Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Sraz Klubu sportovních aut v Brně: V hlavní roli Bugatti Veyron

Michal Fokt
Diskuze (73)
Navštívil jsem setkání Klubu sportovních aut na brněnském autodromu a při té příležitosti absolvoval svezení s Bugatti Veyron. Jak jede pýcha koncernu Volkswagen?

Dní, kdy bylo v letošním roce vyloženě hnusně, byste napočítali na prstech obou rukou a dost možná by vám i nějaký volný zbyl. Organizátoři setkání Klubu sportovních aut, které proběhlo o uplynulém víkendu, proto museli být opravdu nadšení, že jeden z nich připadl zrovna na sobotu, kdy jsem se tam vypravil i já.

V sobotu dopoledne sice už nepršelo a trať Masarykova okruhu byla suchá, nicméně počasí určitě ovlivnilo množství dorazivších aut, VIP parkoviště bylo poloprázdné a ani návštěvníků nebylo mnoho, byť v tomto případě určitě hraje roli i výše vstupného. Dvě stovky na osobu určitě nikoho nezabijí, ale pokud takovou akci pojmete jako rodinný výlet…

Ovšem pokud jste nakonec dorazili, na klubovém parkovišti a následně i v na závodní trati jste mohli vidět auta, která jinak na silnici nepotkáte, jak je rok dlouhý. Sobotní sraz rozhodně zdobily Ferrari FF a F12berlinetta, společně s Lamborghini Aventador a Mercedesem SLR McLaren, ovšem zajímavé kousky se daly najít i v kategorii „Porsche 911 dvacetkrát jinak“. Ono to vůbec vypadá, že mezi majiteli superaut jsou okruhovému dovádění naklonění nejvíce právě řidiči Porsche a je vcelku jedno, jestli se jedná o sraz KSA v Brně nebo volné jízdy na Severní smyčce Nürburgringu.

Dorazilo ovšem i několik Mustangů včetně Shelbyho, Audi R8, Corvette, KTM X-Bow a pochopitelně Nissany GT-R, včetně jednoho s rakví, olssonovsky připevněnou na zadním křídle. Za zmínku stojí určitě i přítomnost Ferrari Maranello, F430 Scuderia a 458 Italia, ale k vidění byly i méně exotické sporťáky v podobě Focusů RS nebo Nissanů 350Z. Zajímavá auta postávala i mimo VIP zónu, četné hot-hatche doplňovaly ostré Imprezy a celá řada dalších aut pro radost.

Kde byla naprostá jistota, že kdykoli během dne potkáte hlouček diváků s fotoaparáty i bez nich, byl začátek VIP parkoviště, kde na červeném koberci parkovalo Bugatti Veyron. Dokážu pochopit fascinaci nejrychlejším autem planety s dech beroucími výkonovými parametry, ale osobně mě tohle auto, jehož doménou by měla být jízda rovně, vždycky nechávalo chladným. Jenže tentokrát to mezi námi mělo konečně zajiskřit, do Brna jsem jel (mimo jiné) s úkolem nechat se ve Veyronu svézt.

Do hypersportu pana Chlada se zvláštní modrostříbrnou kombinací laku usedám přes širokánský práh v boxové uličce a okamžitě mě pohltí jeho hluboké sedadlo. Zvláštní – nikde mě nesvírá, nikde netlačí a přitom perfektně drží tělo, tedy minimálně jeho střední část, jak se později ukazuje, v ramenní oblasti by to mohlo být lepší. Jsem si jistý, že několik stovek kilometrů by v něm neměl být žádný problém.

Než se dáme do pohybu, v rychlosti prohlížím interiér, který většina běžných smrtelníků zná pouze z fotek. Možná je to dáno i tou chladně modrou kůží, ale kokpit působí překvapivě neútulně a stroze. Svůj podíl na tom může mít kovový dekor středového panelu s minimalistickými ovladači i archaickými „digitálkovými“ displeji a řada dalších, přísně geometrických tvarů a linií.

Překvapivá je až nepochopitelná prostornost kabiny hypersportu a to i přesto, že by mezi řidičem a spolujezdcem po středovém tunelu projel snad i důlní vozík. Je to dáno tím, že se kokpit směrem dopředu zužuje jen velmi pozvolna a výplně dveří dokonce směrem vpřed ustupují do stran, což vyvolává dojem, že se interiér rozšiřuje. Tohle dnes (ne)zažijete už jen u podobně exotické vodíkové Hondy FCX Clarity.

