100.000 km s Audi A6 Avant 2.7 TDI: Německý sen a realita

Audi A6 Avant 2.7 TDI zaparkovalo v redakční garáži Auto Bildu poprvé v červnu 2005. Doplňky za téměř půl milionu korun zvedly už tak vysokou základní cenu na 1.785.600,- Kč, čímž se A6 stalo vůbec nejdražším audi v rámci dlouhodobých testů. „Audi A6 se hodí k polykání kilometrů na dlouhé vzdálenosti,“ zněl první zápis v palubním deníku. „Je úsporné, tiché, mimořádně komfortní a skvěle se ovládá.“

Jedním dechem ale text pokračuje: „Trakce nestojí za nic. Při prudkém rozjezdu na vlhké silnici si přední pneumatiky neporadí s návalem točivého momentu, takže často zasahuje kontrola prokluzu.“ Jediným lékem na neustále se protáčející přední kola a s tím související rychlé opotřebovávání pneumatik bylo připlatit si za pohon všech kol quattro. Pro tento krok se mimochodem rozhoduje více než polovina zákazníků Audi A6 Avant.

Kritika se snesla na dešťové čidlo. „Na automatické stírače zapomeňte, do práce se dají hned po vyslechnutí předpovědi počasí hlásící déšť,“ objevilo se v deníku. Problém s necitlivým senzorem však už prý mezitím Audi vyřešilo. S přibývajícími kilometry bylo také čím dál jasnější, proč si více než 70 procent majitelů ochotně připlatí téměř 80 000 korun za kombi. V každodenním provozu redaktoři ocenili obrovský zavazadelník s rovnými bočními stěnami. Další drobnosti spolyká úložný prostor pod podlahou, navíc výškově stavitelnou podlážkou můžete účinně zafixovat třeba nákup.

Běžná praxe ukázala, že se také vyplatí ušetřit 19.000,- korun za elektrické ovládání pátých dveří. Zpočátku si možná budete užívat komfortu „nezašpiněných“ rukou a možnosti zpřístupnit zavazadelník s taškami nebo velkou krabicí v rukou, jenže pak si uvědomíte, že samotné zavření nebo otevření dveří trvá celou věčnost. Takže když spěcháte, což bývá skoro vždycky, stejně většinou použijete vlastní sílu.

Redaktorům také neuniklo, že místo rezervy dodává Audi kompresor a sadu na lepení. Bohužel je ale schovalo do samotného suterénu zavazadlového prostoru. „Hodně zábavy přejeme tomu, kdo bude mít defekt s plně naloženým automobilem,“ můžeme číst škodolibou poznámku v deníku. „Copak vývojáři od Audi nemají děti?“ objevilo se také na stránkách. Hluboko zapuštěné zámky v zadních sedadlech totiž hodně znepříjemňují montáž dětských autosedaček. O další zápis se postaralo elektrické ovládání stahování okna levých předních dveří, které poměrně brzy vypovědělo službu. Dnes už víme, že na vině byla špína pod kolébkovým tlačítkem. Audi mezitím provedlo u tohoto dílu konstrukční změnu.

Naopak jenom slova chvály zněla na adresu commonrailového šestiválce 2.7 TDI disponujícího 132 kW a 380 N.m. „Fantastický turbodiesel - je silný, spontánní a zdravě rychlý,“ prohlašovali testovací řidiči. „Kdo dnes ještě potřebuje benzin?“ Nikdo. Po počátečním bručení se TDI standardně opatřené filtrem pevných částic příjemně zklidní, a když na to přijde, dokáže 1,8 t těžký vůz rozjet na tachometrových 240 km/h (ve skutečnosti ale nejvýše 225 km/h). A to si v závislosti na stylu jízdy nárokuje mezi šesti a deseti litry nafty.

Po skončení testu a následném kompletním rozebrání motoru specialisté z Dekry konstatovali, že agregát je ve skvělé kondici bez známky únavy.

