Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

5 nejznámějších obětí závodů Formule 1

David Bureš
Diskuze (27)
V jednu dobu byly tragické nehody vcelku častou součástí závodů Formule 1. Od osmdesátých let se situace výrazně zlepšila, loni se ale smrt do F1 opět vrátila.

Začátek května je ve světě Formule 1 smutným obdobím vzpomínání na tragické nehody slavných jezdců, 1. května uplynulo 22 let od smrti Ayrtona Senny, dnes, 8. května, to pak je 34 let od úmrtí Gillese Villeneuva. Při této příležitosti jsme se rozhodli připomenout ty nejznámější piloty, kteří během závodních víkendů Formule 1 zemřeli.

Až do sedmdesátých let byly vážné a tragické nehody smutnou součástí závodů královny motorsportu. V počátcích F1 se totiž na bezpečnost vlastně vůbec nemyslelo, samotné monoposty byly stavěny výhradně s ohledem na rychlost, na závodních tratích chyběly bezpečnostní prvky, také lékařská pomoc bývala nedostatečná – stálá lékařská centra byla na okruzích zavedena až v roce 1980.

V sedmdesátých letech se začíná bezpečnost zvyšovat, od roku 1970 jsou závodní okruhy před závodem povinně kontrolovány, od roku 1975 jsou zavedeny přesné parametry nehořlavých overalů jezdců. Mění se i pravidla pro konstrukci závodních speciálů, aby lépe chránily své jezdce.

Tempo zvyšování bezpečnosti jde ale pomalu, a tak smrtelné havárie nadále nejsou ničím neobvyklým. Situace se výrazně zlepší až v osmdesátých letech. Zatímco v sedmdesátých letech během závodů F1 zemřelo devět pilotů, v osmdesátých letech to jsou už jen dva. Gilles Villeneuve a Riccardo Palettii však zemřeli během jediné sezony, v roce 1982.

I v reakci na tyto tragické nehody se bezpečnost v F1 během následujících let dále zlepšuje, což je patrné i na statistikách obětí. Na další smrtelnou nehodu během závodního víkendu se čeká až do roku 1994. Tehdejší závodní víkend na italském okruhu Imola byl ale doopravdy tragický.

Nejprve během pátečního tréninku vážně havaruje Rubens Barichello, kterého od tragédie patrně zachránila pouze rychlá záchranná pomoc. V sobotu během kvalifikace pak ve Villeneuvově zatáčce narazí do bariéry Roland Ratzenberger, což kvůli fraktuře lebky znamená jeho okamžitou smrt. A aby toho nebylo málo, v neděli během samotného závodu bourá i trojnásobný mistr světa Ayrton Senna, který následkem zranění hlavy též umírá.

Následkem tragédií na Velké ceně San Marina v roce 1994 je další vylepšování monopostů i okruhů, výsledkem čehož je dnešní vysoká bezpečnost jezdců. Díky tomu třeba Robert Kubica nebo Fernando Alonso přežili bez vážných zranění nehody, které by ještě před desítkami lety byly zcela jistě tragické. Poslední smrtelná nehoda, Julese Bianchiho, byla spíše souhra nešťastných okolností, než nedokonalá bezpečnost.

Jochen Rindt (1942-1970)

Pilot narozený v roce 1942 v německé Mohuči začal ve Formuli 1 závodit v roce 1964, kdy nastoupil do stále Brabham. Jeho největší úspěch je však spojen s týmem Lotus, kam nastoupil v roce 1969. Zpočátku se mu ale v britské stáji příliš nedařilo, hlavně kvůli nespolehlivé technice. Následující sezona už byla lepší, přes počáteční problémy nového monopostu Lotus 72 jej Rindt později označí za nejlepší závodní vůz té doby. I díky tomu si v průběhu sezony vybojuje takový náskok, který mu vydrží až do konce roku.

