TEST Renault Latitude 3,0 V6 dCi – Prostornost už ve jméně
Velký sedan vyšší střední třídy od mainstreamové automobilky; toť úkaz v posledních letech velmi řídce viditelný. Téměř 4,9 metru dlouhý vůz na první pohled neslibuje skvělé řidičské zážitky nebo snad extrémně nízkou spotřebu, Latitude se vám bude snažit nabídnout hlavně komfort a příznivou cenu. Bude to však stačit?
Technicky vychází tato novinka z modelu Laguna, ze kterého pochází přední část platformy včetně celé přední nápravy (McPherson), a velkých Nissanů, od kterých si Latitude zase půjčuje zadní víceprvkové zavěšení.
Nabídka motorizací pro náš trh jasně dokládá, že ačkoliv Latitude není primárně určen na evropská kolbiště, ví Renault co je u evropského vozu vyšší střední třídy nutností – potentní vznětové agregáty s (alespoň) šestiválcovým vrcholem nabídky. A právě vrcholný šestiválec se nám dostal do rukou při našem prvním testu.
Konkurenti pozor, tenhle šestiválec není žádné ořezávátko! Jedná se o vznětový agregát V9X poprvé uvedený ve vozech Infiniti. Výkon byl zachován na hodnotě 177 kW, maximum točivého momentu však bylo sníženo na 450 Nm (Infiniti má 550 Nm). I to však stačí k tomu, aby 1580 kilogramů vážící sedan urychlil z klidu na 100 km/h za 7,6 sekundy. Zkrátka, ve vyšší střední třídě se, alespoň co se vrcholné motorizace týče, rozhodně neztratí.
Sice zde bylo zmíněno Infiniti, Latitude však na rozdíl od něj spoléhá na pohon přední nápravy, k dispozici není ani žádný systém pohonu všech čtyř kol. Obava z velké nedotáčivosti tak je zřejmě na místě, to však vyvrátíme či smutně potvrdíme až v dalších odstavcích. Nyní se pojďme podívat do interiéru
Ionizující zážitek
V interiéru se na nás doslova těší už od pohledu pohodlná kožená sedadla s masážní funkcí. Oči neklamaly, sedadla jsou opravdu velice pohodlná – sedí se poměrně vysoko nad podlahou (a to i v nejnižší poloze) což je při delších cestách mnohým lidem příjemné. Na druhou stranu tak řidič přichází o pocit, který snad u žádného vozu vyšší střední třídy dneška nechybí – o pocit jisté zakuklenosti v interiéru. V Latitude, podobně jako například v Laguně Coupé, máte pocit sezení na autě a nikoliv v autě. Není to žádná tragédie, interiér se posádku snaží obklopit, jak to jen jde, onen „prémiový“ pocit velké moderní limuzíny se zkrátka nedostaví.
Ještě než prozkoumáme výbavu vrcholné verze Initiale (šestiválec ani v jiném stupni není k mání), dovolte pár slov k ergonomii. Vypínač omezovače rychlosti a tempomatu je, na rozdíl od některých jiných Renaultů, nyní pěkně na dosah hned na začátku středového tunelu, při manipulaci s ním proto již nemusíte kamsi poslepu šátrat. Materiály i slícování palubní desky hodnotíme kladně – jejich neprémiovost sice velmi rychle odhalíte a například ve srovnání s novým Peugeotem 508 působí interiér o něco chudším dojmem, přesto po týdnu sžívání se s vozem nemůžeme než ukázat palec nahoru. Nic vám nebude výrazně ztrpčovat život, tlačítka jsou dostatečně velká a logicky uspořádaná. Mohla by sice mít o něco větší či jasněji definovaný zdvih, to už ale začínáme po Latitude chtít moc. Do začátku by tak snad možná stačilo zamyslet se nad obřími rozměry tlačítek ovládajících ionizátor vzduchu ve srovnání s (rozhodně více používanými) tlačítky pro rychlou volbu stanice či ovládání ventilátoru klimatizace. Je zřejmé, na fotografiích i v tiskových materiálech to působí velice pěkně. Ostatně, pojďme si onen ionizátor prohlédnout podrobněji.