Sedadlo je umístěno extrémně nízko, tak-tak že vidím přes spodní okraj čelního skla. …motor, náhle mi bleskne hlavou. Co motor? Za zadními sedadly je čtyřmi turby přeplňovaný W16 o objemu 8,0 l a výkonu 1001 koní, ale tlumené bublání do kabiny proniká na volnoběh tak, jako by šlo z auta, stojícího za námi. Uvidíme, jak se předvede dál, právě vyrážíme na trať.

Čekám, že se za mnou otevřou brány pekelné a tvář mi budou ze strany olizovat plameny, ovšem první, co po sešlápnutí plynu slyším, je hvízdání turbodmychadel. Teprve vzápětí se ozve zezadu dunění šestnáctiválce, ale než se na něj stačím zaměřit, už brzdíme do první zatáčky, kterou projíždíme překvapivě na pohodu.

Plný potenciál předvádí Veyron na následující rovnice. Opět zasviští turba a následně spustí své brumendo W16. Krásné, hutné hučení přechází ve vyšších otáčkách ve vrčení, podbarvené hvízdáním turbodmychadel, ale celkově je to takové hyperGTI – zvuku je tak nějak německy „akorát“, o práci motoru dobře víme, ale hlučnost se drží v patřičných mezích, žádné ždímání endorfinů jako ve Ferrari nebo Maserati to není a dokonce i ostřejší 911 nabídnou šťavnatější akustický koncert.

Nemám ale moc čas o tom přemýšlet, protože se mě Veyron právě snaží přefiltrovat koženým čalouněním sedadel. Zrychlení Bugatti na rovnice je naprosto fenomenální, srovnatelné snad jen s okruhovými speciály GT, které však váží asi tak polovinu toho, co tahle 1,9tunová VĚC. Než si na akceleraci zvyknu, zprvu mám pocit, že při přetížení ztratím vědomí. Ba co víc, soudě podle řidičových reakcí, motor reaguje velmi ostře a rychle, tady se asi na nějaký turbolag moc nehraje, zvlášť když osmilitrový motor by měl dost a dost síly i bez přeplňování.

Tenhle pocit ze zrychlení bych si mohl užívat stále. Jenže před námi je zatáčka a tlustý Veyron jde na brzdy bolestně brzy. A nejen to, i tak to bylo trochu později, než by bylo třeba a je znát, jak se širokánské pneumatiky perou s nedotáčivostí, přestože průjezdová rychlost není nijak vysoká. Asi jako když to s nájezdem přeženete také u nijak lehkého GT-R. „Tohle není auto na okruh“, ozve se zleva skoro omluvně a já jsem docela rád, že to nemuselo zaznít ode mě. Otázkou pak ovšem je, kam tedy vlastně Veyron patří, když nepočítám Ehra-Leissen a pro potřeby Top Gearu jednorázově uzavřený kus dálnice v Emirátech.

Celé se to opakuje s každou rovinkou a zatáčkou a všímám si také, že příval síly je tak velký, že se na plyn nedá téměř šlápnout, pokud přední kola nejsou rovně, v opačném případě se docela slušně „plaší“ zadek. Možná, že by s Veyronem nakonec i nějaká ta zábava byla, zvlášť když náklony v zatáčkách jsou nulové, ale proč si během pár kol ohoblovat obutí za půl milionu, když se to samé dá dělat určitě mnohem lépe a radostněji s jiným autem?

Dvoukolové svezení je u konce rychleji, než bych si představoval a už zastavujeme na pitlane před hloučkem diváků s padlými bradami. Zdvořile děkuji za svezení a jen co se za mnou tichoučce zaklapnou dveře, mám definitivně jasno. Já a Veyron nejsme naladěni na stejné frekvenci. Naštěstí to pro další existenci automobilky z Molsheimu ani pro její klientelu není vůbec důležité.

Michal Fokt
Diskuze (73)
Avatar - Michal Fokt
13. 5. 2014 11:44
Re: TISÍC A JEDEN SEN
Co je nebo není okaté asi dost závisí na senzitivitě čtenáře i celkové náladě v komunitě. Nesnažím se navenek tvářit jako někdo, kdo je "nad věcí", protože člověk, který si nedokáže vytvořit vztah k něčemu tak emotivnímu, jako jsou auta, patrně není nadšenec a dělat by to neměl. Současně si nemyslím, že bych byl jednostranně zaměřený (viz právě i MX-5), ani že bych používal dvojí metr, ale to by asi chtělo hlubší analýzu mých článků, které, jak říkáte, nečtete. Můžeme se ovšem třeba bavit o určité snaze o vyváženost zpravodajství v rovině Evropa/Japonsko... ;-)

Pokud jste byl v BV svezen, nutně jste musel auto vnímat stejně, lišit se mohou pouze subjektivní vjemy z např. zrychlení.

