TEST Volvo S60 D3 – Švédská trojka
Švédská ocel, švédská košile, švédské kapky, švédský nábytek, ale i švédská trojka. To všechno severskou zemi proslavilo nejen v Evropě, ale v podstatě na celém světě. Jenže jak roky ubíhaly, vývoj šel kupředu, a tak většina slavných švédských produktů ztratila v moderním věku na svém významu. Poslední roky navíc naznačovaly, že se to bude týkat i švédské automobilové výroby.
Saab i Volvo dnes přežívají jen díky zahraničnímu kapitálu. Větší Volvo je na tom zrovna teď lépe, má před sebou čínskou růstovou perspektivu, ale jen zákazníci znají odpověď na to, zda bude renesance švédských automobilek úspěšná. Volvo má vcelku dobré předpoklady. Na S60 je skoro všechno nové. A kupodivu to platí nejen o designu, bezpečnostních systémech, ale i o několika motorech. Náš první test nového Volva S60 se zaměří na pravděpodobně nejpopulárnější motorizaci D3, která propůjčila tomuto testu tak lascivní titulek.
Kupé s dlouhým rozvorem
Filozofie Volva byla vždy výrazně odlišná od zbytku automobilového světa, což začíná zase platit. Doby hranatých pojízdných krabic skončily už před deseti roky, s příchodem první generace řady S60. Nový model je jejím pokračováním, ale současně je dost nekonformní na to, aby zaujal všechny odmítače luxusních německých sedanů. Ptáte se proč? Když pomineme módní kupé-design aplikovaný na čtyřdveřovou karoserii, je tu ještě - na střední třídu velmi skromná - délka karoserie (4,628 m) postavená na relativně dlouhém rozvoru 2,776 m. To, spolu s nadprůměrnou šířkou 1865 mm, v podstatě tvoří základ nového designu.
Exoticky působící příď nemá - na rozdíl od dřívějška - snad ani jednu horizontální linku. Design se z jednoduchých ploch hranatých Volv vydal směrem k výrazně prostorovým obecným tvarům aktuálním v roce 2010. Přední světlomety, kdysi tvořené přísně obdélníkovým sdruženým prvkem, jsou dnes na S60 seříznuty nejen v čelním a bočním pohledu, ale vlastně i když se na ně díváte shora.
Silueta rozvíjí tvar předchůdce, ale když se nad novým profilem trochu zamyslíte a auto můžete rovnou vyzkoušet, uvědomíte si, jak moc byl kladen důraz na vytvoření většího prostoru na zadních sedadlech. S výškou 1484 mm je tento sedan mírně nad průměrem střední třídy. Vizuálně celou situaci zachraňuje dynamicky rostoucí boční linie oken, která ale znamená i to, že malé děti sedící vzadu, přicházejí o část výhledu.
Zadní sklo začíná velmi zvolna klesat asi tam, kde jsou hlavy dospělých cestujících na zadních sedadlech a plynule navazuje na krátké víko zavazadelníku. Na první pohled to vypadá, jakoby ve Volvu chtěli z S60 udělat liftback. Bohužel, tak daleko Švédi nezašli, takže k zavazadlům vede cesta i nadále velmi skromným vstupním otvorem.
Prémiová IKEA
Vnitřní výbava nové es-šedesátky je směsí známých řešení, kvalitních materiálů a místy trochu vzdorovitého, ale v každém případě severského designu. Celek působí mimořádně luxusně a kvalitně, některé detaily jsou ale mírně řečeno zarážející.
volvo testy strednitrida První dojmy po otevření dveří jsou velmi dobré. Sedadla čalouněná oranžovou kůží dokonale ladí s křiklavě rezavým měděným lakem karoserie. Tlustý věnec volantu s optimálním průměrem 375 mm má neobvyklé dvoubarevné provedení. Stříbrné prvky na volantu, středové konzole i na výplních dveří vypadají jako opravdový hliník.
Až když zapadnete do velkých sedadel, uvědomíte si, že sportovní atmosféra, kterou navozuje S60 svým vzhledem, asi nebude to hlavní, čím bude chtít Volvo zaujmout. Měkké výplně sedáků a jemná struktura čalounění totiž navozují dojem maximálního sedacího luxusu. Jako za starých časů.
