Tokyo Motor Show 2015: Přehlídka japonských šíleností

Úvod

Už jste si asi všimli, že Japonci jsou prostě jiní (pokud zrovna nekopírují Alfu Romeo). Jejich vnímání automobilového designu se liší od toho našeho a ne vždy dokáže Evropan docenit a pochopit a uchopit záměry a myšlenky japonských stylistů, kteří ještě stále odmítají ve svých designcentrech pustit k prknu někoho odjinud.

Tohle může být problém, pokud něco čistě „japonského“ zkouší prorazit na trzích konzervativní Evropy. Kde ale invence designérů Nipponu nemůže nikoho urazit, jsou tradiční koncepty pro tokijský autosalon. Zde mohou návrháři popustit uzdu své fantazii bez rizika, že bude výsledek jejich práce vystaven zdrcující kritice.

A nejen to – v řadě případů dokonce i gaidžin zalituje, že některý z konceptů nezamíří z točny rovnou na výrobní linku, zvlášť pokud má v srdci alespoň špetku Japonska. Vybírat letos ty nejzajímavější, potažmo nejulítlejší kreace, nebylo zrovna jednoduché, protože těch vyloženě šílených nápadů bylo poskrovnu a řada z nich zaujala spíše roztomilostí. Ovšem ať tak nebo tak, tady jsou – the very best od TMS 2015, desítka těch nejlepších.

Yamaha Sports Ride

Ptáte se, co dělá tahle „babyZonda“ v seznamu tokijských šíleností? Vždyť na ní je přece všechno správně – design, váha 750 kg, malé rozměry (délka 3900 mm, šířka 1720 mm, výška 1170 mm), konstrukce z karbonu… A ať před zadní nápravu dáte takřka jakýkoli motor, pojede to od „velmi slušně“ po „naprosto bestiálně“.

Inu, šílené je na Yamaze Sports Ride hlavně to, že musel přijít výrobce motorek a ukázat skalním „autařům“, jak se dělá opravdové sportovní auto. A to pohříchu nejen japonským… No dobře, nebylo by to možná tak snadné, nebýt Murrayho konstrukce iStream, ale na tom zase tak moc nesejde, zavedené značky přece také mají své know-how.

A víte co? Držím Yamaze palce, ať nezůstane jen u studie, ať to začnou vyrábět a ať to má obrovský úspěch. Aby se produktoví plánovači automobilek chytali za hlavu. Ale jo, já vím, že je to nereálné, ale bylo by to krásné!

4

Fotogalerie

Suzuki Mighty Deck

Mighty Deck odkazuje na miniužitkáček Mighty Boy z osmdesátých let. Zaujme nejen kombinací hranatých a oblých tvarů, ale i cool trojúhelníkovými světlomety. Autíčko s délkou 3395 mm, šířkou 1475 mm a výškou 1540 mm pohání přeplňovaný tříválec 0,66 l, doplněný o elektromotor, jedná se tedy o kei.

Futuristický interiér lze propojit s dřevem vyloženou nákladovou plochou a pořádné prkno si našlo své místo i v předním nárazníku. Není to úžasná stylovka?

11

Fotogalerie

Mercedes Vision Tokyo

Mercedes-Benz Vision Tokyo

Je to pro nejaponskou automobilku rozhodně čest, propracovat se do první desítky toho nejlepšího z Tokia. Ve Stuttgartu projevili skutečně notnou dávku empatie a navrhli velmi japonský koncept Vision Tokyo. Snad jen ty rozměry…

Vision Tokyo je podle samotné automobilky zacíleno na generaci Z, což jsou lidé narození v roce 1995 a mladší. Jde o minivan, jehož interiér má představovat mobilní klubový salonek. Koncept dlouhý 4803 mm, široký 2100 mm a vysoký 1600 mm se pohybuje na 26“ kolech, jejichž středy mohou stejně jako maska chladiče, prahy a část zadního nárazníku zářit modrou barvou.

Interiér je přístupný po vyklopení velké části levé boční stěny směrem vzhůru. Hlavní pozornost je věnována cestujícím na prostorném sedadle, jimž je k dispozici multimediální systém s velkým LCD displejem umístěným na výklopné stěně i holografický systém, schopný promítat trojrozměrné obrazy přímo ve středu interiéru. Spartánské pracoviště řidiče nepřekvapí, jakmile zjistíte, že jde o vůz s autonomním řízením.