Chápu, že " že člověk, jež závodí v MX-5 cupu těžko ohodnotí během dvou kol na okruhu Bugatti", nicméně pokud je ten člověk současně motoristický novinář se silničními zkušenostmi z tisíců a okruhovými ze stovek aut, zvyklého analyzovat velmi do hloubky chování vozů i jejich řidičů, pak se zjištěné většinou od reality liší jen minimálně a stačí už jen doplnit ty vjemy, které prostě nezjistíte do chvíle, kdy nedržíte volant v ruce.

Však doražte, dáme řeč. :-)
7. 5. 2014 13:32
Re: TISÍC A JEDEN SEN
Práci redakce poškozuje jak proVW, tak proHonda, tak klidně i proFerrari, jde o to, že tak okaté nadržování jedné značce je prostě špatně, stejně jako plivání po jiných značkách. Opět píšu, že ve vašem případě je to plivání po koncernu VW až moc okaté, proto to píšu. Moje reakce neberte jako nenávistné, rozhodně k vám nenávist necítím, ale jako naštvané, na to mám jako konzument vaší práce právo. Ostatně si taky vážím toho, že teď tady se mnou o tom diskutujete.

Sám jsem byl vezen, i jsem řídil i pár opravdu rychlých a silných aut, některá zvládla 0-200 km/h i pod 8s, přesto by se mi osobně před svezením ve Veyronu, jako ve vrcholu toho, co dnes automobilový průmysl produkuje, třásla kolena, zde předpokládám, že chápete, že šlo o řečnický obrat.

Co se týká mého řidičského umění, rád přiznám, že závodník nejsem, ostatně to, co jsem psal výše nebylo moje machrování, ale zdůraznění faktu, že člověk, jež závodí v MX-5 cupu těžko ohodnotí během dvou kol na okruhu Bugatti, jež jeho majitel - bývalý závodník - řídí denně.
Avatar - Emel
7. 5. 2014 09:30
Re: TISÍC A JEDEN SEN
Mně to přijde napsané docela poutavě, byť samozřejmě z pohledu někoho, komu Veyron nesedl. Tahle kategorie aut je stejně pro většinu z nás na té plakátové úrovni, takže mi tu osobní antipatie moc nevadí... prostě někdo má nad postelí F40 a někdo 959 a které z těch aut je ve skutečnosti lepší je nakonec jedno ;-) .

Sám jsem ve Veyronu ani neseděl, natož abych v něm jel... a co bylo napsáno není v nijak příkrém rozporu s tím, co se dá dočíst jinde - Veyron není auto určené na okruhové ježdění, to je evidentní, na to je málo extrémní... jestli je to výhoda nebo nevýhoda je otázka (z mého pohledu výhoda, pokud chce člověk seriózně závodit, jsou na to jiné stroje).
Avatar - Michal Fokt
7. 5. 2014 08:22
Re: TISÍC A JEDEN SEN
Je otázkou, zda práci redakce poškozuje více to, že je obecně považována za "proVW" nebo to, pokud někdo měří stejným metrem i tam, kde bývá zvykem našlapovat potichu a opatrně. Pokud to berete tak, že kazím tu zmíněnou pracně budovanou image, pak s vámi naprosto souhlasím. Je to sice méně cool, než být proBMW a proVW, což je akceptováno a dokonce oslavováno jako známka dobrého vkusu, ale nenávistné reakce v diskuzích už jsem přestal řešit před lety, reaguji jen proto, že byly i doby, kdy jsme bývali v poměrně přátelském kontaktu.

Pokud vás řízení aut neživí, pak jste amatér, bez jakéhokoli pejorativního nádechu toho slova. Amatéři mají ostatně vlastní kategorii i na Le Mans a znám spoustu vynikajících amatérů i spoustu špatných profesionálů. Pokud vás v souvislosti s Veyronem napadla třesoucí se kolena, něco to může naznačovat. Ale pochopitelně nemusí, každý používáme jiné výrazové prostředky.

Každopádně diskuzním bohatýrům jako jste vy nabízím možnost vyřešit neshody osobně, kdy anonymní fundamentalizmus překvapivě vyšumí. Nejsem profík z KSA, který se dá potkat jednou do roka v Brně, zastavte se na některém z podniků MX-5 Cup [odkaz] a můžeme se nejen pobavit o odlišných názorech, ale můžeme případně pořešit i řidičskou stránku věci. :-)
Avatar - JDM
6. 5. 2014 23:08
Re: TISÍC A JEDEN SEN
srovnáváte tady supersporty který si na sebe taky musí vydělat , to znamená s konstruovat a postavit supersport který bude na špici a taky ho prodat a vydělat , Veyron je jen ukázka možností současné doby ale zároveň zbytečné a prodělečné auto .