Zapomenuté koncepty: Citroën Karin (1980) - Třímístná pyramida se střechou velkou jako list papíru
Masově vyráběné automobily jsou produktem mnoha výzkumů a testů, někdy i doslova živelných.
Veřejnosti jsou málokdy odtajněna stylistická cvičení, která většinou neopustí ani rýsovací prkna, případně v moderní době obrazovky počítačů (i když někteří konstruktéři zůstávají u klasiky). Tvary vozů v sobě vždy nesou určité riziko, že se stanou po čase monotónními. Podívejte se na současnou produkci, sešněrovanou všelijakými bezpečnostními předpisy a normami.
Citroën nepředstavil na domácím autosalonu v Paříži v roce 1980 žádnou zásadní sériovou novinku. Na stánku se však skvěla jedna zajímavá kreace, která přitáhla diváky. Jmenovala se Karin. Dvojitý šíp se snažil dokázat opak výše zmíněného, že aerodynamický výzkum vede k vytvoření zcela nové siluety vozu, byť pouze koncepčního. Začínalo se doslova na prázdném listu papíru. Zdánlivě ženské jméno evokovalo přeneseně automobil, ve skutečnosti ovšem pocházelo z italských slov „cara“ a „carina“ (drahý, drahoušek).
Jehlan
Výjimečný Karin byl jakousi pojízdnou pyramidou ostře řezaných linií. Prostě auto blízké budoucnosti. Střecha, vrchol komolého jehlanu, zabírala jen o něco větší plochu než list papíru ve formátu A3. Spojovala rovnoměrně všechny strany vozu. Na působivé přídi bychom našli dvojici protáhlých vodorovných a poměrně mohutných světlometů, alespoň vzhledem ke zbytku karoserie. Připomínaly trochu luxusní SM, který se ale už tehdy dávno nevyráběl. Čelní okno plynule navazovalo na kapotu a směrem vzhůru se zužovalo.
Dvoudveřové kupé vůbec charakterizovala přísná rovná geometrie, lichoběžníky, strmé stěny a díky tomu opravdu výrazný vzhled. Přitom mělo maximálně zjednodušený profil a velmi nízké těžiště. Bylo také malé, jen 3970 mm dlouhé, naopak značných 1900 mm široké a v nejvyšším bodě zase pouhých 1075 mm nízké.
Pro tři
Bohatě prosklený vůz s hnědým tónováním měl typické rysy značky, tedy přední pohon, hydropneumatické odpružení z CX a zakrytá zadní kola. Ta vylepšovala aerodynamiku a samozřejmě snižovala spotřebu paliva. Dveře se však otevíraly nahoru jako motýlí křídla.
Vzhledem k odvážné koncepci exteriéru se dovnitř vešli pouze tři lidé, přesto pro ně bylo přichystáno dost místa. Interiér měl sedadla uspořádaná vedle sebe, přičemž ta boční byla posunuta směrem mírně vzad (nejznámějším představitelem tohoto pojetí v malosériové produkci byl později McLaren F1).
Volant se tedy nacházel rovněž uprostřed, respektive něco, co ho spíše vzdáleně připomínalo. Byl vsazen do extrémně dlouhého a mohutného sloupku. Ovládací prvky soustředili konstruktéři uvnitř i vně - v jeho středu kromě digitálních ukazatelů byla přítomna klávesnice pro ovládání telefonu. Unikátní a neotřelé! Navíc vše v perfektním dosahu... Řízení se samo vracelo do středové polohy. Klasické přístroje nahrazovala vestavěná počítačová obrazovka, která poskytovala veškeré informace. Další malé počítače byly nainstalovány ve dveřních panelech u madel.
Fioreho dílo
Futuristické vozidlo navrhl šéfdesignér Citroënu Trevor Fiore, původně jako nefunkční maketu a dvojitý šíp jej vyrobil ve spolupráci s karosárnou Coggiola. Stylista se nechal evidentně inspirovat jedním ze starších návrhů Michela Harmanda, konkrétně jeho GS Coupé z počátku 70. let, dále pak Gandiniho Lancií Stratos Sibilo (1978) pro Bertoneho. Fiore je zčásti Brit (narodil se tam a studoval design), zčásti Francouz a také Ital.
V technických údajích Citroën hovořil o čtyřválcovém motoru a samočinné převodovce, bližší detaily však nikdy nezveřejnil. Technika pod kabátem odpovídala hlavně řadě BX prezentované v Paříži o dva roky později (1982).
Karin byl konceptem čistě pro výstavy, na výrobu neměl žádnou šanci, premiérou ale hodně překvapil a v davu dalších studií jej nešlo přehlédnout. Dnes odpočívá ve firemním depozitáři automobilky, dvojitý šíp jej neprodal a zachoval ve své kolekci. Loni v srpnu udělala radost sběratelům modelů francouzská firma Momaco, když uvedla na trh resinovou zmenšeninu v měřítku 1:43, limitovaná edice čítala 300 kusů.