TEST Dacia Duster 1.6 SCe 4x4 vs. Lada Niva 1.7 – Legendární návštěvník je tady!

Úvod, pořizovací náklady

Na tento srovnávací test jsem se strašně těšil. Ladu Niva samozřejmě znám od dětství, na slavné „krtkování“ ze seriálu Návštěvníci jsem koukal s otevřenou pusou a hlavně, s ruskou terénní legendou jsem ještě nikdy nejezdil. A protože se v provedení splňujícím normu Euro 6 začíná na našem trhu znovu prodávat, je tady – Lada Niva, tahle jednačtyřicetiletá terénní legenda, v testu Auto.cz! Testovací kousek to měl do redakce docela daleko, pětidvéřovou nivu nám zapůjčil brněnský dealer CanoCar, a jízda po dálnici D1… K dálničnímu použití nivy se ještě dostaneme!

A když už se u nás Lada Niva ukázala, rozhodli jsme se rovnou pro srovnávací test. A s kým jiným ruský off-road poměřit než s rumunskou Dacií Duster? Ta je vlastně takovou novodobou nivou, robustním SUV, které stále zvládne těžší terén a prodává se za přijatelný peníz. Navíc se objevují zprávy, že by nová niva mohla využívat technický základ stávajícího dusteru. Uvidíme možná příští rok.

Už v tuto chvíli vám bude nejspíš jasné, že Lada Niva svého neporovnatelně modernějšího soka může jen těžko porazit. O výsledek ale tentokrát úplně nepůjde. Spíš si pojďme nivu připomenout, užít si tohle unikátní svezení a díky srovnání s dusterem si ukázat, kam se za těch čtyřicet let vývoj terénních aut, případně SUV, posunul. Můžu vám říct, že já na nivu po týdenním testování rozhodně nezapomenu!

Pod tři sta?

Stejně tak asi nebude žádným velkým překvapením, že levnější z testované dvojice je právě ruský mužik. Pětidvéřová verze označená příznačně 5-door se v základní specifikaci Standard prodává od 294.975 Kč. To je ovšem bez DPH, po přičtení daně zaplatíte za nivu 356.920 Kč a rázem jsme nad dusterem. A samotná výbava lady je… No, nepřekvapivě velmi skromná. Ve Standardu tak najdeme ABS s brzdovým asistentem, denní svícení, posilovač řízení, elektrické stahování předních oken a pozor, metalízu! Příplatky jsou už docela soudobé, za 9900 Kč si můžete pořídit rádio s USB, 9500 Kč stojí dálkový centrál, 13.500 Kč tempomat. Na jednačtyřicetiletou automobilovou babču to není úplně špatné, co říkáte? A od vyšších výbav (Lux, Urban a HardCross) se už můžete těšit i na klimatizaci, vyhřívané sedačky nebo litá kola. Niva se snaží držet krok.

Nejlevnější Dacia Duster se zážehovou šestnáctistovkou o výkonu 84 kW a pohonem všech kol přijde na 337.900 Kč a výchozí výbava Open je pochopitelně bohatší než Standard u lady (viz tabulka). Třeba tempomat si však u Dusteru Open přikoupit nelze, širší možnosti individualizace umožňuje až prostřední verze Arctica, která je dražší o snesitelných patnáct tisíc.

Za pozornost určitě stojí ceny náhradních dílů pro Ladu Niva. Že bych někdy do tabulky zanášel podobně nízké hodnoty, to si opravdu nepamatuju.

Design, interiér

Objevné přirovnání to tedy úplně není, ale taky vám přijde, že je design nivy nesmrtelný? A pořád vlastně atraktivní? Stejně jako vypadá skvěle defender nebo Mercedes třídy G, i lada má pořád co říct. Proporce jsou vyvážené, funkční design nepostrádá nápad (třeba originální příď) a všude narážíte na staré známé a povědomé detaily. Třeba klika dveří ze „žigulíka“ – kolikrát jste za ni v dětství brali?