Vpředu není důvod k prostorovým stížnostem. Sedadla jsou v našem voze seřiditelná v mnoha směrech, volant má slušný seřizovací rozsah i v podélném směru, sedí se celkem nízko. Vyšší postavy by jistě uvítaly možnost prodloužení sedáků, jako to dnes nabízí BMW nebo Opel. Standardních 510 mm stačí k dobrému podepření stehen jen průměrně rostlým řidičům. S podélným prostorem (820-1140 mm) ani výškou nad sedákem (880-1010 mm) nebudete mít zřejmě problém, vnitřní šířka ve výši loktů (1520 mm) odpovídá průměru střední třídy, ale současně je na ní vidět, kolik centimetrů z celkové vnější šířky (1865 mm) zabral působivý design a pasivní bezpečnost.
volvo testy strednitrida Velmi sledovaný parametr nového S60 – prostor na zadních místech – se podařilo nahnat jen za cenu umístění zadních sedáků nízko nad podlahu. Abychom byli spravedliví, ve výšce 350 mm nad podlahou má zadní sedáky i řada konkurenčních modelů, takže Volvo nijak nevybočuje ze standardů třídy. Nad sedadly zde přitom zůstává rozumných 920 mm volného místa. Běžně rostlí dospělí (do cca 180 cm) nebudou mít s prostorem na zadních místech větší problémy. Předpokládá se však, že budou jen dva. Tvarování zadní lavice je opticky i fakticky dost sportovní, třetí pasažér, který si vylosuje místo uprostřed, nebude jásat ani kvůli vysokému středovému tunelu, připravenému v karoserii pro verze s pohonem všech kol.
A co ty zarážející detaily? V autě střední třídy, které začíná na bezmála 900 tisících Kč a má ambice bojovat s prémiovou špičkou, bychom čekali podstatně větší LCD displej na vrcholu středové konzoly. Ten, který bez příplatku dostanete, sice nakonec funkčně splní, co od něj žádáte, ale esteticky sráží jinak dobře navržený design interiéru. Druhým detailem, který by zasloužil více pozornosti, je luxusně vyhlížející středová konzola. Jako vždy u Volva jsou na ní uspořádána tlačítka palubních systémů na poměrně malé ploše, více ale vadí občasné povrzávání, které se začne ozývat, když se do ní sem tam řidič nebo spolujezdec opře v zatáčce. A pak tu máme ještě zavazadelník, který to při navrhování vnějšího kabátu Volva S60 opět odnesl. Stačit vám musí rovných 380 l, tedy asi tolik objemu, kolik dnes běžně dostanete v nižší střední třídě.
D3: Pět místo čtyř
Zajímavý vývoj nastal i na postu masově prodávané dvoulitrové naftové motorizace. Zatímco běžné čtyřválce si Volvo musí kupovat od Fordu (týká se to i nového zážehového 2,0 EcoBoostu), pětiválec s objemem 2,4 l byl k dispozici ve vlastní motorárně. Volvo se i proto vydalo proti všeobecnému trendu snižování počtu válců a pětiválci zmenšilo jen zdvihový objem. V naftové nabídce tak dnes je základem motor D3 (5 válců, objem 2,0 l, 120 kW, 400 Nm) a nad ním je větší D5 (5 válců, objem 2,4 l, 151 kW, 420 Nm). Později přijde ještě malý čtyřválec 1,6 DRIVe (84 kW), jako velmi šetrná alternativa.
Život s D3 je kultivovaný, komfortní a příjemný. Chvíli si sice musíte zvykat na to, že označení motorizace s trojkou nezní moc honosně, ale brzy zjistíte, že nemá smysl trápit se komplexy méněcennosti založenými na jednom písmenu a jedné číslici. Pětiválec má kultivovanější chod než většina čtyřválcových dvoulitrů v podobné výkonové škále, ve Volvu se od něj nepřenáší nepříjemné vibrace ani hluk do kabiny. Z ovládání 400 Nm na relativně měkké spojce jsme měli zpočátku trochu strach, ale snadno si zvyknete. Nárůst hnací síly je kolem volnoběhu přijatelný, práce se spojkou při rozjezdu nevyžaduje více úsilí než u jiných turbodieselů, pětiválec patří k motorům s menší náchylností ke zhasínání.
volvo testy strednitrida Nadprůměrných 400 Nm je k dispozici ve velkém otáčkovém spektru (1400-2750 min-1), což je důsledek pětiválcové konstrukce. Připravte se ale i na to, že výkon vrcholí už ve 3000 min-1! Motor sice můžete poslat i k 5000 min-1, ale celkem jistě to nebudete dělat příliš často. To hlavní se odehrává v prvních dvou třetinách otáčkoměru.
Velké síle odpovídá těžké zpřevodování, ale jediný problém s ním budete mít, když budete chtít přesprintovat konkurenty. I když má D3 více newtonmetrů než čtyřválcové dvoulitry, zřejmě se vám to do rychlosti 100 km/h nepovede. Akcelerace do otáček jde zkrátka lépe čtyřválcům. Jenže není to jen obtížněji zrychlující klikový mechanismus, co brzdí řidiče v dálničním rozletu. Podobný efekt má taky řadička s delšími drahami, které by mohly být přesněji vymezené a zejména bez vůlí v cílových polohách.
