Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Tamburini T12 Massimo: Co umí motorka za osm milionů?

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)
Massimo Tamburini opustil náš svět před dvěma roky, ale nyní se vrací prostřednictvím svého posledního motocyklu, který lze označit za důstojné uzavření jeho celoživotního díla.

Massimo Tamburini patří k nejvýraznějším a nejvýznamnějším osobnostem italského motocyklového průmyslu od počátku sedmdesátých let dvacátého století až do současnosti.

V roce 1973 stál u zrodu značky Bimota, kde se postaral o návrhy řady výjimečných motocyklů a od poloviny osmdesátých let pracoval pro koncern Cagiva a právě jemu vděčíme za designové perly, jimiž jsou Ducati 916 spolu s celou rodinou svých následníků až po model 998 a MV Agusty F4 i Brutale.

Massimo Tamburini se narodil 28. listopadu 1943 a svět motocyklů ho okouzlil již na počátku šedesátých let, když navštívil závod mistrovství světa silničních motocyklů v Monze. Svůj vlastní motocykl si poprvé navrhl na základech MV Agusty 750 Sport v roce 1971 a následovala čtyři desetiletí plodné práce pro již zmíněné značky Bimota, Cagiva, Moto Morini, Ducati a MV Agusta.

Do důchodu odešel Massimo Tamburini 31. prosince roku 2008, ale ve skutečnosti jen vystoupil ze služeb Cagivy, resp. MV Agusty, aby se mohl věnovat vlastnímu projektu. Ten bohužel nemohl sám dokončit, protože jej 6. dubna roku 2014 přemohla rakovina plic.

Motocyklový génius po sobě vedle svého díla zanechal i rozpracovaný projekt a funkční tým, který jej pod vedením Massimova syna Andrea a za pomoci řady partnerů dotáhl k plně funkčnímu motocyklu.

Tamburini T12 Massimo nese jméno svého tvůrce a je do jisté míry návratem k jeho počátkům u Bimoty, kdy kolem motoru z jiného stroje stavěl svůj vlastní motocykl. V tomto případě byl s podporou BMW Motorrad použit řadový čtyřválec ze superbiku S 1000 RR, který v T12 Massimo z objemu 999 cm3 poskytuje výkon přes 169 kW (230 k) a míří na zadní kolo prostřednictvím šestistupňové převodovky.

Rám využívá lité komponenty z hořčíku ve své zadní části a oblasti hlavy řízení, zatímco jeho střed tvoří trubky z vysokopevnostní oceli. Odpružení předního i zadního kola mají na starosti tlumiče Öhlins GP, zatímco brzdový systém nese značku Brembo Racing a využívá kotouče o průměru 320 mm vpředu a 218 mm vzadu. Magnéziová kola jsou pak obuta do pneumatik Pirelli Diablo SBK Racing o rozměrech 120/70-17 vpředu a 200/60-17 vzadu.

Motocykl se stavitelnou geometrií podvozku se pyšní nejmodernější elektronikou MoTec 170 a pochlubit se může i zakázkovým výfukovým systémem Arrow, jehož koncovka je uložena pod motorem.

Kabát motocyklu v podobě aerodynamicky optimalizované kapotáže, nádrže a podsedlové části je kompletně z uhlíkových vláken. I díky tomu se může Tamburini T12 Massimo pochlubit suchou hmotností pouhých 154,5 kg. Jen pro srovnání lze uvést, že dárce pohonné jednotky má ve své standardní podobě suchou hmotnost 175,5 kg.

Tamburini T12 Massimo v současnosti existuje pouze ve dvou plně funkčních exemplářích a společnost Massimo Tamburini S.r.l. je pro případné zájemce schopna vyrobit další. Má to ovšem několik háčků. Tím prvním je skutečnost, že motocykl není homologován do běžného silničního provozu, a druhým se může stát cena, která se má pohybovat okolo 300.000 eur (zhruba 8,13 milionu Kč).

Ondřej Pavlůsek
Diskuze (0)