TEST Škoda Superb Combi 2.0 TDI – Vážení přátelé, ano

Pro vůbec první novou Škodu Superb Combi v našem redakčním testu jsme schválně vybrali specifikaci, která slibuje nejméně finančně náročný provoz. Automobil má totiž pod kapotou poměrně osvědčený turbodiesel 2.0 TDI se 110 kW, který je spojený s manuální převodovkou a pohonem předních kol.

Kdyby se jednalo o čtyřkolku, muselo by emise krotit vstřikování močoviny AdBlue, což znamená mnoho dalšího příslušenství zabudovaného do vozu (nádobka v zadní části vozu, ze které vedou vyhřívané trubky). A hlavně nutnost močovinu doplňovat, což stojí peníze a pokud to neuděláte, vůz dále nepojede. Jestli tedy chcete Superb, který vám bude levně sloužit po mnoho let, tohle by mohla být ideální volba.

Varianta Combi oproti liftbacku přináší i některé novinky. Vůz například dostal střešní ližiny, které může doplňovat velká otevíratelná panoramatická střecha, běžný Superb má jenom střešní okno. Automobil je také o několik milimetrů kratší, má však větší zavazadelník, a to v základu objemu 660 litrů, po sklopení zadních sedadel (ne zcela do roviny) dokonce 1950 litrů. V neposlední řadě je jiné naladění podvozku DCC.

Záď automobilu má na takto praktické kombi překvapivě skloněné okno, na jehož vrchních rozích jsou navíc zvláštní černé aerodynamické prvky. Mnoha lidem se předchozí Superb Combi líbil více než liftback, my jsme u novinky nerozhodní, obě verze jsou totiž vzhledově na poměry střední třídy velmi přitažlivé.

skoda superb testy video redakcnivideo strednitrida  

Pro mě je tento konkrétní Superb druhý, ve kterém jsem jezdil, a je třeba říci, že v interiéru působil subjektivně lépe. Jak to? Mohlo za to zejména světlé čalounění z alcantary a rovněž světlé výplně dveří, které se zdály být z lepších materiálů. Paradoxně automobil působil i lepším zpracováním, každopádně ve srovnání s konkurencí je interiér trochu fádní a nedosahuje těch nejlepších. Ocenit je však třeba přehlednost a snadné ovládání systémů uvnitř.

Z hlediska prostornosti se toho mnoho nezměnilo, vůz je v tomto ohledu na špici třídy, přičemž u kombi přibylo trochu místa nad hlavou. V zavazadelníku pak najdete mnoho různých háčků, panelů na suchý zip a dalších prvků pro uchycení nákladu, tohle Škodovce vždycky šlo. Zajímavá je ještě parkovací kamera, která sice nemá moc dobrou grafiku, ale na rozdíl od většiny jiných vozů se aktivuje nejen po zařazení zpátečky, ale i po samovolném rozjetí vozu vzad na neutral.

Solidní za všech okolností

Jak už jsme říkali, dvoulitrový turbodiesel s výkonem 110 kW a točivým momentem 340 N.m je vyloženě rozumná volba, zejména když se bojíte benzinových jednotek TSI s pošramocenou pověstí. Naftový agregát sice srdce zrovna dvakrát neosloví, reálně mu však není téměř co vyčítat.

Při jízdě po městě vyniknou tradičně hlubší tóny, které diesely koncernu Volkswagen vydávají. Při zátahu z nízkých otáček jednotka trochu duní a pořádně se rozjede až za hranicí 1800 otáček, při ustálené jízdě je však dobře odhlučněná i kdekoliv nad 1200 otáček za minutu a když vyjedete mimo město, ustoupí zvuk jednotky do pozadí úplně. Kultivovanost na delších cestách je tedy příkladná.

Motor se rovněž slušně vytáčí, přesně a v režimu Sport i ostře reaguje na povely pedálem plynu, takže se s ním příjemně spolupracuje. Výraznější zátah nastupuje od dvou do tří tisíc otáček, kde se jednotka zároveň cítí nejlépe. Ve vyšším pásmu již zátah příliš negraduje, zároveň však za hranicí čtyř tisíc ani nijak náhle neopadá, takže vás „nevypeče“ při předjíždění.

Oceňujeme přívětivý charakter jednotky, umí poslouchat na slovo a celkem rychle se vytáčí. Turboefekt není nikterak velký, je to prostě příjemný motor na běžně jezdění. Sice existují i zajímavější čtyřválcové turbodiesely, ale čím více s ním jedete, tím více je jasné, že tahle jednotka nemá žádné výraznější slabiny a jízda s ní je velmi harmonická.

