Renault 5 Turbo 2 Evolution: Draží se vzácná přeplňovaná pětka z poloviny 80. let
Renault 5 Turbo byl velmi úspěšným soutěžním a závodním automobilem. S obyčejnou R5 toho moc společného neměl, vlastně ji pouze vzdáleně připomínal. Ani koncepcí se s ní neshodoval, místo „vše vpředu“ vyznával tu opačnou. Malé přeplňované čtyřválce se nacházely za sedadly. Na tratích rychlostních zkoušek nahradily tyto vozy krotší verze Alpine. Jean Ragnotti slavně zvítězil se speciálem skupiny 4 v Rallye Monte Carlo 1981.
Po změně pravidel a vytvoření „béček“ se sem ostré pětky přesunuly, sice jim zůstal pohon zadních kol, ale zejména na korsickém na asfaltu stačily malé mrštné a ohromně silné vozy i čtyřkolkám, hlavně těm od Audi... Dokázaly je i pobít (třeba Ragnotti v roce 1982). Poslední rallyeovou verzí na základě první generace byla Maxi Turbo, se kterou opět stejný jezdec ovládl Tour de Corse 1985. Jejich základem se stala evoluční specifikace silničního provedení Turbo 2.
O 35 kubíků více
Ne, o úplně obyčejnou druhou sérii Turba nejde. V čem je rozdíl? Hlavně v objemu šíleného přeplňovaného řadového čtyřválce, byl totiž převrtaný z 1397 na 1432 cm3. Dmychadlo od Garrettu nepostrádalo mezichladič. Tovární modifikace se týkaly i hlavy, klikového hřídele a pístů. To ale nebylo vše, francouzské „evo“, které vzniklo dávno před tím slavným japonským, mělo lehčí hliníkovou střechu místo dřívější ocelové.
Na serveru Bring A Trailer je momentálně k mání rudý kousek, právě z této série, značené také 8221. Jedná se o 120. vyrobený z dvou stovek potřebných pro homologaci. Navíc má americkou registraci, konkrétně kalifornskou a velmi stylovou značku EVO R5T2. Do USA byl dovezen až v roce 1997. Tehdy také dostal tmavě šedé nárazníky a prahy, které mu zůstaly dodnes. Zatím najel necelých 45 tisíc kilometrů.
Lehké úpravy
Sběratel, který vůz doposud vlastní, majitelem je 3,5 roku, má auto pečlivě zdokumentováno včetně některých servisních záznamů, shromáždil i nepřeberné množství náhradních dílů. Včetně původních kol s pneumatikami Michelin TRX, jeho klenot v současnosti jezdí na továrních příplatkových ráfcích Gotti s obutím od Yokohamy, která chytnou za srdce každého příznivce klasiky. Zadní gumy jsou široké 285 mm... No, tenhle opravdu vymazlený kousek, jen s drobnou patinou už je oficiálně veteránem, letí to... Používá se, poslední majitel za jeho volantem najel 5 tisíc kilometrů.
Je ale oproti tovární specifikaci dále lehce upravený, kupříkladu pružinami Eibach a tlumiči od Bilsteinu (jde však o náhradní díly Renault Sportu), vpředu pak trůní větší chladič s dvojitým ventilátorem. Úpravy si vyžádala už kalifornská homologace před 20 lety, Renaulty 5 Turbo rozhodně neměly lambda sondy a kyslíkové senzory... Takřka všechny původní díly jsou přiloženy, o nářadí nemluvě. Současný vlastník nechal vyměnit i vstřikování, některé díly turbodmychadla, spojkovou hydrauliku pětistupňové manuální převodovky a nainstalovat nový výfuk.
Interiér byl přečalouněn původním světlým vzorem, originální koberečky, které k němu pasují, si dovezl z Francie, přidá ale i černé Coco. Tříramenný děrovaný volant i palubní deska včetně přístrojů jsou původní, stejně jako okna Saint Gobain s nezbytnými logy Renaultu. Pouze rychloměr od Jaegeru s oranžovými ciframi má vinylový překryv v imperiálních jednotkách, tedy mílích za hodinu.
Bez kufru
Pětka v turbu neměla zavazadelník, vpředu trůnila třeba rezerva. Za sedadly se nachází pouze odkládací síťka a něco málo se dá připevnit popruhy na kryt motoru, případně za agregát. Vše je k mání i s manuály, dobovou literaturou a knihou od Petera Meaneye.
Aukce končí až 28. března. V době psaní článku byl nejvyšší příhoz na částce 82.710 dolarů (cca 2,068 milionu korun). Kam se ještě suma za francouzské „evo“ vyšplhá? Fotografka Courtney Cutchen se navíc opravdu činila, pro dražbu pořídila 184 oficiálních snímků včetně všech detailů...
Foto: Courtney Cutchen/Bring A Trailer