Renault v Latitude představuje unikátní systém řízení kvality vzduchu pomocí ionizátoru se dvěma režimy a dvojitým osvěžovačem vzduchu. V praxi to vypadá tak, že si kabinu čistíte či lehce ionizujete zápornými ionty (ionizovaný vzduch je velice příjemný) a k tomu si můžete vybrat, jaká ze dvou vůní vám cestování zpříjemní. Na rozdíl od „voňavých stromečků“ si zde však třetím tlačítkem můžete intenzitu volit tak, jak je vám to milé. Zatímco vůně nemusejí každému vyhovovat, čištění vzduchu je jednoznačně dobrý nápad. Něco podobného, ovšem s lesní vůní, jsme ostatně měli možnost vyzkoušet si i u nového Infiniti M. Podobnost čistě náhodná? Asi ne.
Po delší cestě začala pravé noze vadit výrazná hrana palubní desky, řidičům s delšími dolními končetinami zřejmě nebude toto uspořádání příliš pohodlné. Pedál akcelerátoru je hodně vpravo a tak je pravá noha v kontaktu s materiály středového panelu často. Poměrně zvláštní je využití barevného multifunkčního displeje mezi analogovými (dobře čitelnými) ukazateli otáček a rychlosti. Na náš vkus ukazuje až zbytečně málo informací najednou – pro zjištění dojezdu, spotřeby nebo uražené vzdálenosti musíte meníčkem proklikávat, přitom zbytek displeje zůstává nevyužitý. Kdyby programátoři chtěli, mohli displej pěkně zaplnit informacemi (tak jako v Peugeotu 508 nebo novém Focusu) a vy byste tak zjistili vše potřebné při jediném pohledu. Více by také mohlo být odkládacích prostor, které by mohly být i objemnější - například velkou 1,5l láhev nemáme kde uložit. Na středovém tunelu také chybí místo, kam si lze bez obav odložit mobilní telefon tak, aby byl hned na dosah – ještěže naše verze měla standardně Bluetooth.
renault testy vyssistredni Místa na všech sedadlech je dostatek, interiér je i do šířky velmi prostorný, jedinou výjimkou bylo místo nad zadními sedadly. Tam se pohodlně budou cítit pouze lidé do zhruba 185 centimetrů výšky, splývavá karoserie i prosklení střechy si svou daň vybírají v podobě menšího vertikálního prostoru. Chválíme standardně montovanou třízónovou klimatizaci, díky které si i na zadních sedadlech můžete nastavit vám příjemnou teplotu. Podobně potěšující je vybavenost bi-xenonovými samonatáčecími světlomety, atermickým čelním sklem, masážním sedadlem, startováním tlačítkem (hands-free karta Renault) nebo prémiovým audiosystémem Bose s deseti reproduktory. Vše v základu, vše bez příplatků.
Motor a jízda
Vznětový šestiválec o výkonu 177 kW je v nabídce pouze se šestistupňovou automatickou převodovkou, která ještě více umocňuje komfortní zaměření vozu. Při předjíždění je možné „pomoci mu“ manuální volbou, v praxi je však elektronika velmi poslušná a i v případě kickdownu reaguje dobře. Zpočátku jsme se báli toho, jak přední kola dokáží přenést velký točivý moment (450 Nm) na vozovku; zejména při rozjezdech na kluzkém povrchu. K našemu překvapení však vůz nemá s adhezí skoro žádné problémy, svůj díl na tom má jak těžký motor nad nápravou tak kvalitní měkké zimní pneumatiky Bridgestone.