K pohonu konceptu slouží F-Cell plug-in hybridní systém, který disponuje nádržemi na vodík vyrobenými z CFRP a bateriemi s možností indukčního dobíjení. Výkon tohoto pohonného systému nebo dynamické schopnosti vozu Mercedes-Benz nezveřejnil, ale uvádí, že celkový dojezd Vision Tokyo je 980 km, z nichž 190 km připadá na baterie a 790 na palivové články.

22

Fotogalerie

Suzuki Air Triser

Auto, které vypadá zepředu stejně, jako zezadu – to se hned tak nevidí ani v Japonsku. Malé MPV Suzuki Air Triser s mírami 4200 x 1956 x 1815 mm a třemi řadami sedadel, se opticky sbíhá v masivním středu, aby překvapilo podruhé – v těchto místech není sloupek, ale proti sobě se posouvající dveře.

V interiéru, jenž je kombinací moderny a retra a který lze změnit v ložnici, což by se mohlo zamlouvat zejména randícím Japoncům bez vlastního bytu, najdete žinylkové čalounění, dřevo a chrom. V „karavanové“ konfiguraci lze volant přesunout do vodorovné pozice nad palubní deskou a získat tak prostor navíc.

Že řidič neuvidí nic do stran, je detail, i tak je to velmi zajímavý počin. K pohonu slouží motor 1.4 DualJet, pohánějící za pomoci elektromotoru všechna čtyři kola. Je to tedy jedno z mála aut, nepatřících to kategorie kei, která je teď v Japonsku v kurzu i přes intenzivní sabotáže ze strany vlády.

10

Fotogalerie

Daihatsu Noriori

Noriori (japonsky nástup a výstup) je minibusem či taxíkem pro vozíčkáře od značky Daihatsu. Osobám s omezenou pohyblivostí nabídne opravdu ten nejsnadnější přístup do kabiny širokými zelenými bočními křídlovými dveřmi na levé straně za pomoci výsuvných plošin. Vzadu jsou další běžné, jen se opět otevírají pojaponsku, tedy směrem vpravo. Když vozidlo zastaví, jeho světlá výška navíc automaticky klesne. Jeho šasi má vpředu dvojité lichoběžníkové závěsy a vzadu vlečená ramena.

Daihatsu Noriori má na výšku 1995 mm a v přídi zamontovaný benzinový tříválec 0,66 l. Víc prostoru prostě už asi z kei nikdo nikdy nedostane. Ale nic z toho, co tu zaznělo, není důležité, hlavní je, že auto vypadá prostě… japonsky. Kulatými rohy trošku evokuje Nissan Cube blahé paměti, je však o světelné roky stylovější. A ty kulaté světlomety, to je žrádlo.

6

Fotogalerie

Mitsubishi Emirai 3

Mitsubishi Emirai 3 xDAS

Koncept Emirai 3 xDAS je hodně futuristický a současně puristický speedster, jenž neposkytuje posádce prakticky žádnou ochranu proti nepřízni počasí.

Pohání jej elektromotor, víc o něm asi nemusíme vědět, zato se na nás sesypala kvanta elektronického balastu v podobě jízdních asistentů. Rozhraní HMI (Human-Machine Interface), jehož prostřednictvím se ovládají takřka všechny funkce vozu, čítá LCD panely před… ehmmm pilotem.

Dotykové displeje mají navíc alternativu v podobě kamer, které monitorují pilotovy ruce. Pokud chce zvýšit například hlasitost hudby, nebo teplotu v interiéru, stačí k tomu patřičná gesta a nemusí nikam ťukat. Kamery pomáhají i při snížené viditelnosti, spolupracují s navigací a data se sama průběžně aktualizují, například rozpustí-li se mlha.

To, co vypadá jako větrný štítek ze starých závodních aut, je ve skutečnosti samočinně nastavitelný head-up displej. Kromě obvyklých údajů umí zobrazovat i trojrozměrné nákresy budov a objektů, což má přispět ke snížení rizika nehod, lidské oči se bez problémů mohou soustředit pouze na silnici. Speciální aplikace také hlídá únavu řidiče a případně vyzve k zastavení, zvládne taktéž její aktuální fyzickou kondici porovnávat s předchozími daty. Měli byste se tedy vyvarovat ranního sexu, také by se vám mohlo stát, že vás auto pošle zpátky do hajan.

