i v Renaultu Mégane. Motor je dobré držet na 2000 otáčkami, kde i za cenu lehce vyššího hluku poskytuje vozu velmi dobrou dynamiku. Výkon 48 kW a maximální kroutící moment 160 Nm pomohou autu na dálnici udržet stálou rychlost okolo 150 km/h, ve městě pak umožňují celkem hbitou jízdu bez výraznějšího vlivu na spotřebu. Výrobcem udávaného optimistického průměru 4,6 l jsme sice nedosáhli, ale i 4,9 litru považujeme za velmi dobrou hodnotu, zvláště s ohledem na převažující jízdy po Praze a po dálnicích.

Jízda s Microu patří k tomu nejpříjemnějšímu, co se dá ve třídě malých a minivozů zažít. Díky minimálním převisům a propracovanému podvozku je chování vozu nezáludné a tvrdší odpružení zajišťuje i potřebnou stabilitu. Nájezdy do zatáček tak mohou být o chloupek rychlejší než u konkurence, přičemž pocity jistoty v kabině zůstávají nezměněny. Micra nemá ráda příčné nerovnosti, na městských kočičích hlavách si ale vede velmi dobře. Brzdy jsou dostatečně účinné, jejich účinek slábne při opakovaném použití jen mírně a pochválit je třeba standardně dodávaný systém ABS. Řadicí páka má sice krátké dráhy s měkkými dorazy, více přesnosti by zda ale neuškodilo. Díky krátkým převisům tolik nevadí omezený výhled na kapotu, v noci navíc řidič vidí záměrně vypouklé svítící „boule“ na světlometech. Výhled vzad je o trochu horší, zbytečnou úsporou je pak použití příliš malého zadního stěrače který nečistí horní okraj okna.

Micra bude určitě bodovat i na svou třídu nezvykle rozsáhlou výbavou, která kromě již zmíněného ABS zahrnuje i brzdový asistent, elektricky ovládaná skla předních dveří či nárazníky v barvě vozu. Naopak. Pokud se tedy potenciální majitel ztotožní s nezvyklým pojetím exteriéru i interiéru, čekají jej téměř samá pozitiva.