TEST Citroën C5 2.0 BlueHDi – Komfort nezestárne
Úvod, interiér
Když jsem se od šéfa dozvěděl, že mě čeká test Citroënu C5, byl jsem docela překvapen. Nestává se často, že by šly do testů devět let stará auta, importéři se existencí takových modelů před médii snaží spíše tajit. Prý nová automatická převodovka, tak uvidíme.
Mimikry
Doby, kdy na sebe Citroëny upozorňovaly unikátním designem, už dávno minuly (snad s výjimkou Cactusu), sedan C5 je dokonalá šedá myš, jediným závanem avantgardy je specifický tvar zadního okna. O to více překvapí pohled do interiéru po otevření dveří. Sedadla jako by navrhoval nějaký věhlasný světový designér a volant s pevným středem dokáže překvapit i po letech. Když o tom tak přemýšlím, tvary palubní desky sice nejsou podle současných trendů, ale ani neurazí a s klidem ji lze přidat do balíčku „francouzská avantgarda“. A konečně přístroje v kapličce – grafika je docela slušné retro, ale díky sladění čísel a displejů to nepůsobí nepatřičně. Je to prostě celé trošku staré, ale Francouzi se klidně mohou tvářit, že to byl záměr a vy jim to ochotně „zbaštíte“. Snad jen ty plotny pogumovaného plastu a tlačítkové peklo na volantu a středovém panelu jsou už trošku přes čáru a sedmipalcový dotykový displej už je na dnešní dobu poněkud titěrný.
Ale přejděme od dojmologie k faktům. Sedadla vypadají parádně a jsou na danou kategorii stále velmi pohodlná, ale zbytečně široká a mají nevýrazné boční vedení. Prostornost vpředu je naprosto bezproblémová, ale vzadu je C5 hodně stísněná. Když se pohodlně usadím vpředu, místa pro kolena tam mnoho nezbývá a také hlava je poměrně blízko čalounění stropu. Pochvalu však opět zaslouží velkoryse dimenzovaná a pohodlná sedadla.
Se zavazadly jako by se u Citroënu ani moc nepočítalo, objem 439 litrů zrovna nepředurčuje C5 k roli rodinného vozu, ale spíše manažerské limuzíny.
Ještě k tlačítkům - na středovém panelu je v nich opravdu docela zmatek a zprvu nebudí důvěru ani přetlačítkovaný volant, ale pokud věnujete chvíli času jeho prozkoumání, záhy zjistíte, že je opravdu chytře udělaný, velmi rychle jsem se s ním sžil a oblíbil jsem si jej.
Motor, převodovka, jízdní vlastnosti
Pod kapotou testované C5 klapala top motorizace – 2.0 HDi s výkonem 180 koní při 3750 otáčkách a točivým momentem 400 N.m při 2000/min, která se dodává výhradně se šestistupňovým měničovým automatem. To je na sedan střední třídy slušná motorizace, jak tedy francouzský sedan jezdí?
Cé-pětku jsem měl zafixovanou jako dobře odhlučněné auto a zdá se, že čas z této vlastnosti nic neubral. Třeba technikům Mercedesu bych vřele doporučoval nechat se inspirovat, jak utlumit nafťáka. I po nastartování je zvuk příjemně vzdálený a po zahřátí se situace ještě zlepšuje. Nebudu říkat, že v kabině není slyšet, ale v nízkých rychlostech ani při plné akceleraci rozhodně neruší a při ustálené cestoví rychlosti na silnicích a dálnicích není slyšet vůbec.
Motor samotný své parametry nezapře. O C5 je známo, že je to docela otesánek, motor s ní ale cvičí nad očekávání dobře. S francouzským vozem se snadno předjíždí a elektronika převodovky si je dobře vědoma síly motoru – moc často neřadí a využívá rozsahu točivého momentu.
A to je dobře, protože mě automat úplně nenadchnul. Na sešlápnutí plynového pedálu reaguje dost letargicky a přeřazení poměrně často doprovází lehké cuknutí. Při jízdě po městě je skoro pravidlem, ale výjimkou není ani při vyšších rychlostech. Potěší však její inteligentní nastavení – při plánovaném předjíždění stačí v předstihu krátce dupnout na pedál, automat podřadí a chvíli drží vyšší kvalt, takže lze následně manévr provést bez prodlevy.
Dynamika je slušná i navzdory těžkému zpřevodování, považte – při devadesátce vůz točí na šestku pouze 1500-1600 otáček a spaluje na zimních pneumatikách pouze 4,8 l nafty, při dálničních 130 km/h pak 2250/min, kdy si řekne o 6,7 litrů. Jízda devadesátkou však odhalila další podivnost francouzského automatu, při jízdě na tempomat otáčkoměr neustále osciloval mezi 1500-1600 otáčkami.