2

Fotogalerie

Yamaha MotoBot

A zase ta Yamaha, tentokráte za slušně úchylnou záležitost, byť neautomobilovou. Cizinec promine, ale to sem nešlo nedat.

A co to tedy vlastně je, ten MotoBot? Yamaha vyvíjí robota se slibným jménem a přestože se neumí měnit z motorky v robota, střílet rakety a rozdávat autogramy (alespoň prozatím), umí něco úplně jiného - řídit motorku. Konkrétně Yamahu R1M, ale zvládl by určitě i jinou mašinu.

Učení jde sice zatím pomalu, momentálně zvládá pouze jízdu rovně, řazení a přidávání plynu, ale jak říká modulovaný hlas ve videu se záběry Valentina Rossiho: "Byl jsem vytvořen, abych tě překonal". Co když je to jen otázka času? Karel Čapek by se asi divil…

9

Fotogalerie

Toyota FCV Plus

Máte pocit, jako byste tuhle věc už někde viděli? Ano, správně, takhle nějak vypadal každý druhý futuristický koncept v osmdesátých letech, přičemž jsme v tom měli už tak 10-15 let běžně jezdit. No, nestalo se. Naštěstí (?).

Toyota FCV Plus není ani hezká, ani ošklivá, je prostě …divná – a tak to přece má být. Ostatně důvodem je, že se jedná o vůz s vodíkovými palivovými články, jak prozrazuje už jeho označení. A ty, jak známo, musí být divné, na to jsou zákony.

Palivový článek má auto mezi předními koly, nádrž na vodík pak za sedadly. A kdyby vám náhodou vyletěly jističe, může fungovat jako domácí elektrický generátor, vyrábějící proud takříkajíc z vlastních zásob.

7

Fotogalerie

Toyota Kikai

Jak nejlépe popsat Toyotu Kikai? Je to vskutku ďábelský mix garážového hot rodu a bugyny, říznutý řádným steam punkem. Pyšní se odkrytým pushrod zavěšením, ale třeba i kapalinovým ukazatelem palivové nádrže nebo třímístným kokpitem ve stylu McLarenu F1 se sedadlem řidiče vpředu uprostřed.

Přiznané konstrukční prvky zajišťují, že řidič doslova vidí, jak auto pracuje, což společně s bublinovou kabinou vytváří působivý kontrast, jenž má vytrhnout člověka ze zajetí digitálního věku, v němž všechno funguje tak nějak samo od sebe po pouhém stisku tlačítka, popřípadě displeje.

Za tenhle nápad si Toyota zaslouží palec nahoru, ale na vítězství to přece jen nestačilo, tokijské šílenství má před sebou strhující finále.

14

Fotogalerie

Honda Wander Stand

Vzpomínáte si ještě na studii Honda Fuya-Jo? Těžko, je to už 16 let a popravdě řečeno na její existenci nejspíš každý rád ihned zapomněl. Byl to totiž určitě jeden z nejšílenějších konceptů v historii automobilismu vůbec – pojízdná „žehlička“ s malinkatými kolečky, ve které byly místo sedadel barové židličky, na nichž se sedělo tak nějak na půl zadku, respektive se spíše stálo. Prostě haluz.

Ovšem zdá se, že Honda má stále nefalšovanou starost o naše hemoroidy a idea sedadel-nesedadel se jí opravdu zamlouvá. Teď je totiž znova použila v konceptu Wander Stand. Jedná se o městské mikropřibližovadlo pro dva, opět ve tvaru nějakého domácího spotřebiče se zakrytovanými koly, čelním sklem, sloužícím jako projekční plátno a dveřmi jako lítačkami do saloonu. Ovládá se joystickem a pomocí dotykové přístrojové desky.

Zakrytí kol má svůj důvod, nenatáčí se totiž. Wander Stand je vybaven důmyslným, Hondou patentovaným systémem Omni Traction Drive Systém, jenž umožňuje jízdu vpřed a vzad, ale i libovolně do stran. Auto (?) má délku 199 cm, výšku 185 cm a šířku 125 cm. Prostě úžasně úchylná záležitost.