Trvalo skoro tři měsíce, než to poprvé mezi Audi A6 a redakcí zaskřípalo. A to doslova. „Při řazení vyšších stupňů se z manuální převodovky začaly ozývat hlasité pazvuky, jako by to měl být její konec,“ objevilo se v knize jízd. Že něco není v pořádku, potvrdili inženýři z firmy Getrag. Verdikt zněl jasně - kompletní výměna převodovky. Záruční oprava vyšla Audi na hodně peněz, navíc jak ukázala pozdější analýza, nebyla úplně nutná. Stačilo totiž vyměnit synchronizační kroužek třetího stupně. Nezodpovězena však zůstala otázka, co vlastně tento problém způsobilo. Jestli špatné řazení, nebo vada materiálu...

Nová převodovka, staré bolesti - ani po výměně křupání nezmizelo, stejně jako problémy s řazením. Tohle že je vyhlášená kvalita Audi? Není divu, že s přibývajícími kilometry redaktoři čím dál více snili o samočinné převodovce (s pohonem předních kol lze kombinovat variátorové ústrojí Multitronic). K vysloveně cestovnímu automobilu by automat padl jako ulitý.

Proti minulosti Ingolstadtští odnaučili přední nápravu A6 nervózně poskakovat na příčných nerovnostech. Výrazně se také snížil hluk od odvalujících se pneumatik a proudícího vzduchu. Při manévrování ve městě stresuje řidiče velký průměr otáčení (12,1 m). Pérování vozu leží někde mezi sportovním BMW 5 a houpavým Mercedes-Benzem E. Chcete-li proto ušetřit nemalý peníz, konkrétně 65.144,- Kč, vzdejte se adaptivního vzduchového pérování (testovaný vůz ho měl). I bez něj A6 nabízí dobrý kompromis mezi jízdními vlastnostmi a komfortem.

Musí, protože do audi usedá spousta přeběhlíků právě od BMW a Mercedes-Benzu. Podíl 46 % na trhu (platí pro Německo, v ČR se 17 % druhá za Škodou Superb) je ve srovnání s konkurenty enormně vysoký, což představuje úspěch zejména v době ochabující loajality zákazníků ke značce. Velkou oblibu si A6 získala jako služební vůz manažerů s dobrým příjmem, a to právě na úkor BMW 5 a „éčka“ (oba v ČR zhruba poloviční podíl proti A6). Ti však za své peníze očekávají kvalitu a spolehlivost, což se až na několik drobností podařilo. Proti předchůdci se jedná o pokrok ve všech parametrech. Také statistika závažných poruch testovaného vozu se čte celkem dobře.

Totální selhání budete hledat marně, došlo pouze k jedné nečekané návštěvě servisu. Jenže právě ta stála Audi A6 umístění v první pětce žebříčku spolehlivosti.

Jako zlobivé dítě se chovala navigace, která opakovaně krátkodobě ztrácela orientaci. „Podle ní dneska měří moje cesta do práce 523 kilometrů. Omluvte mě, ale přijedu o něco později.“ zapsal do deníku sarkasticky jeden z redaktorů. Když se na počítadle kilometrů objevila číslice 40 843, chyby už byly neúnosné. Technici nejprve vyměnili anténu GPS, pak ale nakonec celé zařízení. Jenže při 93 978. km začala navigace znovu ukazovat naprosté nesmysly, takže opět putovala do servisu. Tentokrát se technikům podařilo najít příčinu. Voda z uvolněné hadičky ostřikovače zadního okna kapala na citlivou elektronickou jednotku navigace. Problém odstranilo dodatečné omotání a utěsnění hadičky, a tak začala navigace konečně správně navádět do cíle.

Závěr
Celkově je Audi A6 Avant uděláno poctivě, což jsme však vzhledem ke značné ceně očekávali. Již dlouho se v palubním deníku neobjevilo tolik pochval. Jenže zcela bezchybné představení to také nebylo. Na cestě k posilování image značky obdržel vůz na základě tohoto dlouhodobého testu dva vykřičníky, a to za výměnu převodovky a hned dvou navigačních zařízení. Tu přitom způsobila banální netěsnost hadičky. Nebýt toho, tak se Audi v tabulce spolehlivosti umístilo místo dvanáctého na druhém místě.

-ab/ms-

Foto AutoBild