Posledním Rindtovým závodním víkendem se stává Velká cena Itálie v září 1970, kdy během tréninku 5. září 1970 havaruje v zatáčce Parabolica slavného okruhu Monza. Závodník Danny Hulme, který byl přímým svědkem nehody, celou tragédii popsal následujícím způsobem: „Jeli jsme velice rychle a on čekal se zabrzděním. Monopost najednou zatočil doprava, pak doleva a zase doprava, načež rychle vjel doleva, do svodidel.“ Když pak byl osmadvacetiletý závodník dovezen do nemocnice, mohli lékaři konstatovat už jen jeho smrt.

Daná trať už tehdy byla velice rychlá, což mnohé týmy (včetně Rindtova Lotusu) vedlo k odmontování přítlačných křídel k dosažení vyšší rychlosti. Tato technická úprava by mohla naznačovat vliv na tragické nehodě, havárie ale měla jiného viníka. Z pozdějšího vyšetřování vyplynulo, že jejím důvodem bylo selhání pravé přední brzdy.

Samotná pilotova smrt pak byla souhra několika okolností. Rindt měl ve zvyku používat jen část popruhů tehdejších pětibodových pásů, aby v případě požáru rychle unikl z monopostu. Právě kvůli tomu při nehodě podklouzl pod pásy a utrpěl smrtelné zranění krku. Vliv na tragédii měly i špatně instalované bariéry. Navíc se mnohdy hovoří o tom, že se sanitka cestou do nemocnice ztratila a zraněného jezdce k lékařům dovezla pozdě.

Jochen Rindt si však během předchozích závodů sezony 1970 vybudoval takový náskok (vyhrál pět z deseti závodů ročníku), že ho do konce sezony už nikdo nepředstihl. Ostatně jeho největší protivník Jacky Ickx podle svých slov ani neměl chuť překonat někoho, kdo nemůže bojovat. Pohár pro šampiona si tak v listopadu 1970 místo samotného jezdce převzala vdova Nina Rindtová. Jochen Rindt je dodnes jediný mistr světa F1 titulovaný in memoriam, kvůli čemuž se mu přezdívá Nekorunovaný král.

formule1 formule1

Tom Pryce (1949-1977)

Tom Pryce nepatří zrovna mezi nejznámější závodníky Formule 1. Nikdy nebyl mistrem světa, dokonce ani nikdy žádný závod nevyhrál, pouze na britské grand prix v roce 1975 dvě kola vedl, což se mu povedlo jako jedinému velšskému závodníkovi. Proto je známý hlavně v domovském Walesu, kde je dokonce udělována cena Toma Pryceho pro osoby, které se postaraly o rozvoj motorismu. Ve zbývajících částech světa je spíše známý kvůli okolnostem jeho tragické smrti na Velké ceně Jižní Afriky v roce 1977.

Pryce v F1 debutuje v roce 1974 za malý tým Token Racing, ještě týž rok se však přesouvá do týmu Shadow. V něm zůstává i v dalších sezonách, byť se spekulovalo třeba o zájmu Lotusu. Šéfa britské značky totiž zaujaly zlepšující se Pryceovy výsledky. Na větší úspěch ale už nedojde.

Poslední Pryceova velká cena začíná slibně, trénink na VC Jižní Afriky vyhrává a poráží třeba pozdějšího mistra světa ročníku 1977 Nikiho Laudu. Samotný start závodu se ale Pryceovi nedaří, pořadím se propadá a musí se drát nahoru.

To už ale přichází 22. kolo závodu, ve kterém Pryceův týmový kolega Renzo Zorzi zastavuje podél trati kvůli technickým potížím. Problémy se vstřikováním znamenají, že agregát Zorziova monopostu začíná hořet, přičemž italský kolega se nemůže dostat z auta.

