TEST Abarth 500 Esseesse – Profesionální komediant

Život nejde brát vážně, protože to bychom se z něj museli dočista zcvoknout. Je potřeba čas od času udělat nějakou bláznivinu jako vykoupat se v kašně, dát pusu psovi nebo obléci si ženské prádlo. No dobrá, to poslední platí jen pro pár procent z nás, ale asi chápete, co tím myslím.

U aut je tomu ale úplně jinak. Počítáme litry v kufru, kolik je uvnitř sedadel a hrozně nás zajímá, jestli bude mít ta zbrusu nová dvouspojková převodovka sedm nebo osm kvaltů. To nezní moc zábavně, že ne. A taky to zábavné není. Existují však jistí lidé, kteří na to všechno z vysoka kašlou. Buď jsou tak trochu blázni (což je u čtenářů Autofunu naštěstí častý jev), nebo prostě neví co s penězi (s tím už si tak jistý nejsem). Každopádně tihle lidé prostě poslechnou emoce, zapomenou na objem kufru a koupí auto srdcem.

A právě mezi ně se mohou hrdě hlásit zákazníci Abarthu. Dát za „naštvaný“ Fiat 500 půl milionu, nebo i víc, už chce hodně pevný názor. Nemá cenu zapírat, že před testem jsem tomu úplně nerozuměl. Co na tom proboha ti lidé vidí? Teď už je mi to ale jasné...

Šapitó připravit!

Drtivá většina Abarthů se vyrábí po boku Fiatu 500 v Polsku, hoši z Itálie mají na starosti pouze omezené série a závodní speciály. Pro kvalitu zpracování je to myslím jenom dobře, protože pětistovky jsou hodně dobře udělaná auta.

A hodně dobře udělaný je i tenhle Abarth. O 20 mm snížený sportovní podvozek (oproti „běžným“ Abarthům) auto nejspíš za čas rozvrže, v našem kusu ale bylo po 6.000 km všechno v pořádku. Tedy jak se to vezme...ve Fiatu 500 už jsem nějaký čas nejel, takže mě hodně zaskočila vysoká poloha za volantem. U autíčka na kratší popojíždění to moc nevadí, v Abarthu byste se ale měli v zatáčkách cítit jako ryba ve vodě. A to se bohužel necítíte, k židloidní pozici se totiž přidávají sedadla se spíše vlažnějším bočním vedením, takže v zákrutách se radši hodně dobře držte volantu.

Ten se naopak povedl moc. Má ideální průměr, správnou tloušťku a skvěle se drží. Logo se štírkem a rudé vyšívání mu dodává správně ostrý image, takže si jej vaše oči i dlaně rychle zamilují. U těch mých to trvalo asi tři sekundy. Na stejně zajímavé vlně jede i řadička. Kulatá hliníková hlavice je perfektně na dosah, majitelé Abarthů však dobře vědí, proč se přihrádka před spolujezdcem anglicky jmenuje „glove box“. Bez rukavic totiž hlavice často nejde sevřít, v zimě studí a v létě pálí jako čert. Pardon, spíš jako štír.

Dráhy jsou sice možná trochu delší, pětikvalt je ale dobře sestavený a nezadrhává. Na delších cestách by se hodila šestka, překvapivě se ale s Abarthem dá jezdit i hodně úsporně. Ve stovce je na otáčkoměru (přístroje jsou namačkané v jednom kruhu, čitelnost ale moc zásadně netrpí) 2.500 a auto jede za sem litrů. Když nebudete nikam spěchat, může poflakování po okreskách snížit spotřebu i pod šest litrů.

abarth testy malevozy

I když ten tralalák padá mi...

Plány na šetření nestoudně drahého paliva ale vezmou za své většinou hned po nastartování. Esseesse kit zvyšuje výkon z 99 na šťavnatějších 118 kilowattů (česky: 160 koní), my jsme ale měli na autě nasazený ještě speciální příplatkový výfuk Record Monza. Ten také přidá nějakého toho hřebečka, hlavně však autu propůjčí naprosto bestiální zvuk. K němu se ale dostaneme až po esíčkách.

Pokud si při nákupu připlatíte asi 88 tisíc, dostanete velkou dřevěnou Esseesse bednu. V ní bude všechno potřebné: silnější vrtané brzdy s lepšími destičkami, sportovní vzduchový filtr, sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin, tlumiče KONI FSD, kratší pružiny a hlavně: posílení motoru. Ze 135 koní tu rázem máme 160, z 206 Nm pak 230 a posune se i maximálka a to na 210 km/h.

Podvozkově je auto nyní úplně někde jinde než fiat pětistovka, ze kterého vychází. V zatáčkách se skoro nenaklání, cítíte doslova každou křivku silnice a do dlaní dorazí, posilovači navzdory, alespoň nástřel dění pod předními Michelinkami. Právě gumy Pilot Exalto abarthu svědčí a dovolují mu se pořádně zakousnout do asfaltu. Taková motokára, ve které ale vypadáváte ze sedačky $1$. Bohužel, jako nepoddajná motokára se auto chová i jinde než na hladkém asfaltu. Ten umí obejmout a mazlit se s ním, výtluky však sportovní tlumiče filtrují opravdu sportovně, takže na nich auto poskakuje jak indián kolem ohně.

