TEST Range Rover IV: První jízdní dojmy

Uspokojit stále agresivnější řidiče prémiových SUV s třítunovým, houpavým a vysokým autem lze jen těžko, proto i na samotný Range Rover dopadla Sofiina volba: buď zachovat ultrakonzervativní linii a zkomplikovat si získávání nových klientů, nebo se stočit po proudu a obětovat část aristokratické nedotknutelnosti ve prospěch módy. Odpověď právě vyjíždí na silnice.

Range Rover se ve čtvrté generaci převlékl do hliníku a udělal to velkolepě - osmikilogramová bočnice skeletu je největším aluminiovým dílem současné automobilové produkce. Jen tak bylo možné zachovat tuhost při kýžené redukční dietě. Pětimetrový golem v některých verzích shodil až 420 kg, tedy ekvivalent pěti dospělých lidí. Z otesánka se stala štika mezi SUV, žádné jiné v současné době totiž není z hliníku.

Na autě kromě převodovek a některých motorů nezůstalo nic při starém. Změnily se základní proporce, které při nepatrném nárůstu délky a šířky protáhly rozvor o 42 mm. Kolena v zadní řadě jich pak navíc získala rovnou 118. Jenže to není konečná meta – Audi Q7 je totiž o devět a Mercedes-Benz GL rovnou o 10 cm delší. A to se neslučuje se statutem nejlepšího SUV na světě, jakým se má Range Rover podle tvůrců stát. Proto už se chystá o 12 cm prodloužená sedmimístná verze, která uvede věci zase do tradičního pořádku. Angličan by rád ještě úspěšněji přebíral zákazníky luxusním limuzínám, což se dařilo už stávající generaci. Za tím účelem lze nově zadní lavici nahradit dvojicí samostatných všestranně nastavitelných masážních křesel s mohutnou středovou konzolou. Přirozeně to stálo možnost sklápět je, ale ultimativní přepych je dostatečnou protihodnotou.

Okázalé pohrdání aerodynamikou v podání třetí generace už se s dnešní dobou neslučuje. O spotřebu nejbohatším z bohatých tolik nejde, ale chystané flotilové eurolimity CO2 by výrobci pořádně zatřásly kasou. Čili se proti předchůdci snižovalo a zaoblovalo. Rázem vzniklo s hodnotou Cx 0,34 nejaerodynamičtější SUV, náskok má dokonce i před evoquem. Proto se více sklonilo čelní i zadní okno, zaoblily se hrany i záď a klesající střecha nyní připomíná Range Rover Sport. Výsledek je modernější, a i když přišel o část nezaměnitelnosti, stále mu zbývá přehršle šlechtické nadřazenosti.

Interiér utěšeně dokazuje, že i šetřit lze s grácií. Ubyla polovina tlačítek, čímž ovládání ztratilo jedno ze specifik. Vlastně to příliš nevadí, ale nastavovat vyhřívání sedadel ťukáním do dotykové obrazovky působí trochu lacině, podobně jako displeje na středové konzole a přístrojovém štítu s hrubým rozlišením a slabým kontrastem. U několikamilionového modelu zbytečný a okatý přešlap. Naštěstí poslední, vše ostatní je v báječném pořádku. Ať už voňavá semianilinová kůže vrcholné verze Autobiography, skvělé materiály či dotažené ovládání. Anebo prostě jen důraz na detaily – každé tlačítko cvakne jak má, dveře zaklapnou neslyšně a dovře je na přání elektromotor, klimatizace je diskrétní a pekelně výkonná. A kdo by měl pocit, že si jeho uši zaslouží ještě lepší péči, může se obklopit highendovým audiosystémem Meridian s hudebním výkonem 1700 W a 29 reproduktory. Všechny najít dá práci a jsou na nečekaných místech. Křišťálově čistá reprodukce však nemá mnoho obdob. Panoramatické střešní okno je horkou novinkou, ovšem očekávanou, zdvojené loketní opěrky vpředu pak už čirou opulencí.