V tu chvíli Zorzimu přichází pomoci dva maršálové, přičemž jeden z nich nese hasicí přístroj. Na scénu se zároveň v tu chvíli přibližují bojující jezdci, Hans-Joachim Stuck vpředu a za ním Tom Pryce. Stuck si dvojice maršálů všímá a vyhýbá se jim, přičemž podle svědectví jednoho mine jen o milimetry. Pryce ale duo nevidí a jednoho z mladíků trefuje, a to v rychlosti kolem 270 km/h. Maršál je na místě mrtvý, pro Pryceho je ale náraz také fatální, do helmy jej trefí hasicí přístroj, který maršál nesl. Monopost s bezvládným jezdcem navíc jede dál, odrazí se od svodidel a ještě trefí monopost Jacquese Laffiteho.

Smrtelná nehoda Toma Pryce byla důsledkem dvou nešťastných okolnost. Stala se v nepřehledném úseku, Zorzi zastavil za kopcem a navíc za mostem přes trať. Dvojice maršálů pak údajně neměla povolení vstoupit na trať. Za daných okolností to totiž byla velice nebezpečná situace.

formule1 formule1

Gilles Villeneuve (1950-1982)

Smrt kanadského pilota Gilesse Villeneuva nastává v době, kdy se bezpečnost Formule 1 postupně zvyšuje a počet obětí závodních víkendů klesá. V jeho případě mohla za tragickou nehodu kolize s dalším závodníkem.

Gilles Villeneuve nastupuje do Formule 1 v sezoně 1977, a to ke stáji McLaren. O rok dříve totiž na nemistrovském závodě na kanadském okruhu Trois-Rivières zaujme Jamese Hunta, který se u vedení britské stáje přimluví, aby mladého jezdce angažoval.

Villeneuve hned zaujme, McLaren s ním ale nadále nepočítá, protože by podle týmového manažera Teddyho Mayera byl pro stáj příliš drahý. Ještě během sezony se tak kanadský pilot přesouvá do Ferrari, kde v něm naopak vidí zářnou budoucnost. Enzo Ferrari prohlásil, že mu malý Kanaďan připomínal slavného Tazia Nuvolariho, a tak se jej rozhodl vyzkoušet. Sázka se vyplácí, protože už v roce 1979 Villeneuve získává titul vicemistra, poráží ho jen jeho týmový kolega Jody Scheckter.

Následující sezona se Ferrari nepodaří, stejně tak rok 1981 není úspěšný. To nastupuje nový monopost 126C, který je jako první maranellský speciál poháněn přeplňovaným motorem. Problémem byl ale nedostatečný přítlak, a tak byl vůz špatně ovladatelný.

První závody sezony 1982 vypadají slibně, vylepšený monopost 126C2 boduje. To ale přichází kvalifikace na Velkou cenu Belgie na okruhu Zolder. Villeneuve vyráží na trať, aby vylepšil svůj čas. Do cesty se mu ale připlete stroj pomalu jedoucího Jochena Masse. Ten rychle jedoucího Kanaďana vidí, a tak se mu uhýbá, aby mu uvolnil závodní stopu. V tu chvíli se ale Villeneuve rozhodne Masse předjet, přičemž vjede do stejného prostoru jako pomalejší německý závodník. Náraz Villeneuva katapultuje do vzduchu a po následném asi stometrovém letu monopost padá zpět k zemi.

Tělo kanadského pilota zůstává v sedačce, svědkové si ale všímají chybějící helmy, která mu během nehody spadla. Na místě zastavují závodníci John Watson a Derek Warwick, aby Villeneuvovi pomohli, pomoc už je ale vlastně zbytečná. Kanaďanovi sice tepe puls, jezdec ale nedýchá. Po převozu do nemocnice pak lékaři už jen konstatují s životem neslučitelná zranění krku. Nadějný pilot tak umírá 8. května 1982 večer, v nemocnici v belgickém městě Leuven. Titulu mistra světa se Gilles za svoji kariéru nedočkal, získal ho až jeho syn Jacques, a to v roce 1997.

formule1 formule1

Ayrton Senna (1960-1994)

Ayrton Senna je dodnes mnohými fanoušky považován za toho vůbec nejlepšího jezdce celé historie Formule 1. I kvůli tomu je tento trojnásobný mistr světa tím vůbec nejznámějším pilotem F1, který zemřel během závodu královny motorsportu. Senna odchází 1. května 1994, kvůli nehodě na tehdejší velice smutné Velké ceně San Marina.

