Auta lídrů parlamentních voleb: Jak to vidí lidé v diskusi? Názory se různí
Luxusní vozy, obytné dodávky i běžné škodovky. Soukromá auta volebních lídrů vzbudila vášnivější reakce než leckterý politický program.
Pro někoho symbol moci, pro jiného důkaz obyčejnosti. Soudě podle diskuzí, právě vozy politiků dokážou rozžhavit klávesnice voličů do ruda. Co si tedy naši čtenáři o povozech představitelů volebních stran myslí?
Článek o vozech politických lídrů rozvířil internetovou debatu, jen pod článkem se objevilo přes 145 komentářů za den a půl. Auta se ukázala být lakmusovým papírkem, na kterém se zrcadlí politika, životní styl i povaha jednotlivých kandidátů. A protože číst všechny komentáře zabere dlouhou chvíli, připravili jsme si malou analýzu a další otázky.
„Padouchové mají vždy víc sexy styl…,“ napsal jeden z diskutujících a hned dodal, že kdyby premiér Fiala přijel na meeting v Porsche Panamera nebo Aston Martinu, „to by bylo hejtu, jak si nakradl,“ U Tomia Okamury nebo Andreje Babiše? Tam to podle něj projde. Dvojí metr? Přesně to si část lidí myslí.
Obyčejnost versus luxus
Když se ukázalo, že premiér Fiala jezdí v Audi Q5 nebo ve Škodě Superb, část lidí to ocenila jako důkaz střídmosti. Jenže hned se ozvali i skeptici: vždyť Audi Q5 je pořád SUV za statisíce a superb také není zrovna „lidové“ auto. Jeden komentář to shrnul s nadhledem: „Hrát si na obyčejnost s ojetou Q5 je stejné, jako tvrdit, že šampaňské z druhé ruky je vlastně limonáda.“
Do kontrastu se pak staví luxusní vozy Babiše nebo Okamury – u nich se neřeší, zda mají ojetou Q5 nebo superb, ale spíš to, jestli jim voliči prominou i Maybach či Aston Martin.
A na paškál přišla i Kateřina Konečná. Její Volvo V90 se stalo terčem posměchu nikoli kvůli motoru, ale kvůli symbolice. „V tom Volvu, které bylo vyrobeno na imperialistickém Západě?“ divil se čtenář. A jiný přisadil ještě drsněji: „Volvo nebo Volha je jen pár písmenek rozdílu – soudružce by prošlo oboje.“
Politika v každém komentáři
Auta politiků se tak stala jen odrazovým můstkem – v očích některých symbolizují „západní směr“ (Volvo, Audi, Škoda), zatímco jiní by některým lídrům nejraději přisoudili Moskviče nebo Volhy.
Došlo i na ironii a absurdní nadsázky. „Věděl jsi, že díky Rusku člověk objevil oheň, kolo a že Rusové porazili dinosaury?“ napsal sarkasticky jeden čtenář. Jiný si neodpustil podobně jedovatou poznámku: „Proč má Babišova nevěsta Volvo, proč nemá Moskvič CarVrach Putin?“ – a hned bylo jasné, že auta se v debatě mění ve svébytné symboly, kterými si lidé vzájemně dávají zabrat.
A nechyběly ani domácí paradoxy. Jeden z diskutérů se uchechtl: „ODS a pravicová?“ – důkaz, že i samotné škatulkování stran dokáže vyvolat vášně. Jiný šel ještě dál: „Spektrum je rozděleno na prozápadní chudobu a provýchodní svobodu,“ výstižná, i když hodně černobílá zkratka, která ukázala, jak se vozy politiků stávají jen záminkou k daleko širším debatám.
Lidé a jejich dvojí optika
Z komentářů jasně vyplývá, že lidé nehodnotí auta izolovaně. Čtou z nich postoj k moci, penězům i k obyčejným lidem. Když jede premiér v obyčejné octavii, část veřejnosti mu věří, že je „jeden z nás“. Když usedne jiný politik do luxusního SUV za miliony, vyvolává to otázky, kde na to vzal. A proč vlastně potřebuje právě tohle auto?
Ale zároveň se objevuje i nadhled: „Ti, co si na to vydělali, ať si koupí, co chtějí. Ale ti, co berou úplatky, by měli přijít o všechno,“ shrnul lakonicky jeden diskutér. Jiný k tomu přihodil ironickou poznámku: „Včerejší debata mě utvrdila v názoru – odstěhovat se.“
Symboly na čtyřech kolech
Auta politiků se v očích veřejnosti mění v kulisy celého příběhu. Mercedesy a Aston Martiny působí jako demonstrace moci, zatímco starší škodovky nebo obytné dodávky se vydávají za gesto blízkosti k obyčejným lidem. Jeden z diskutérů to glosoval s nadhledem: „Na voze se pozná, kdo chce být boss a kdo jen dělat dojem, že je pořád normální kluk z vedlejší ulice.“
Ukazuje se, že voliči neřeší jen technické parametry, ale hlavně symboliku. Auto se stává vizitkou – od vizuálu a značky až po to, jestli ladí s veřejnými výroky politika. Proto také jiný komentátor poznamenal: „Kdyby mluvili jinak než jezdí, lidi by jim to spočítali rychleji než tachometr.“
Z diskuze je jasné, že auta politiků lidi baví i dráždí. Pro jedny je to jen „plech na kolech“, pro jiné okno do duše kandidáta. A jak trefně poznamenal jeden z komentujících: „Stejně se nakonec nepočítá, co mají v garáži, ale co mají v hlavě. Jenže to se na billboard nevejde.“
Autorský text