Ještě k těm vyváženým proporcím. To jsem měl na mysli hlavně daleko rozšířenější třídveřovou verzi, testovaná pětidvéřová (vyrábí se od roku 1993) působí přece jenom trochu nepřirozeně nataženě. Aby ne, když na délku i rozvoru nabrala rovného půl metru, což se samozřejmě v interiéru projevuje vyloženě blahodárně. Na zadní lavici se tak celkem pohodlně posadí trojice cestujících (třídveřová niva zde nabídne jen dvě místa), před koleny mají proti kratšímu provedení zhruba o třináct centimetrů víc místa. Zadní lavice je sice úplně plochá, chybí jakékoliv tvarování a dokonce opěrky hlavy, stehna však podpírá slušně a pozice jako na židli je vlastně nakonec docela příjemná. Vepředu je to horší, tady se musíte připravit na skromnější rozměry sedaček. Boční vedení tady už sice najdeme, zvláštně zalomené a kraťoučké opěradlo však mým zádům zrovna nevyhovovalo. Ani s přimhouřenýma očima bych posezení za „celkem pohodlné“ neoznačil, je to už docela velký kompromis. Smířit se musíte rovněž s omezenými možnostmi nastavení, přizpůsobit si můžete jen sklon opěradla a samozřejmě sedačku posunout dopředu/dozadu. Příslušná páka se ovšem nachází netradičně po straně sedáku, navíc je nutné překonat hodně poctivý odpor pružiny. To se pak zapřete nohou do pedálu brzdy, zatnete svaly a couváte. Sloupek řízení je pak pochopitelně pevný.

Pětidvéřový nárůst se pozitivně projevuje také v zavazadlovém prostoru, který si v základu proti menší nivě polepšil o 155 litrů na výchozích 420, po sklopení opěradel se dostanete až na 780 litrů. Větší je také nádrž – z třídveřových 42 litrů se testovaná prodloužená verze posunula na pětašedesát. Možná se budou hodit.

Velice dobová zůstává i samotná přístrojová deska, na které alespoň vzdáleně moderně vypadá snad jen přístrojový štít. Jinak je to totální retro, nefalšovaná stará škola s posuvnými páčkami ventilace, mizernou ergonomií a sem tam nějakým tím chytákem. Však se mrkněte na video. Asi nejvíc jsem se pral s páčkami pod volantem na levé straně. Blíž k přístrojovce se totiž nachází ještě jedna, přepínající dálková světla. Naprosto pravidelně jsem odbočoval, když jsem si chtěl přisvítit, a naopak oslňoval řidiče při snaze změnit směr jízdy. A spínací skříňka po levé straně… Alespoň se nabízí srovnání s produkcí firmy Porsche! Zkrátka, za volantem nivy si na pár maličkostí chvilku zvykat musíte.

Ani duster není bezchybný

I v dacii jsem však na několik nedodělků narazil. Po přesednutí z lady je to samozřejmě nejdřív šok, co všechno může v autě svítit a ta obrovská televize na středovém panelu… Co ale to ovládání elektrických zrcátek pod ruční brzdou? Jakoby v Dacii vyhlásili soutěž o nejhůře přístupné tlačítko všech dob. A vítězem se stává… „Výborná“ jsou také nepodsvícená tlačítka tempomatu na volantu. Musíte si tak zapamatovat, kterým směrem se rychlost přidává a naopak. A jaká poloha slouží k deaktivaci tempomatu a jak udržování rychlosti znovu zapnout.

V poslední době se také modely skupiny Renault rozhodly, že budou svou posádku otužovat. Zima mi byla v méganu s přeplňovanou dvanáctistovkou a v nedávno testovaném kombíku stejně tak. A teď i v dusteru. Topení na plné pecky a z výdechů alespoň lehce temperovaný vzduch začal proudit zhruba po půlhodince. Niva, zvyklá na ruské zimy, topila hned. A s takovou vervou, že se po chvilce nedalo uvnitř skoro dýchat. Regulace teploty bohužel probíhala jen v rozmezí „šílené vedro“, nebo „hrozná zima“. Nic mezi tím.

Na zadních sedačkách jsem byl nakonec přece jen spokojenější v dusteru. A vlastně i na těch předních, k opravdové spokojenosti jsem měl však daleko. V porovnání s nivou sice zlepšení, hlavně nedostatečně podepřená stehna ovšem komfortu rozhodně nepřidají.