Přeplňovaná čtrnáctistovka pod kapotou umí hodně svižně vystřelit vpřed, vždyť z klidu na stovku to zvládne za 7,4 sekundy. Nejde ale o plynulý zátah, turbodmychadlo IHI RHF3-P potřebuje nějakou chvilku na nafoukání, takže předjíždění musíte i trochu plánovat. Navíc motor nemá tolik síly ve vyšších rychlostech, z velké části právě kvůli pětistupňové převodovce s delším odstupňováním. Pro opravdu efektní (a efektivní) akceleraci musí ručička na otáčkoměru minout trojku, fakt peprné to ale začíná být až u čtyř tisíc.

abarth testy malevozy

Bílý prcek se žene vpřed, ukazatel nafoukání turba je na maximu (v ekomódu vyměkne a rezignovaně ukazuje, kdy přeřadit) a ručičky letí synchronizovaně doprava. Kolem pěti tisíc už si možná říkáte, že to stačilo, a sáhnete po řadičce. To by ale byla chyba. Docela překvapivě motor ze sebe těsně před červeným polem vymáčkne poslední zbytky síly a ještě o malinký kousek přidá pod kotlem.

Teď už vám ale musím povědět něco o zvuku. Jak by dopadlo zkřížení Mercedesu SLS AMG s traktorem (jak by k tomu sakra mohlo dojít nechme stranou)? To popravdě úplně přesně nevím, zato vím, že junior by vydával přesně ten samý zvuk jako tenhle náš Abarth.

Může za to především příplatkový výfuk Record Monza. Stojí sice 27 tisíc, nabídne ale hned čtyři koncovky a jadrný, testosteronem nasáklý zvuk. Při dostatečném tlaku výfukových spalin je mechanicky otevřena klapka a plyny vesele proudí vnějšími z dvojice koncovek. Zvuk tak trochu připomíná staré rachotiny s dírou ve výfukovém potrubí, je zde ale i tolik potřebná špetka supersportovního pelu. Na parkovišti proto nevypadáte jako někdo, kdo nemá na servis, ale jako opravdový fanda bláznivých Abarthů. Hodně mě bavily „souboje“ s motorkáři, kteří často nechápali, jak může tak malé auto udělat víc brajglu než jejich naleštěnec.

Klapka také ve vyšších otáčkách ráda dopřeje okolostojícím potěšení z parádního prásknutí do výfuku, takže pěkně vytočit na pět tisíc, pustit plyn, střelba, spojka, řadička a jedem dál. Pokud jste doteď nebyli zvyklí dávat meziplyny, tady se to rychle naučíte. Jednak díky dobře rozloženým pedálům, hlavně ale kvůli návykovosti zvuku, který vám při tom bude masírovat bubínky. Jde samozřejmě pouze o produkt výfuku, motor samotný nemá nikterak zajímavý projev.

abarth testy malevozy V zatáčkách se auto snaží neztratit nadhled, vzhledem k jeho schopnostem pobavit mu ale úplně nemůžeme mít za zlé, že to na první místo mezi konkurenty nebude. Předvádí asi maximum toho, co jde na půdorysu Fiatu 500 předvést, nicméně nedotáčivost se prostě ozve o něco dřív. Pomůže elektronický pomocník TTC (Torque Transfer Control), který přibrzďuje vnitřní kolo ? Trochu ano, na výjezdech je znát, ale celkový ráz auta to nezmění.

Rychleji projížděné zatáčky problém nedělají, v nich je stabilní a neprotestuje ani proti rychlé korekci směru. Když proto narazíte na méně utažená esíčka, umí je Abarth proletět s charakteristickým chraplákem opravdu svižně. Jenže zadní zkrutná příčka na nerovnostech nemůže držet se zbytkem auta krok, byť se inženýři očividně snažili, seč mohli. Brzdy dělají to, co mají, auto dokážou velmi účinně zastavit a docela dobře se i dávkují. O nějakém vadnutí nemůže být v běžném provozu řeč, ostatně vrtaných 284 mm vpředu je na prcka rozhodně dost.

Srovnání se Swiftem Sport nebo Cooperem S nedopadá pro Abarth dobře. Oba jmenovaní jsou v zatáčce rychlejší a nabídnou sportovnější polohu za volantem. Na hladkém asfaltu bez utažených zatáček by Abarth možná Mini uvisel a výrazně slabší Swift rozcupoval na rovinkách, v komplexním pohledu ale není lepší než oni.

...hlavně že vyhrává barvami!

Je Abarth 500 Esseesse řidičsky přitažlivé auto? Bezpochyby ano, i když se v něm sedí jako na barové stoličce a sedadla moc bočního vedení nenabídnou. I když je na horším asfaltu nutné zpomalit (pokud se vám zas nechce k zubaři) a nedotáčivost je vyšší než u jiných ostrých aut pro zábavu za tuhle cenu.

abarth testy malevozy

Tenhle polský Ital má totiž tolik charisma a chuti do života, že by vydala za tři Swifty Sport a čtyři CR-Z i s náhradníma baterkama. Dělá kolem sebe cirkus, plive oheň, střílí z kanónu a staví se na hlavu jen a jen proto, aby vás pobavil. A to se mi na něm hrozně líbí. Dobrá práce, pánové, byl to opravdu vypráskaný týden!

Plusy

• Stylový design karoserie a doplňků
• Betsiální zvuk
• Přesné řazení
• Ostré brzdy s rychlým nástupem
• Vysoká image

Minusy

• Volant stavitelný pouze výškově
• Nesportovní poloha za volantem
• Nekomunikativní řízení
• Nedotáčivá charakteristika podvozku
• Málo místa pro pravou nohu řidiče
• Málo místa na zadních sedadlech
• Nízký komfort jízdy