Ostatně to platí i pro manuální převodovku, kdy hlavice řadicí páky je výše, než jsme i Škodovek zvyklí, takže je lépe po ruce. Řazení je standard koncernu Volkswagen – rychlé, hladké a přesné, tedy uživatelsky maximálně přívětivé. Celý vůz navíc působí velmi sladěným dojmem, snad až na rozjezdy, kdy je třeba přidat více plynu, zejména se zapnutým systémem Start/stop, který řidiče brzdí v náhlých rozjezdech.

skoda superb testy video redakcnivideo strednitrida  

Z hlediska spotřeby dává tato varianta rovněž smysl. Po městě jsme se pohybovali s apetitem mezi 5,5 a 6,5 litru na 100 km, mimo město je velmi snadné dostat se k 4,5 litrům. Na dálnici si Superb vezme okolo šesti litrů, při těžší noze s naloženým vozem očekávejte každých sto kilometrů odběr 7,5 litru, což jsou příjemné hodnoty.

Co se týče výkonu, motor na automobil v této konfiguraci bez problémů stačí, a to i při plném obsazení. Zpřevodování odpovídá naladění čtyřválce, byť obecně je spíše delší, na dálnici při 130 km/h jednotka točí 2100 otáček. Převody však na sebe slušně navazují.

Rodinné ladění

Již zvěsti z prvních jízdních dojmů říkaly, že naladění Superbu Combi je jiné než u liftbacku, a to se při testu naplno potvrdilo. Stejně jako u nejsilnější varianty Superbu z minulého týdne mělo i toto kombi adaptivní tlumiče DCC, v režimu Comfort však vůz nebyl tak houpavý. U liftbacku to za určitých okolností bylo jednoduše příliš, o to více vyniklo kombi, které se chovalo o chlup méně houpavě a lépe kontrolovalo pohyby karoserie, ale komfort zůstal na stejné úrovni a vůz byl stále příjemně plavný.

Až při naložení automobilu a vyjetí za město bylo lepší přepnout na některý z jiných režimů. I tak se zdálo, že Superb Combi se chová jistěji, to vše při zachování patřičného pohodlí pro posádku. Ba co více, při překonávání velkých výmolů podvozek nedělal takové rázy a v režimu Sport se projevovalo i dunění od zadní nápravy menší než u liftbacku. Možná za to může skutečnost, že vývojově se jedná o novější model.

skoda superb testy video redakcnivideo strednitrida  

Když už jsme u režimu Sport, v něm je auto stále poddajné, ale tuhé a kopírující silnici, podobně jako liftback. Z hlediska běžného jezdění se nám tedy kombi líbilo ještě více, než běžný Superb. Třeba za to mohlo jiné naladění zádi, které by mělo zvládat větší a těžší náklady.

Daní za přeladění podvozku je méně nadšení v zatáčkách, nicméně to u podobného kombi vážně není prioritní. Auto reaguje hůře na povely řidiče, chování v oblouku je však maximálně jisté a s nadbytkem přilnavosti, takže celá rodina je v naprostém bezpečí. Méně hravosti možná ovlivňuje i skutečnost, že Superb bez pohonu všech kol nemá režim ESP Sport. Maximálně můžete v palubním počítači vypnout kontrolu trakce, takže stabilizace reaguje poměrně brzy.

V alcantarových sedadlech se sedí mírně výše než v látkových, které má výbava Style ve standardu, na delší cestu jsou však ještě o trochu pohodlnější. Celkově nemá vůz s polykáním kilometrů žádný problém a udržuje posádku v pohodě. U kombi jsme zaznamenali o trochu větší hluk od zadních kol, ale to není nic překvapivého.

Závěr

Po testu vrcholné varianty liftbacku jsme si nebyli jisti, zda dokáže svou pozici obhájit i běžný Superb Combi s turbodieselem a manuálem. Rozhodně se však nejedná o horší auto, byť rozdíly zejména v ladění podvozku jsou znát. V něčem je tahle novinka lepší (kontrola pohybů karoserie v režimu Comfort), v něčem zase horší (ovladatelnost). Celkově se však jedná o velmi povedenou variantu.

Pokud se vám tedy Superb Combi líbí, ale při výběru verze přemýšlíte hlavně hlavou a zaujala vás tato kombinace, určitě ji doporučíme. Jedná se o prostorný a úsporný rodinný vůz, který dobře jezdí a v žádném ohledu zásadně nezklame.

skoda superb testy video redakcnivideo strednitrida  

Plusy

• Kultivovaný a úsporný motor
• Sladění motoru, pedálů a převodovky
• Komfort podvozku
• Prostornost kabiny
• Chytré detaily ve voze

Minusy

• Levnější materiály v interiéru
• Pomalejší systém Start/stop

Foto: Josef Dvořák