TEST Mazda 5 1,6 MZ-CD GTA – Pětka s hvězdičkou
Na loňském autosalonu v Ženevě představila japonská Mazda modernizované provedení svého MPV, které označuje číslicí 5. K tradičnímu testu dorazil vůz s moderním turbodieselem 1,6 MZ-CD o výkonu 85 kW v nejvyšší výbavě GTA. Kam se posunuly vlastnosti rodinné Mazdy a jak zní odpověď na klasikou otázku „Jak se vám líbím“?
Úsměv po Japonsku
Japonští designéři zmodernizovali vnější vzhled “po domácku“ – nové tvary se více přiklánějí k japonskému pojetí krásy než doposud a dále rozvíjí strategii aplikovanou na menší Mazdu 3.
Přední světla přišla o zalomení v horní lince a více tak připomínají šikmé oči. “Rozšklebená tlama“ pojmula dohromady nasávání vzduchu do motoru i pro chladič a šikmé okolí mlhovek ještě dále rozvíjí usmívající se, ale také šikmookou filozofii upravené pětky.
Boční profil zůstal nezměněn, je na něm ale více křivek a prolisů, které vyvolávají dojem člunu plujícího v proudu. “Proudnicový design“ tedy funguje na výbornou. Posuvné dveře jako poznávací znamení a hlavně opravdu praktický prvek zůstaly (ve výbavě GTA standardně elektricky a dálkově ovládané).
Ovšem zezadu výsledek vypadá jako když pejsek s kočičkou pekli dort a nejspíše byli navíc po prohýřené noci. Praktická vertikální světa umístěná v horní polovině karoserie nahradily horizontálně klasicky umístěné svítilny. Ty výrazně zasahují do boku, navazují na proudnicové boční prolisy a opět hrají na “šikmookou notu“. Jsou ovšem umístěny nízko a vyvolávají dojem, že je auto těžké na zadek a padá na něj. Vůz zezadu navíc v reálu vypadá nepoměrně široký, čemuž ještě napomáhá spojler navazující na střešní linii. Zadní partií Mazda přichází o své kouzlo, které ve vás vyvolá přední či boční pohled a připomíná nevydařené kreace Ssangyongu z minulého století.
Jednoduchá účelnost
To v interiéru k žádnému takovému fatálnímu přehmatu nedošlo, Mazda zde sází na praktičnost, jednoduchost a intuitivnost – nikde nenajdete žádné kudrlinky a zbytečnosti.
Budíky umístěné ve dvou tubusech mají jednoduché a přehledné ztvárnění a jsou podsvíceny příjemným bílým světlem. Stav paliva v nádrži ukazuje digitální ukazatel sestavený z 12ti čtverečků, které postupně mizí. Chybí ukazatel teploty chladicí kapaliny, studený motor alespoň indikuje modrá kontrolka, která ovšem zhasíná podezřele brzy. Kožený volant je příjemný na dotek, má optimální průměr 37 cm a ovládací prvky na něm jsou logicky uspořádané a snadno dostupné.
Okolí levého výdechu a celá plocha před spolujezdcem je z tvrdého plastu s příjemným “kamínkovým“ dekorem. Kdežto kaplička přístrojů, okolí středových výdechů a celý středový panel je z hladkého tmavého plastu, kterým je zhýčkaný Evropan řečeno mluvou politiků ne zrovna přitahován. Navigace funguje spolehlivě, ovšem její zabudování není esteticky hodnotné a vzbuzuje dojem garážové dodělávky.
Vepředu je místa všemi směry dostatek. Řidiče potěší, že jeho pravou nohu nic neutiskuje a že má výborný přehled o situaci za vozem díky velkým zpětným zrcátkům. Ve druhé řadě je pro dva cestující taktéž místa dost, pro tři by delší cesta již moc pohodlná nebyla. V bočních dveřích chybí loketní opěrka – ti zvídavější ji objeví sklopenou na bocích samotných sedadel – a pod předními sedadly není v nejnižší poloze moc místa pro zasunutí nártů cestujících.
Nejlépe pouze ve čtyřech
Na předních kožených sedadlech lze najít pohodlný posez i pro delší cesty. Sedák by mohl být o fous delší, boční vedení o trochu výraznější, ale i tak je můžeme bez výčitek svědomí prohlásit za velmi pohodlná. Ve druhé řadě jsou tři samostatná sedadla, která se dají podélně posunovat o 27 cm! Ovšem prostřední cestující se moc pohodlně neusadí a jeho převoz bude spíše nouzovým řešením – svým tělem totiž bude na šířku zasahovat do teritoria dvou krajních.
Úplně vzadu je to úplná nouzovka, dospělý cestující se pohodlně neusadí a spokojené zde budou stejně jako u konkurence nejspíše pouze děti. Jednu nohu (tu blíže ke středu) sice můžete zasunout pod prostřední sedadlo druhé řady kde je místa dostatek, ale tu druhou nemáte kam uložit. Řidič pozná vytažená a připravená dvě zadní sedadla podle toho, že výhled dozadu kvůli vytaženým opěrkám hlavy prakticky zmizí.
Systém sedadel Karakuri je jednoduchý a použitelný i bez návodu, posunování či sklápění jednotlivých sedadel je dílem okamžiku. Prostřední sedák druhé řady lze chytře schovat pod sedák vedlejší a z pod toho zbylého lze vytáhnout něco jako odkládací síťku pro všechny zbytečnosti.
