TEST Suzuki Grand Vitara 2.0 TD - test ve sněhové kalamitě

Při přebírání i předávání vozu v Praze pršelo a o tom, co se děje na Vysočině, se tu vědělo jen z televizních zpráv. Pracovní povinnosti nás ale právě tento týden přinutily pohybovat se mezi Třebíčí, Jihlavou a Žďárem. Sněhovou kalamitu jsme si tak zažili na vlastní kůži a vůz jsme měli příležitost řídit v podmínkách, které se na polygonu nasimulovat prostě nedají.

Ale nepředbíhejme. Grand Vitara navazuje na více než třicetiletou tradici výroby lehkých terénních vozů Suzuki. Od svého nejbližšího předchůdce Vitary se liší především výrazně vyšší a širší karoserií kulatějších tvarů a některými změnami v interiéru. Zvenku zaujme především nezvyklá výška v porovnání s ostatními rozměry vozu. Efektní vystouplé blatníky v barvě vozu a větší světlá výška pak zařazení auta mezi "vozy pro volný čas" jen potvrzují.

Karoserie je pětidveřová - kratší, třídveřová verze se na českém trhu zatím moc neprodává. Páté dveře spolu s plnohodnotným náhradním kolem jsou zavěšeny na pravé straně - za nimi je už rovný prostor pro náklad. Zajímavé je rozdělení zadních skupinových světel do dvou partií - v nárazníku a v "klasické" poloze na boku. Nutno říci, že žádné ze světel nebylo po týdnu intenzivního ježdění cestou necestou znečištěné do neprůhlednosti.

Ve standardní výbavě nemá Grand Vitara žádné prvky, které by vůz při jízdě mimo pevné cesty chránily. Za příplatek je ale možno objednat si ochranné kovové pláty pod motor, boční stupačky i masivní mříž před chladič. Vzhledem k tomu, že tohle auto není určeno pro dobrodružné výpravy extrémními terény, jsou takové doplňky mnohdy spíše okrasou.

Standardně je také do levého předního sloupku Grand Vitary montována výsuvná anténa. Námi testovaný model ale nebyl vybaven autorádiem, takže její účinnost jsme posoudit nemohli.

Řidič, zvyklý na běžné osobní vozy, bude v Grand Vitaře překvapen nadbytkem vnitřního prostoru a na druhé straně poměrně skromným vybavením. Přední sedadla se dají sklápět ve všech směrech, ale i při kolmé poloze opěradla má dvoumetrový řidič nad hlavou dobrých 7 cm místa! Ve velkém rozsahu je také sklopný volant a několik poloh mají také nezvykle i opěradla zadních sedadel.

Přístrojová výbava ale působí rozpačitým dojmem. Na jedné straně praktické sdružené ovladače pod volantem, na druhé straně archaicky působící páčky regulace topení na přístrojové desce. Nic proti tomu, Grand Vitara není limuzína, ale v kombinaci s kvalitním čalouněním výplní dveří, přebytkem odkládacích ploch a jinak moderní přístrojovou deskou jde o zbytečný handicap.

Suzuki dodává čtyřdveřovou Grand Vitaru na český trh se třemi motory (2,0, 2,5 V6 a 2,0 TD) - námi testovaný vůz byl vybaven nejslabším z nich - §dvoulitrovým turbodieselem, který ale zároveň disponuje nejvyšším nabízeným točivým momentem 216 Nm při 2000 otáčkách. V praxi jme zaznamenali jeho poměrně malou elasticitu, hlavně v nižších zařazených převodech. Rozjet se přijatelně rychle na druhý převodový stupeň bylo nemožné. Výhodou tohoto motoru je kromě poměrně nízké spotřeby (při běžné jízdě 7,5, v extrému do 10 l/100 km) také dobré odhlučnění. Při jízdě terénem ale může někomu vadit, že motor téměř odmítá "řvát" a i v nejtěžších situacích nezpestřuje řidiči dojem z "dobrodružné" jízdy. Je to věc názoru. Na dálnici je ale nižší absolutní výkon znát - výrobcem udávaná maximální rychlost 142 km/h je skutečně hraniční mez. Díky příznivému průběhu točivého momentu však vůz i na pětku slušně zrychluje.

Jízda s Grand Vitarou je ovlivněna především primárním pohonem zadních kol a tuhým žebřinovým rámem. Na suché silnici se vůz chová neutrálně, jakmile se ale zhorší přilnavost, má zadní část auta tendenci v zatáčkách "ustřelovat", zvláště při menším zatížení. Pomocí proti tomuto jevu je možnost připojit i pohon přední nápravy. Naopak je třeba ocenit velmi slušné manévrovací schopnosti, které přijdou vhod zejména při parkování. Ocenili jsme přitom mimo jiné i částečné zapuštění náhradního kolado zadního nárazníku, což zlepšuje výhled zadním oknem.

Jízdu v terénu jsme nahradili z nutnosti téměř permanentní jízdou sněhem. Možnosti, které dává přiřaditelný pohon přední nápravy spolu s redukční převodovkou, tak mohly být využity jen zčásti. V závějích mezi Třebíčí a Jihlavou ale bylo naráz jedno, zda jedeme s vozem pro volný čas, lehkým terénním autem nebo jak se dá tohle auto nazvat. Důležité bylo projet a často taky odtáhnout jiné, překážející auto. I když jsme se předtím, dívali na Grand Vitaru poměrně skepticky (vůz nemá standardně montované ABS, nedodává se závěrka diferenciálu), vedlo si tohle nenápadné auto docela zdatně. Neprojeli jsme samozřejmě všechno - ale i se stupněm 4L jsme byli překvapeni, kam až nás auto dostalo. Připomínáme, že pohon předních kol se dá přiřadit i za jízdy, ale pro zapojení redukce je už pochopitelně nutné zastavit.

Grand Vitara není vyloženě terénní auto. Vlastnosti, které mu usnadňují pohyb lehčím terénem se ale dají využít při rekreaci, nebo v nouzových situacích. V takovém případě slouží vůz spolehlivě, a dá zapomenout na jiné své drobné nedostatky. Osobně ale radím investovat do ABS (+ 30 000,-), pak bude možné mluvit o plnohodnotném a spolehlivém autě.