Duster ale nabídne celkově o něco prostornější kabinu, v zavazadlovém prostoru na nivu ztrácí jenom pár litrů. Nakládací hrana je však položena ještě výše než u lady.

Motor, jízdní vlastnosti

Sedmnáct vs. šestnáct

Lada Niva spoléhá na zážehovou sedmnáctistovku, nově splňující normu Euro 6. Výkon 61 kW není zázračný, ruská automobilka nabízí za 7500 Kč navýšení na 72 kW a 155 N.m (bez tuningu nabídne čtyřválec 129 N.m). Testovaný kousek však tovární úpravou nedisponoval a dynamika byla… Řekněme, poplatná době, charakteru auta… Prostě asi taková, jakou byste od takto konstrukčně starého terénního auta čekali. Karoserie úplně aerodynamická taky není, čtrnáct metráků se už docela pronese… Nemá to úplně jednoduché, tahle benzinová sedmnáctistovka!

Že je to opravdu fuška, nejlépe ukázalo měření pružnosti. Z šedesátky na stovku se zařazenou čtyřkou to ještě docela šlo, čtrnáct sekund žádná tragédie není, disciplína 80-120 km/h na pětku už ale lehce napínavá byla. Plynový pedál na podlaze, na displeji racelogicu ubíhá čas, rafička se však po stupnici rychloměru pohybuje velmi pozvolna. Výsledek? Na sto dvacet se niva doplazila za 38,6 s. Asi bude lepší si podřadit.

Popravdě si ale nedovedu představit, že by někdo po nivě požadoval dynamičtější výkony. Její určení je jasně dané, terénní podvozek má svoje limity (k tomu se samozřejmě ještě dostanu) a v normálním provozu jsem ostatním kolegům vždycky stačil. Nejvyšší rychlost Lada udává 137 km/h, tachometrovou stočtyřicítku však niva zvládá udržet s přehledem a když na čtyřku sedmnáctistovku trošku potrápíte, k dálničnímu limitu se plazit nebudete. Ano, často budete jezdit na plný plyn, často budete podřazovat, niva však drtivou většinu jízdních situací vyřeší, aniž byste za volantem vyloženě trpěli.

A znovu přichází na řadu nostalgie. Zvuk motoru, to je prostě starý známý a nezaměnitelný žigulík. A užijete si ho do sytosti. Hlučnost je samozřejmě také na dobové úrovni, s rostoucí rychlostí se k motoru přidává i kvílení převodovky, která pak na pětku čtyřválec spolehlivě přehluší.

Ještě jedna dětská vzpomínka se mi v nivě vybavila. Když jsem autobusem číslo 10 jezdil v Olomouci na základní školu v Řepčíně. Nejčastěji jsem nastupoval do kloubového Ikarusu, jehož řidič dlouhatánskou pákou lovil jednotlivé převody. Niva má sice páku o něco kratší, automobilové poměry však i tak spolehlivě přerůstá, Ikarus se mi vybavil i při samotném řazení. Dráhy jsou extrémně dlouhé a kostrbaté, se studeným motorem často nešla zařadit dvojka. Zpátečka pak disponuje miniaturní pojistkou, tedy alespoň testovaný kousek – páku zatlačíte dolů snad jen o pár milimetrů a cesta ke zpětnému chodu je otevřená.

V praktické kapitole jsem se zamýšlel, jestli se náhodou ten zvýšený objem nádrže paliva nebude velice hodit. Podmínky pro vysokou spotřebu jsou totiž ideální. Vždyť jsem to už psal - sedmnáctistovka dostává hodně do těla, aerodynamika veškerá žádná… A spotřeba nejčastěji kolem deseti litrů! Až jsem si říkal, jestli jsem při dotankování a následném výpočtu neudělal chybu. Palubní počítač niva přirozeně nemá, tedy jsem dotankoval na první cvaknutí pistole a podle najetých kilometrů vypočítal spotřebu. A vyšlo mi opravdu plus minus deset litrů. A to jsem s ladou jezdil nejčastěji po Praze a na dálnici. Vynikající výsledek!

