Porsche HLS (1966): Devětsetjedenáctka, kterou nikdo nezná

Devětsetjedenáctka nesla při debutu na IAA 1963 dokonce kód 901 a první vozy se tak poznačují dodnes. Nula uprostřed ovšem vadila Peugeotu, který ji má patentovanou, takže musela pryč. Šestiválcové ploché motory začínaly na objemu 1991 cm³ a výkonu 96 kW (130 k). Až do roku 1998, už mnohem větší a silnější, je klasicky chladil vzduch, série 993 dokonce ještě využívala původní skelet karoserie a také tvary palubní desky se za 35 let změnily pramálo.

Osobně se mi nejvíce líbí právě nejstarší chromované modely. Hodně verzí kultovního sporťáku z Zuffenhausenu s charakteristickými bublajícími motory vzadu je velmi slavných a bylo nesčetněkrát popsáno. V předlouhém životopisu však najdeme i ona bílá místa a jedním z nich z nich je zelené auto se zkratkou HLS. Má v rodném listě zapsán letopočet 1966, konkrétně 6. duben. Jenže původně se zrodilo jako úplně běžná 911 o dva roky dříve... Charakteristické linie mu navíc chybějí, je mnohem hranatější. Jak to?

Klappdach Rennsport Coupé

Dost už napovídá německý popis „Klappdach Rennsport Coupé“, tedy závodní kupé s odklápěcí střechou. Jediný prototyp dostal místo klasických dveří vzhůru otevíratelnou kabinu, v druhé polovině 60. a na začátku 70. let u studií velmi populární. Pro snazší přístup do nízkého kokpitu se směrem dopředu vyklápěl celý díl s částí střechy i okny. Při pohledu na vůz nic nenasvědčuje originálnímu otevírání prostoru pro posádku, vlastně jen absence klik dveří. HLS ale zůstala typická dvojice nouzových zadních sedadel. Jenže tento exot nevznikl v Zuffenhausenu, případně Weissachu. Unikátní přestavbu má na svědomí technické oddělení univerzity v západoněmeckých Cáchách (Aachen) v Severním Porýní-Vestfálsku, nedaleko nizozemských i belgických hranic.

Tým, který unikát vytvořil, si evidentně vzal inspiraci ze závodního speciálu 904 alias Carrery GTS. Nejdříve přišly na řadu technické výkresy a miniaturní oranžový model, až poté funkční auto. Nová karoserie dostala mnoho hliníkových dílů, prioritou byla samozřejmě co nejnižší hmotnost. Typickým znakem vozu je také stříbrný targa oblouk, černá část za ním vypadá jako zatahovací, ale ve skutečnosti jde samozřejmě o kryt motoru.

Závoďák, který nikdy nevyjel

Ryzí závodní ambice porsche prozrazovaly i přístroje umístěné vpravo, volant se však naopak nacházel na straně levé. Jasně, až jedovatě zelenou barvu dostalo HLS u L. Sendena ve Würselenu, kontakt na karosárnu a lakovnu včetně telefonního čísla zůstal na předním víku. Ona tři písmena byla vyvedena spolu s nápisem „PORSCHE“ na bočních prazích.

Nikdy nezávodilo a zapomnělo se na něj, neproběhly ani žádné oficiální zkoušky. Prostě zmizelo. Výstřední studii centrála v Zuffenhausenu nepřijala, o nějaké malosériové produkci ani nemluvě. Není jasné, kde více než čtyřicet let stála, každopádně byla ponechána bez povšimnutí svému osudu a tudíž vystavena rozmarům počasí. Jenže pak se objevil na scéně expert na rané devětsetjedenáctky Manfred Hering. Původně byl dotázán, zda by koncept, který kdosi bezejmenný znovu objevil, nemohl za nějakých 30 tisíc eur zrestaurovat. Což byla pochopitelně částka naprosto směšná, a tak o něj okamžitě projevil zájem. Jednání o koupi však trvala celé tři roky.

Domov pro hlodavce

Ze zeleného experimentálního kupé zbyl orezlý vrak v zuboženém a nekompletním stavu. Ale vzácný exemplář přežil a neskončil v propadlišti dějin. Chyběl motor, oba, jak originál, tak náhradní agregát se dochovaly, jen sloužily coby domov několika početným rodinkám myší, takže podle toho logicky i vypadaly.

Loni v dubnu HLS mohli vidět návštěvníci výstavy Techno Classica v Essenu. Stále nerenovované, autentické, ale už pochopitelně alespoň vyčištěné. Od té doby je kolem jeho osudu ticho po pěšině, ale Hering ale už v prosinci 2014, kdy jej pro server Classic Driver nafotil Rémi Dargegen, slíbil, že se pokusí vyhledat co nejvíce originálních dílů. Pokud někdo projeví zájem, vůz je po kompletaci ochoten dokonce i prodat.

I když prakticky vstalo z mrtvých, stále patří HLS k nejméně známým devětsetjedenáctkám. Spolu se spiderem od Bertoneho (1966) a o čtyři roky mladší švýcarskou Dibou GTC. Le o těch zase někdy příště. Na závěr zpráva pro sběratele automobilových miniatur: německý Auto Cult, který má na svědomí i několik českých veteránů, vyrobil poměrně nedávno model v tradičním menším měřítku 1:43. Limitovaná série ale stála 2,5 tisíce korun za kus...

Foto: ClassicDriver.com