Jako v bavlnce
A teď přijde to nejlepší – jízdní komfort. Popravdě řečeno jsem dříve nebyl z citroëního Hydractive příliš odvázaný, houpal sice krásně, ale na krátkých nerovnostech, propadlých kanálech a dalších výrazných nerovnostech šly do kabiny rázy. Jenže Francouzi už to očividně dokázali vyladit a kvalita jízdy v C5 je dnes neskutečná. Možná, ale opravdu jen možná byste něco podobného našli u Mercedesu E, ale s největší pravděpodobností byste za takovým komfortem museli až do luxusní třídy.
Jednak se budete muset při jízdě usmívat, kolik houpavých a vlnivých pohybů je karoserie schopná vykouzlit i na zdánlivě zcela rovné vozovce, ale současně podvozek dokáže velmi dobře ztlumit i krátké nerovnosti. Chtě nechtě, Francouzi museli autu propůjčit i nějaké jízdní vlastnosti, takže to současně znamená, že C5 není v zatáčkách „rozkydlá“, nemá problém si zakleknout, přičemž náklon není nijak dramatický. Vcelku dobře funguje sportovní režim, jenž zajistí v zatáčkách větší agilitu, ale stále to není žádný zázrak, tenhle úkon si můžete klidně odpustit.
Trošku větší starosti má auto se zpomalením, gumový brzdový pedál je třeba do podlahy zarazit dost nekompromisně a účinek, doprovázený nezřídka rozvlněním karoserie, není úplně přesvědčivý a s opakovaným brzděním citelně klesá. A na neschopnost přeposilovaného kormidelního kola s tenkým věncem vrátit se do přímého směru, se snad ani nedá zvyknout.
Ne, zatáčky stále nejsou doménou citroëňáckého topmodelu, hmotnost auta je znát a zejména v ostřejších zatáčkách je C5 silně nedotáčivé a kontrolka stabilizace se může umrkat. Citroën je však překvapivě schopný v táhlých obloucích, kde mají (taktéž za nenápadného dohledu elektroniky) přední pneumatiky slušný grip.
Dobře odhlučněný není pak jen motor, ale i podvozek. Při dálničním provozu, pro který je vůz dokonale vybaven, je největším původcem hluku obtékající vzduch - ten je při 140km/h už poměrně výrazný. Je to však dost relativní, pokud jsou motor a šasi dobře izolované, logicky něco jiného „vyleze“.
Závěr
Původně jsem si myslel, že C5 poměrně snadno odstřelím – devítileté francouzské auto, které nejspíš v Evropě skončí bez náhrady, jako auto snů rozhodně nevypadá… Jenže Citroënu se povedlo udržet auto z éry před rozhodnutím automobilky „zaútočit“ na spodní okraj mainstreamu v překvapivě dobré kondici. Konzervativní karoserie ukrývá interiér se supermoderně vyhlížejícími sedadly a sympaticky „oldschoolovou“ palubkou.
Tohle je asi poslední francouzské auto, které se chová tak, jak by se francouzská auta měla chovat – jízdní vlastnosti nejsou prioritou, zato komfort ano. V tomto případě do položky „komfort“ patří i dynamický motor, zajišťující snadné předjíždění. Hýčkat si vás C5 bude i tím, že vás bude nutit zastavovat u benzinky a sahat na hnusně olepenou tankovací pistoli jen sporadicky. Tohle je víc než dobrý konec kariéry, Citroën by možná s ukončováním výroby nemusel zase tak pospíchat... C5 se teď nabízí se zajímavým bonusem, díky němuž lze verzi Exclusive pořídit už za 819 tisíc korun.
| Nejlevnější verze modelu | 619.900 Kč (C5 Seduction, 2.0 HDi, 110 kW) |
| Základ s testovaným motorem | 879.900 Kč (C5 Seduction Hydractive, 2.0 HDi, 132 kW) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 819.900 Kč (C5 Exclusive, 2.0 HDi, 132 kW) |
| Testovaný vůz s výbavou | 910.200 Kč (C5 Exclusive, 2.0 HDi, 132 kW) |
Plusy
- Výkonný a úsporný motor
- Komfort jízdy
- Odhlučnění interiéru
- Komfortní sedadla
Minusy
- Pomalá automatická převodovka, občasné cukání
- Hmotnost vozu, nedotáčivost
- Malý zavazadlový prostor, méně místa na zadních sedadlech
- Příliš účinný posilovač řízení
Foto: Petr Homolka