Místo redukce krátké převody

Duster jsem testoval několikrát, s různými motorizacemi a pokaždé mě na rumunském SUV rozčilovala hlavně jedna věc – příšerně krátké převody (ty suplují redukci). Rozjíždět se můžete rovnou na dvojku a pak pořád řadíte, řadíte a řadíte. Do toho vás ostatně neustále nutí také kontrolka v přístrojovém štítu. Bez jakéhokoliv přehánění nebo nadsázky – přeřadíte, dotknete se plynu a okamžitě se rozsvítí zelený symbol řadicí páčky se šipkou a duster chce zase výš. A pak zase… Až pak v šedesáti máte šestku a dál už to nejde. Ve 130 km/h ale zážehová šestnáctistovka s výkonem 84 kW točí celkem rozumných 3500, hlučnost je ovšem i tak na nezanedbatelné úrovni. V porovnání s nivou jde samozřejmě o tichou poštu, soudobá konkurence však často nabídne daleko důkladnější odhlučnění.

Alespoň, že se páka pohybuje v krátkých a docela přesných drahách, do hlavice se však přenášejí citelné vibrace. Druhým pozitivem krátkých převodů je pak slušná dynamika, do otáček se duster opravdu jen hrne. Naměřené hodnoty pružného zrychlení jsou velmi slušné nejen v porovnání s nivou, duster se základní zážehovou atmosférickou šestnáctistovkou zkrátka velmi slušně upaluje! Jenom musíte… Vždyť už to znáte – řadit!

A zde se permanentně zvýšené otáčky na spotřebě už projevují. Ona ta kontrolka nakonec ví, co dělá. Pod osm litrů jsem se nedostal, zato k deseti to jde snadno. Stačí se vydat na dálnici nebo zůstat delší dobu ve městě. Tovární přestavba na LPG nebude úplně od věci.

Změny, ale pořád klasika

Do nového modelového roku vybavila Lada svou nivu novým uložením přední nápravy a také jinými tlumiči. Kromě zlepšeného komfortu a jízdních vlastností mají novinky zaručit také stabilitu při brzdění. To bývala velká slabina nivy. Stačilo jen trochu intenzivnější zpomalení a auto prakticky nešlo udržet v přímém směru. Teď už jenom dupnete na brzdu, ABS zachroupe a niva stopu neopustí.

Jinak jsou jízdní vlastnosti naprosto off-roadové, absolutně klasické. Do jakékoliv díry si to klidně namiřte rovnou a s rozběhem. Lada se sice zatřese – to ostatně dělá snad i na dokonale rovném povrchu, zvládne však i ty nejbrutálnější nerovnosti. Jenom vás holt trochu vytřese.

Vzhledem k tomu, co niva zvládne v terénu, je však bytelný podvozek překvapivě „silniční“. Poté, co zmizel největší neduh – zmíněná nestabilita při brzdění, se dá s ladou jezdit docela normálně. U čtyřicet let staré konstrukce a jednoznačně terénního charakteru je to určitě maximum možného.

Na sněhu se nenechá Niva dlouho prosit, aby se vydala dveřmi napřed. A byla by to ještě větší zábava, kdyby řízení nemělo tak nekonečně dlouhý převod. Holt postarší off-road! A když by se podmínky měly zhoršit, maličkou páčkou uzavřete mezinápravový diferenciál. A pokud by ani to nestačilo, můžete použít ještě jednu malou páčku, která aktivuje redukci. Obojí je nutno provádět v klidovém stavu, uzávěrku a redukci však lze používat nezávisle na sobě, což je i ve světě ryzích off-roadů ojedinělá a velmi užitečná vlastnost. Hodit se může třeba při tahání přívěsů, kdy si jenom zkrátíte převody. A můžete se bez obav rozjíždět i s koly v rejdu. Ten je mimochodem dost skromný, na pětníku se lada opravdu neotočí.