Naopak klidná jízda jakoukoliv rychlostí je silnou stránkou tohoto Volva. Je v každém okamžiku tiché, aerodynamika je nejen z hlediska hluku špičková a velmi dobře je na tom i spotřeba. Když přijmeme hypotézu, že řidiči Volv jsou spíše ti klidnější na silnících, nebude problém udržet odběr na udávaném průměru 5,2 l/100 km. Při konstantní reálné cestovní rychlosti 100 km/h se otáčky pětiválce povalují na hodnotě 1700 min-1, ve 130 km/h vyrostou na 2200 min-1. Z palubního počítače odečtená spotřeba v uvedených režimech činí 4,5 l/100 km, resp. 6,1 l/100 km.
Ostré nebo bezpečné Volvo?
Ani Volvo se nevyhnulo marketingovému postoji, který tvrdí, že všichni chceme sportovní, dynamická a dravá auta. Z reklamních ploch tak na nás důrazně promlouvají ostrá Volva S60, přestože typický zákazník této modelové řady dosud nepatřil k vymetačům levých jízdních pruhů ani okreskových vlásenek. Pokud by ostrost reklamního tvrzení měla platit absolutně, potřebovalo by mít testované vozidlo citlivější řízení kolem přímé polohy, přesnější řazení a motor, který by se ochotněji hnal do otáček. Komfort, který dokonale zprostředkovávají krásná sedadla, bohužel není kompatibilní se sportovním stylem jízdy kvůli slabému bočnímu vedení a klouzání těla po koženém čalounění…
Neoddiskutovatelný pokrok udělalo Volvo v oblasti nastavení podvozku, tlumení nerovností a jízdního pohodlí. Náš vůz na sedmnáctipalcových kolech musel vystačit s klasickými tlumiči (adaptivní Four-C jsou za 41.700,-Kč), ale podvozek si i tak poradil s většinou děr, aniž by se ozývaly tupé údery nebo rázy do karoserie. V rychleji projížděných zatáčkách se auto naklání jen málo, jízdní pohodlí přitom zůstává na tradičně vysoké úrovni.
S60 D3 je moderní Volvo, tedy automobil, který ctí základní bezpečnostní doktrínu, rozšířenou významně o prvky aktivní bezpečnosti. Sem lze započítat jak přijatelnou odolnost auta s těžkým pětiválcem vpředu vůči nedotáčivosti, tak i unikátní systém rozpoznávání chodců, který dokáže výrazně zmírnit následky střetů a ve městě do rychlosti 35 km/h jim dokonce předchází aktivním brzděním.
Ještě než se dostanete do tak krizové situace, bude vám nevtíravým služebníkem skupina červených diod promítaných na čelní sklo. Kdykoliv se relativní rychlost automobilu před vámi dostane nad obvyklou mez, přibývající optická a akustická signalizace dává najevo, že je čas brzdit nebo alespoň zvětšit odstup. Vše lze nastavit podle vašeho vkusu nebo rovnou vypnout, když na vysokou míru aktivní bezpečnosti zrovna nemáte náladu. Plané poplachy k podobným systémům stále patří, ale ke cti Volva jde to, že je jich jen akceptovatelné minimum.
Poněkud překvapivé je zjištění, že do nového Volva S60 nelze ani za příplatek objednat boční airbagy pro zadní sedadla.
Závěr
Volvo učí své nové modely zatáčet. Všimli jsme si toho u XC60 a v nastoleném směru pokračuje i u nové S60. Současně ale nezapomíná na své tradiční zákazníky, kteří chtějí pohodlná a bezpečná auta. Právě ve spojení jízdní komfortu s dobrým tlumením nerovností a rychlým podvozkem vidíme nejdůležitější mezigenerační pokrok. Význam nových bezpečnostních prvků je skoro stejně velký, ale obáváme se, že ne každý zákazník bude mít pro toto novátorství pochopení.
Od základního turbodieselu se 120 kW asi nelze ve střední třídě čekat velké divadlo. Je to motor na dlouhé cesty, kde se osvědčí jeho síla ve velmi nízkých otáčkách, tichý chod a nízká spotřeba. Nemá rád rychlé změny otáček, ale když zabere, stojí to za to. Příští test však bude o něčem jiném. Na řadě je totiž opačný konec nabídky s kódem T6.
Plusy
- Nové prvky aktivní bezpečnosti
- Luxusní interiér
- Tichý motor, který umí pracovat i s velmi nízkými otáčkami
- Nízký aerodynamický hluk, tuhá karoserie
- Nízká spotřeba při jízdě konstantní rychlostí
- Malé náklony karoserie v zatáčkách
Minusy
- Malý objem zavazadlového prostoru
- Špatný výhled vzad
- Malá úhlopříčka displeje palubního informačního systému
- Absence bočních airbagů na zadních sedadlech
- Nepřesné řazení
- Vysoká cena
První cena vozu | 820.000,- (D3, 120 kW) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 820.000,- (D3, 120 kW) |
Základní cena testovaného vozu | 981.000,- (D3, 120 kW, SUMMUM) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 1.000.700,- (D3, 120 kW, SUMMUM) |