Díky skokovému odtučnění se mohl do nabídky vrátit vznětový šestiválec TDV6 s revolučním systémem „otočeného“ twinturba, kde se jako první roztáčí větší turbokompresor s variabilní geometrií statoru. K menšímu je vpuštěn vzduch až ve vysokých otáčkách a slouží jako odlehčovací. Přestože si kombinace velkého turba s dlouhými převody vybrala nutnou daň v podobě citelného turboefektu, po uvedení do pohybu už je vše v pořádku a posádka netrpí nedostatkem vůbec ničeho, ani dynamiky. Ostatně zrychlení z klidu na stovku o pouhou desetinu sekundy pomaleji proti vznětovému osmiválci v minulé generaci je výmluvné. Chybět někomu může jen pocitová nadřazenost osmiválce. Více než hodnotným odškodněním je ale spotřeba, kterou lze snadno zkrotit pod osm litrů, a především nejlepší jízdní komfort ze všech startovních motorů. Šestiválcový model je totiž proti osmiválci SDV8 o plných 200 kg lehčí, přičemž většina připadá na samotný motor. Co udělá takový rozdíl nad přední nápravou s vyvážením, je nasnadě. To však vůbec neznamená, že by na tom byly oba přeplňované osmiválce špatně, jen přes krátké nerovnosti se už nepřenášejí se samozřejmostí parníku krájejícího mořské vlny jako dříve. Výrazně jim ale pomáhají aktivní stabilizátory, které šestiválci chybějí.

Kouzlo obou V8 spočívá v naprosté samozřejmosti, s jakou se sbírají z libovolných rychlostí byť s maximální zátěží. Ačkoliv hřmotnému dieselu SDV8 trvá probuzení z klidu také o fous déle, pak před sebou doslova bezohledně tlačí vzduch. Na dálnici není lepší volby – na osmičku si při sto třiceti vystačí s 1600 otáčkami, v nichž stačí šlápnout na plyn a za chvíli jej zase povolit, protože ručka doslova přeletí dvoustovku. Na okreskách je ovšem přece jen cítit jeho velká setrvačnost. Pouze litovat také můžeme, že kvůli převodovce bylo nutné točivý moment seříznout na 700 N.m. Není to o moc víc proti šestiválci a z osmiválce je přímo cítit, že by chtěl zabrat silněji.

Opravdu královské pocity nicméně zajistí přímovstřikový kompresorový pětilitr, převzatý z minulé generace. Jen on reaguje na každé ťuknutí do plynu frenetickým zahulákáním a nemusí čekat na roztočení turbomychadel. Bleskovost, s níž následuje řidičovy úmysly, fascinuje stejně jako ochota a schopnost vytáčení. Příval newtonmentrů je sice trochu hubenější než u dieselového V8, avšak výkonová převaha za chvíli vykouzlí úsměv na každé tváři. A dynamičtěji laděný podvozek také – za cenu ztráty části typické plavnosti si lze i docela dobře zasportovat a exaktním řízením pouštět kola k mezím adheze či vychutnat rychlou vracečku – SDV8 se do takových radovánek pouští s citelně menší ochotou a TDV6 zase preferuje absolutní komfort. Spotřebu benzinu lze při klidném okreskovém bublání udržet kolem 9 litrů, celkový průměr okolo akceptovatelných jedenácti. Popuštění uzdy samozřejmě zašejkruje nádrží, avšak ani radostné dovádění na horských serpentinách nestálo přes dvacet litrů.

Odměnou je ale pro každý Range Rover terén. Je to jeho druhá přirozenost. Svou suverenitou na valounech, hlubokých brázdách či bahnitých stezkách je mezi luxusními auty britský aristokrat unikátní. Vrcholnou zkoušku na afrických písečných dunách sice pokazil vytrvalý déšť, jenže vzniklé mazlavé bláto nebylo o nic snazší. Opravdu stačila dvě kola v záběru a pětimetrový kolos se nikdy nezahrabal – připravené záchranné expediční defendery s obřími navijáky a pneumatikami zůstaly bez práce. A ještě lépe – i po hodně divoké šotolině lze téměř letět, nezávisle zavěšená kola s relativně malými neodpruženými hmotami udržují kontrolu neuvěřitelně dlouho. Nebo je libo přejet řeku? Žádný problém, brodivost činí rekordních 90 cm a více než třiceticentimetrová světlost schová už i pěkný valoun. O tom, že propracovaný systém Terrain response, který pro oba silnější osmiválce standardně a pro šestiválec volitelně obsahuje nadstavbu s automatickým rozeznáváním druhu terénu, funguje perfektně, se není třeba dlouze rozepisovat. Ostatně jako většina ostatních věcí na autě. A my přejeme budoucím majitelům, aby to tak zůstalo po dlouhá léta.

Ve spolupráci s magazínem Auto TIP 4x4

Foto: Michal Šafránek