Schopnosti v terénu jsou ovšem neoddiskutovatelné, v případě pětidvéřového provedení však přece jen o něco málo omezenější. Půl metru navíc na délku a v rozvoru průchodnost už ovlivní, i tak je ale niva těžko zastavitelná. Osobně jsem nic dobrodužnějšího než místy notně rozmlácenou lesní cestu nezkoušel, tyhle podmínky byly pro ladu malina. Trakce bylo dostatek i na ledu, obě páčky jsem mohl nechat být.

A co duster?

Ani dacii ovšem v terénu nepodceňujte. Redukci sice nemá, velice krátké převody však ano, jak už ostatně víte, a ty mimo silnici uplatnění najdou. A třeba světlá výška 210 mm se s nivou na milimetr shoduje. Systém pohonu všech kol využívá elektromagnetickou mezinápravovou spojku a vy se pak podle aktuální situace můžete rozhodnout pro jeden ze tří režimů – předokolka, automatická čtyřkolka (pohon 4x4 se připojuje podle potřeby) nebo mód Lock, kdy se točivý moment mezi nápravy rozděluje rovným dílem. Pro terénní vyjížďku logicky nejvhodnější konfigurace. A že je duster i v hodně těžkých podmínkách velmi schopným off-roadem, o tom se nedávno přesvědčil Honza Mička v Hummer Centru. Dacie bez problémů projela i trasu, kterou mají v Horních Počernicích připravenou už pro „pravé“ off-roady.

Na silnici je pak podle očekávání duster nepoměrně použitelnější než lada, stoprocentní výkony však rovněž nepodává. O zvýšené hlučnosti jsme už mluvili, řízení je sice přesnější, ale také s dlouhým převodem a působí dost gumově. Komfort odpružení je však velmi slušný, pozitivní dopad víceprvkové zadní nápravy (dustery s pohonem jen předních kol mají torzní příčku) se projevuje i v tomto směru.

Závěr

Byl to zážitek, testovat Ladu Nivu. Tohle auto je opravdu takový „návštěvník“, totální samorost. I přes pravidelnou modelovou péči zůstává pořád tou nivou, kterou známe z dětství.

Upřímně řečeno, každodenní soužití si úplně představit nedokážu. Interiér i přes aplikaci některých modernějších prvků zůstává vyloženě dobový, přední sedačky jsou nepohodlné, hlučnost vysoká, řazení obtížné, pružnost benzinové sedmnáctistovky mezní, vyloženě terénní konstrukce podvozku pak na běžné silnici znamená trochu toho natřásání. Lada Niva je zkrátka pracovní nástroj, v lese nebo třeba lomu udělá nepochybně skvělou službu.

Mimo prostředí zpevněných silnic je však velmi silná i Dacia Duster, vždyť třeba světlá výška se u obou vozů na milimetr shoduje. V terénu se také hodí krátké převody a samozřejmě připojitelný pohon všech kol. Právě zmíněné krátké převody jsou však při běžné jízdě otravné, rozjíždět se dá na dvojku, kontrolka radí řadit šestku už v šedesáti. Hlučnost je v porovnání s nivou nižší, soudobých standardů ovšem zdaleka nedosahuje, zážehová šestnáctistovka navíc jezdí minimálně za osm litrů. V interiéru nepotěší pár ergonomických nedostatků nebo skromné rozměry předních sedaček. Znovu, proti ladě skoro luxus, duster by ale měl být ještě někde úplně jinde.

I když, opravdu by měl být někde jinde? To podle toho, jak se budete na dacii dívat. Jestli ji podobně jako nivu vnímáte spíš užitkově, třeba jako v případě lady zmíněný lesní služebák, budete naprosto spokojeni. Čistě osobní užití v duchu SUV a nejnovější vlny crossoverů však jisté kompromisy přinese. Jo, duster je opravdu taková novodobá niva!

Dacia Duster

Plusy

• Velmi dobré terénní schopnosti
• Přijatelná cena
• Komfortní podvozek

Minusy

• Nedostatky v ergonomii
• Krátké převody (v terénu se ovšem hodí)
• Vyšší hlučnost

Lada Niva

Plusy

• V terénu nezastavitelná
• Robustní konstrukce
• Překvapivě přijatelná spotřeba

Minusy

• Na silnici se moc nehodí
• Malé přední sedačky
• Pružnost na pátý převod

Foto: Petr Homolka