Volvo 850 (1991-1996) - Tehdy ještě vládly hrany…
Osmsetpadesátka přišla na trh v roce 1991 nejen s oblejšími tvary, ale poprvé také s pohonem přední nápravy. Nad modelem 850 trůnil v té době ještě větší model 940/960, jenže jen deseticentimetrový délkový handicap novinky odlákal mnoho zájemců od větších, ale starších Volv. Uvnitř osmsetpadesátky bylo ve srovnání s větším kolegou podobně nebo dokonce více místa. Tradičně vysoká úroveň pasivní bezpečnosti byla v tomto voze dále zvýšena zavedením propracovaného systému ochrany posádky při bočním nárazu (SIPS), jehož energie se rozkládala prostřednictvím sloupků a bočních výztuh do příčných nosníků skeletu karosérie. Ve srovnání s podobně starými vozy jde z hlediska pasivní bezpečnosti o jeden z nejbezpečnějších vozů na trhu ojetin. V roce 1994 se osmsetpadesátka stala také prvním sériovým automobilem, který byl vybaven bočními airbagy.
K sedanu s vnějšími rozměry 4660 x 1760 x 1400 mm a rozvorem 2665 mm, přibylo na konci roku 1993 ortodoxně hranaté kombi s koncovými svítilnami ve sloupcích karosérie. Krátce po představení se kombi stalo preferovanou karosářskou variantou řady 850. V účelově tvarované zádi je k dispozici normovaný ložný objem 420 l. Tato relativně malá hodnota je daná poměrně vysokými bočními okny za C sloupkem a z toho vyplývající malou výškou základního objemu po krycím platem. Odstraněním krytu a sklopením zadních sedadel získáte využitelný objem 1580 litrů. Sedadla je možno sklápět také v případě sedanu. Základní objem zavazadlového prostoru v jeho případě činí 445 litrů.
Pod kapotu se dodávaly výhradně pětiválcové motory uložené napříč, vedle nich se vešla i pětistupňová manuálně řazená případně automatická převodovka. Nejprve byla představena varianta 850 GLT s motorem 2.5 20 V (125 kW), která také patří k nejvíce doporučovaným motorizacím. Existuje také dvouventilová verze stejného pětiválce, která dává 106 kW. Jestliže se vám zdá výkon na dnešní poměry vzhledem ke zdvihovému objemu 2435 cm3 nevelký, měli byste vědět, že konstruktéři záměrně naladili motory pro používání ve středních otáčkách, kde tak díky většímu objemu slouží až 206 resp. 220 Nm (u verze 20 V). Nejslabším pětiválcem, který se kdy do Volva 850 montoval, byl motor 2.0 10V o výkonu 93 kW při 6100 ot./min. Vzhledem k pohotovostní hmotnosti vozu 1365 kg jej lze doporučit jen řidičům, kteří vyhledávají skutečně jen rozvážnou a klidnou jízdu.
Dodnes žádanou motorovou variantou je jediný pětiválcový turbodiesel, který se do Volva dostal až na konci roku 1995. Ze zdvihového objemu 2461 cm3 poskytoval uživateli nejvyšší výkon 103 kW při 4000 ot./min a nejvyšší točivý moment 290 Nm od 2000 ot./min. Znalcům motorové palety koncernu Volkswagen neunikne, že motor stejného zdvihového objemu mívaly pod kapotou také vozy značky Audi. Volvo totiž nakonec podlehlo tlaku zákazníků a protože vývoj vlastního motoru měl trvat ještě dlouho, nakupovala severská automobilka diesely v Německu. Spotřeba paliva se v tomto případě dostává běžně hluboko pod obvyklých 12 litrů u nepřeplňovaných zážehových motorů. Odběr nafty se bude pohybovat mezi 6 a 8 litry na 100 kilometrů jízdy.
Automobil má přesné řízení a tužší podvozek, který bývá občas kritizován ze omezený komfort na horších silnicích. Volva 850 jsou však výbornými společníky na dlouhých cestách, na dálnicích a ve vysokých rychlostech jsou jako doma.
Uvnitř Volva na vás čeká opět design hran, obdélníků a všelijak umístěných hranolů. I v polovině devadesátých let byl tento styl značně konzervativní, protože řada konkurenčních výrobců šla směrem absolutního zapovězení jakýchkoliv hran. Volvo však zůstávalo své. Překvapit by vás mohly například netradičně řešené vnitřní kliky dveří ve formě páček, kterých se značka vzdala až ve druhé polovině devadesátých let.
Ani severskému vozu se nevyhnuly během provozu problémy, i když jeho zpracování a kvalita je obecně na vysoké úrovni. Snad jen v prvních letech výroby se mohly najít případy odbytých vozů, které nezachytila ani výstupní kontrola. Zážehové motory se potýkaly s nestálým volnoběhem a zejména netěsnou chladící soustavou, která mohla vyústit v přehřátí motoru. Klasickým problémem, který se nevyhnul ani Volvu je riziko prasknutí rozvodového řemene, v případě že jej původní majitel nevyměnil v předepsaném intervalu. Problémy s řazením často vyřeší až zásah v servisu – nové seřízení spojky. Problémy působí občas také klimatizace nebo vadné alternátory.
TÜV AutoReport 2005 – Přehled žebříčků spolehlivosti
Přednosti
- prostorný a variabilní interiér
- velký zavazadlový prostor
- vysoká míra pasivní bezpečnosti
- dobrý společník na dlouhé cesty
Nedostatky
- vyšší spotřeba zážehových motorů
- drahé náhradní díly (které však naštěstí příliš často nebudete potřebovat)
Nejčastější závady
- netěsnosti chladící soustavy
- praskající rozvodové řemeny
- závady alternátoru, klimatizace
- problémy s řazením, nutné seřízení spojky
- závady automatických převodovek z prvních let výroby