Toyota Pixis Joy: Tři mini pro radost

Retro vlna stále frčí i v Japonsku. Domácí výrobci v posledních letech díky ní dokazují, že ani kei car, který je striktně limitován délkou 3,4 m, nemusí vypadat jako (praktická) hranatá krabička. Toyota vrhla na tamní trh novou řadu Pixis Joy. Japonci si tak mohou užívat za volanty, pochopitelně umístěnými vpravo a ještě se navíc vrátit trochu do minulosti. Hlavním konkurentem je pochopitelně Honda se svou sérií N.

Kei cars vyrábí pro Toyotu Daihatsu, které se před časem stáhlo z Evropy a na minivozy se dlouhá léta specializuje. Kompletní převzetí malé automobilky dokončila ta největší na světě letos 1. srpna. Sama už delší dobu nabízí několik variant řady Pixis: hatchback Epoch, hranatý Space, stylový minivan Mega, respektive užitkové Van a Truck. Každá vypadá jinak, Daihatsu samozřejmě prodává i ekvivalenty pod vlastní značkou.

Nový Pixis Joy trochu připomíná britské Mini v jeho moderních podobách, velká maska a „oči“ vedle ní působí sympaticky, stejně jako kulatá koncová světla, leckdy s chromovanými obroučkami. Vstupuje na trh hned v trojici základních variant. Módně oplastovaná C má dokonce lehce zvýšenou světlost. Joy F sází na eleganci a v růžové si jej určitě oblíbí slečny a mladé dámy. Joy S zase sportuje, nesmí zde chybět polepy a efektní spoilery. Každí provedení se liší decentně nejen zvenčí, ale i v kabině, pro všechny je ovšem v nabídce nesčíselné množství barevných kombinací. Individualizaci se tedy meze rozhodně nekladou.

Technika pod kapotou představuje naprostý standard třídy. To znamená tříválec 0,66 l s turbem nebo bez, převodovku CVT (volič variátoru neomezuje prostor pro nohy a ve městě přijde vhod) a alternativně kromě předního pohonu i znak 4x4. Joy S se mimochodem nedá koupit se základním atmosférickým motorem. A kolik Pixis Joy jen pro představu stojí? Ceny se pohybují mezi 1,22 a 1,62 miliony jenů, což v přepočtu na koruny znamená 285.700-379.300 Kč.

Ano, maličké toyoty jsou cenově posazeny výše, jde koneckonců především o stylovku. Vynikají praktičností, sedačky lze posouvat a sklápět, jak se na správný kei car sluší a patří. Dovnitř pak majitel(ka) naloží opravdu hodně. Podlaha v zavazadelníku překvapivě není zcela rovná, dá se ale vylepšit mezikusem. Vysouvací zásuvky pod předními sedadly k těmhle autům patří už dlouhá léta, držáky na nápoje se zase nacházejí v palubní desce. Na jejím středu trůní dotyková obrazovka, moderna si našla cestu i sem, do třídy městských přibližovadel.

Končiny mimo Japonsko mají pochopitelně smůlu, kei cars se nikam jinam oficiálně nedostanou. Což je obrovská škoda, protože evropské automobilky nic podobného nabídnout neumějí...