Za oponou Škody Motorsport: Co všechno obnáší mezikontinentální přesuny

13. 5. 2018 • 14:09

Účast na Argentinské rallye je pro Škodovku prestižní událostí. Zdejší soutěž patří mezi nejslavnější a různorodé erzety mají význam i z hlediska vývoje speciálů.

Výzvou však není jen pro jezdce a techniky, ale i týmové manažery, kterým začíná boj o několik měsíců dříve.

Není těžké si představit, že stěhování týmu do vzdálené Argentiny je daleko náročnější, než když se jede soutěžit do Německa či Portugalska. Zámořské rallye jsou v šampionátu tři: Mexiko, Argentina a Austrálie. Pro manažery týmu se jedná o velkou propracovanou logistickou akci. Zázemí včetně vozů se přepravuje ve třech kontejnerech a vyplouvá z Evropy už v lednu, aby koncem února dorazilo k břehům Mexika a ihned poté mohlo putovat do Argentiny a případně dále do Austrálie.

„Celá akce pro nás startuje už v listopadu, kdy se začínáme domlouvat na speditérovi. Pro úsporu nákladů a usnadnění celních procedur se totiž týmy přepravují dohromady,“ prozrazuje Pavel Hortek, manažer Škody Motorsport. Z hlediska finančního pak přeprava materiálu nevyjde dramaticky dráže než po Evropě. Okružní plavba do Mexika, Argentiny a zpět stojí asi 2,5 milionu korun. Letecká doprava se používá jen v případě mimořádných událostí, řádově vychází až na desetinásobek.

Program na minuty

Ač jsou na všechno obří rezervy, žádné lenošení a plýtvání časem si dovolit nelze. „Mexická soutěž končí ve tři odpoledne a do šesti musíme mít vše

sbalené a naskládané do kontejnerů. Ty ještě večer jedou do přístavu, aby v Argentině byly připravené necelý týden před soutěží,“ pokračuje Hortek.

Co všechno obnáší zámořská rallye? Odpovídá týmový manažer Škoda Motorsport Pavel Hortek

Škodovka zatím nechává účast v Austrálii pro letošek otevřenou, a tak se z Jižní Ameriky vrací zpět do Čech. Přesto musí počítat s tím, že auta a veškeré vybavení bude půl roku postrádat. Kromě toho, že musí mít vyčleněny jiné vozy pro Evropu a jiné pro zámoří, Hortek vysvětluje i další souvislosti: „Nebereme s sebou například českého kuchaře, protože by pro něj bylo problematické, aby mu náčiní cestovalo tak dlouho lodí.“

Žádné maso

Stravování týmů před soutěží a během ní přitom rozhodně není žádnou podružnou záležitostí. „Vybíráme si firmy specializované přímo na akce podobného typu. I tak jsme si museli řadu věcí přizpůsobovat, aby to vyhovovalo našim potřebám,“ popisuje vrchní škodovácký organizátor.

Pod největším dozorem jsou samozřejmě jezdci, kteří musí dodržovat striktní dietu. Steak si mohou dát za odměnu, když dorazí do cíle poslední zkoušky. Kromě ryb je jim maso zapovězeno. „Dlouho se tráví, může být po něm těžko. A kdyby v něm byla nějaká infekce, je zkažený veškerý trénink i soutěž. Také musíme myslet na to, že při havárii všechno těžko stravitelné zůstává ve střevech a žaludku. Při tom nárazu to může způsobit vnitřní zranění,“ vypočítává týmový doktor a trenér Jaromír Jiřík. Sám je také stále aktivní závodník. Vše, co aplikuje na jezdce, zkouší i na sobě, a dodržuje také stejný jídelníček. Během soutěže se vysazují třeba také jablka, která mohou v žaludku nepříjemně kvasit. Naopak žádoucí je přiměřené množství hub jakožto zdroj hořčíku.

Trénink je dřina

Kromě psychické pohody je pro jezdce velmi důležitá i fyzická připravenost. „Musím mít sílu na to, abych odolávat přetížení při brzdění, zatáčení a podobně. Začne-li mě bolet ruka například při řazení, budu přemýšlet, jak jí ulevit. V tu chvíli se přestávám koncentrovat na jízdu a může to skončit i nehodou,“ vysvětluje doktor. Zkouškou tělesné připravenosti jsou testy o přežití, kde se pozná, jak se jezdci chovají v krizi. „Jednou jsme běhali okruh, který měl asi sedm kilometrů. V jeho průběhu museli jezdci táhnout sáňky, které vážily 200 kg, šplhat po laně, slézt do rokle, přitom bylo minus patnáct. Začínali jsme v jedenáct večer a jeden okruh trval čtyři hodiny, šli jsme to třikrát bez přestávky. Tam se projevilo, jak je kdo odolný,“ objasňuje Jiřík, jak poznává krizové stavy svých svěřenců. To aby mohl poradit, jak jim čelit. Mimochodem veškerý trénink absolvuje i v 64 letech s jezdci také. Díky tomu se těší velké úctě a panuje disciplína.

Jaromír Jiřík, týmový doktor Škoda Motorsport: Žádné maso, běh s 200kg sáňkami a kliky za nekázeň...

Řád je i v servisním zázemí. Celý tým na soutěži normálně čítá 33 lidí, v Argentině se zúžil na 28, takže mechanici mají za úkol i stavbu stanů. Jinak však kmitají kolem aut jako mravenečci. Na servis vozů mají přesně vymezeno jen několik desítek minut denně. Blesková oprava a výměna jednotlivých dílů pod jejich rukama je pro oči stejný koncert, jako když se jezdci s centimetrovou přesností trefují mezi skály na trati.