Ty na druhé straně z části stojí i za lehce rozpačitými jízdními dojmy. Velký šestiválec v přídi je v utaženějších zatáčkách jasně cítit a velká hmota vpředu, to nikdy nevěstí nic dobrého. Nedotáčivost je při rychlejší jízdě stálým společníkem, přes komfortně naladěné řízení (byť má proměnlivý účinek) však příliš informací k vašim pažím neproudí. To by mohl být problém, naštěstí Latitude se na limitu chová gentlemansky a předvídatelně. To je dobře, protože řidič má v tu chvíli spoustu práce s tím udržet se na sedadle – pohodlná sedadla mají boční vedení totiž pouze symbolické. Brzdy fungují dobře, jejich nástup je o něco pozvolnější a je proto třeba (při potřebě razantnějšího brzdění) vyvinout na pedál o něco větší tlak než bývá obvyklé. Pak se ale destičky zakousnou do kotoučů s průměrem 320 mm vpředu a 300 mm vzadu s vervou a dokáží Latitude účinně zpomalit.
Latitude si však žádný soudný člověk nepořídí s vidinou sportování. Naopak. Latitude má být měkoučkým osobním dostavníkem, ze kterého posádka vystoupí svěží a neotlučená. To se mu ostatně daří plnit, byť rezervy zde jsou. Na rovné silnici s občasnou záplatou je Latitude opravdovým králem, nerovnosti překonává s nadhledem. Výraznější nerovnosti jsou však již větší problém, karoserie se na nich lehce kroutí a podvozek připomíná vzduchové odpružení, bohužel však jen jeho neduhy. I přesto je Latitude velmi komfortní vůz, my se na něj však díváme optikou vyšší střední třídy, kde vládnou zejména pečlivě odladěné prémiové limuzíny. A jejich kvalit nedosahuje; což je ovšem snadno omluvitelné, vzhledem k cenovce.
Během jízdy je automobil dobře odhlučněn, k posádce nedoléhá nikterak hlasitě ani zvuk motoru ba ani od pneumatik nebo od něčeho jiného. Odhlučnění srovnatelné s prémií však (opět) nečekejte.
Za kolik budete s Latitude jezdit? My jsme test ukončili s průměrnou spotřebou na hranici devíti litrů, přeci jen v městě se spotřeba rychle sune směrem k desítce. Vyrazíte-li však na výlet ustálenou stokilometrovou rychlostí, čekejte při 1700 min-1 spotřebu 7,1 litru na 100 kilometrů. Zostření tempa na 130 km/h přináší zvýšení otáček o 500 min-1 a hlavně spotřeby a to na 8,5 litru nafty. I to je ale na velký sedan slušný výsledek.
Závěr
Za tlustým volantem v kombinaci dřevo/kůže se raději nenechte vyprovokovat k silničnímu závodění a větší díry se snažte objíždět. Pak pojedete noblesně, s komfortním pohupováním na nerovnostech a s jen občasným odskočením zadní nápravy na příčných spárách, kterým se prostě nemáte šanci vyhnout.
Za necelých 900 tisíc dostáváte velký, pohodlný sedan vyšší střední třídy, který sice nebude králem firemního parkoviště, dokáže vám však nabídnout pocit luxusního a prémiového cestování. To, že Latitude tak úplně prémiový není, a ani nemůže být, je ovšem fakt. Zázraky se nedějí, i když při pohledu na seznam sériové výbavy to tak skoro vypadá.
První cena vozu | 499.900,- Kč (2.0 16V 103kW Expression) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 889.900,- Kč (3.0 dCi 177 kW Initiale) |
Základní cena testovaného vozu | 889.900,- Kč (3.0 dCi 177 kW Initiale) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 924.900,- Kč (3.0 dCi 177 kW Initiale) |
Plusy
- Silný motor
- Příznivá spotřeba
- Komfort
- Bohatá základní výbava
- Prostornost
Mínusy
- Omezený prostor na výšku na sedadlech vzadu
- Ve srovnání s vozy vyšší střední třídy menší zavazadelník
-
výraznější nedotáčivost
- Méně odkládacích ploch
- Občasné odskočení zadní nápravy, kroucení karoserie