Úsporné hučení
Pod kapotou rodinné “pětky“ klapal inovovaný turbodieselový řadový čtyřválec 1,6 MZ-CD o výkonu 85 kW a točivém momentu 270 Nm dostupném v rozmezí 1750 až 2500 min-1.
Tento agregát v nabídce nahrazuje starší jednotku 2,0 MZR-CD (prodávala se ve dvou výkonových provedeních 81 a 105 kW) a je tak vlastně vedle dvou benzínových motorů jedinou možnou volbou zájemce o naftový motor. Konkurence ovšem nabízí výběr z více variant, v nabídce má nezřídka dvoulitrové turbodiesely o daleko vyšším výkonu. Není tedy jediná možná volba dalším handicapem?
Nový motor se proti staršímu předchůdci může chlubit celou řadou inovací, namátkou zmiňme nové turbodmychadlo s variabilní geometrií lopatek, dvouventilovou techniku, nižší vnitrní tření, či nižší hmotnost.
Při teplotách v okolí nuly motor kratičce nažhaví a ochotně naskočí. Jaké palivo spaluje je poznat na první poslech, naftové nýtování nelze přeslechnout. Vevnitř se situace díky vrstvě tlumících materiálů zlepší, celkové odhlučnění agregátu je však pouze průměrné.
Krátce před 1500 min-1 začne motor ožívat, pokud byste chtěli pod touto hranicí nějaké větší zrychlování tak určitě neuspějete. Při potřebě ustálené jízdy můžete nechat otáčky spadnout až k 1200 min-1. Při 1750 min-1 motor naplno ožije a bezproblémově táhne až k 3600 min-1, což je také hodnota v níž dostanete maximální výkon. Pak již výkonnost stagnuje nebo pomalu klesá a nemá tak smysl agregát za tuto mez vytáčet.
Zvukový projev naftové jedna-šestky lze jedním slovem charakterizovat jako dunění – ve všech režimech motor zvláštně duní, kupodivu to ale ani na delších cestách nevede k rozskočení hlav cestujících osob.
Při dálniční jízdě povoleným limitem vnímáte aerodynamický šum a hučení pneumatik, které se mezi sebou střídá podle hrubosti povrchu. Motor točící sympatických 2800 min-1 nevnímáte, spotřeba 6,5 l/100 km je sympatická neméně. Samotná jízda není nepohodlná, ovšem plavmé pohupování nečekejte. Díky tuhému podvozku jde spíše o malinké poskakování po krátkých příčných nerovnostech.
Podvozek více motoru
Při zpomalení na 100 km/h otáčky spadnou na 2200 min-1 a motoru k životu stačí skvělých 5,3 l/100 km – a to měl motor najeto pouze 4000 km, takže spotřeba by časem mohla spadnout ještě níže.
Podvozek toho na rodinný vůz zvládne více než hodně, dá se s ním užít i trocha zábavy při vykružování zatáček. Samotnou zábavu ovšem už tak moc nepodporuje motor, tomu vyhovuje klidnější a ustálená jízda. Sportovní požitek nepodporuje ani zpoždění při řazení – týká se však motoru či spíše jeho ovládání. Po přeřazení na vyšší rychlostní stupeň se motoru jakoby nechce, první půlsekundu se totiž nic neděje a až následně začne motor reagovat.
Velkou pochvalu posíláme do Japonska za řízení. Je velmi přesné, velmi rychle přenáší požadavky na silnici, vůz okamžitě reaguje na každý pohyb volantem. Současně je i příjemně tuhé, takže ovládání tohohle MPV by mohlo závidět mnoho daleko sportovnějších vozů. Řazení šestistupňové manuální převodovky je přesné, po exaktně vymezených krátkých drahách, s požadavkem na malé síly.
Závěr
Inovovaná Mazda 5 je pohledné auto, na které v Japonsku naroubovali špatný zadek. Jsme zvědavi, kolik kupujících překousne kontroverzní zadní část a jinak velmi příjemné rodinné MPV zakoupí.
I přes strašlivé zrychlení na stovku za 13,7 s nám nepřišla pětka pomalá, 85 kW a hlavně 270 Nm slušně postačuje na rozpohybování prázdného vozu. Obsazení čtyřmi osobami na tom téměř nic nemění, předjíždění je však lépe naplánovat s rozvahou a větší rezervou.
Největší slabinou je podle nás zadní část vozu – z vnějšího pohledu mnoho krásy nepobrala, vevnitř jsou dvě málo použitelná sedadla nebo podprůměrný zavazadlový prostor.
Jinak je Mazda 5 i po faceliftu příjemné rodinné auto, které se bude o vaši rodinu jednoduše starat. Proto bychom si tentokrát s Pepou Melenem jeho „Né pětku né“ rozhodně nezazpívali.
Jake.auto.cz: Mazda 5 (přehled testů a dalších článků)
Plusy:
- Přesné a rychlé řízení
- Skvělé řazení
- Úsporný motor
- Variabilita interiéru
- Posuvné boční dveře
- Intuitivní ovládání prvků v interiéru
Mínusy:
- Design zadní části
- Menší kufr
- Nevyjímatelné 6. a 7. sedadlo
- Zabudování navigace
- Vyšší cena
- Nulová možnost individualizace