Na začátku roku 1994 je Sennova kariéra v F1 velice bohatá. Brazilský pilot má za sebou devět sezon, během kterých získal tři tituly mistra světa. Přestože v předcházející sezoně skončil druhý (za úhlavním soupeřem Alainem Prostem), Senna se z McLarenu rozhodne přestoupil k Williamsu, u nějž cítí větší šanci na další titul.

Přestup se mu ale příliš nedaří, protože si Senna na začátku sezony stěžuje na monopost Williams FW16. Nelíbí se mu jeho chování, protože kvůli novým pravidlům postrádá aktivní zavěšení, kontrolu trakce nebo ABS. „Bude to sezona plná nehod a já se odvažuji říci, že budeme mít štěstí, pokud se něco vážného nestane,“ řekl Senna před zahájením sezony 1994, což se bohužel projevila jako prorocká slova.

Osudovým se pro Sennu stává závodní víkend na nebezpečném okruhu Imola. Brazilská hvězda sice vyhrává v kvalifikaci (druhý je mimochodem tehdejší mladíček Michael Schumacher), nadále si však stěžuje na chování vozidla. Navíc se mu nelíbí události, které se na Imole tehdy odehrály. Nejprve při tréninku vážně havaruje Sennův kamarád Rubens Barichello a následně tragicky bourá mladý Roland Ratzenberger. To Sennu vede k jednání s Alainem Prostem o znovuobnovení uvadající Asociace jezdců Grand Prix, čímž chtěl zvýšit bezpečnost závodníků. To už ale Senna bohužel nestihne.

V sedmém kole imolského závodu totiž Senna vylétne z trati a v zatáčce Tamburello naráží do betonové bariéry. Když na místo nehody doráží tehdejší vrchní medik F1 Sid Watkins, je jasné, že Senna už další titul do své sbírky nepřidá. „Zvedl jsem jeho víčka a z jeho zornic bylo jasné, že má těžká poranění mozku. Zvedli jsme ho z kokpitu a položili ho na zem. Jak jsme to udělali, vydechl, a přestože nejsem věřící, cítil jsem, jak v tu chvíli odešla jeho duše,“ popsal Watkins poslední minuty Sennova života.

Hned po nehodě se začalo zjišťovat, co tragickou nehodu způsobilo. Hodně se spekulovalo o vlivu studených pneumatik. Senna totiž krátce před nehodou jel za safety carem, který na trať vyjel kvůli nehodě Pedra Lamy a JJ Lehta, přičemž si stěžoval na jeho pomalé tempo. Safety car vskutku nejel moc rychle, protože byl postaven na základech sériového Opelu Vectra. Zprávy o podivném Sennově chování týdny před tragickou nehodou naznačovaly také možnost sebevraždy. Ani jedna z těchto teorií se nicméně nepotvrdila, provedené vyšetřování konstatovalo, že důvodem těžké havárie bylo selhání sloupku řízení. To bylo podle vyšetřování špatně navrženo a před nehodou špatně upraveno.

formule1 formule1

Jules Bianchi (1989-2015)

Jules Bianchi je zatím posledním pilotem Formule 1, který zemřel následkem nehody v samotném závodě této disciplíny. Jeho smrt však nastala až tři čtvrtě roku po jeho těžké havárii. Poslední měsíce v životě totiž Bianchi ležel v kómatu.

Talentovaný francouzský závodník nastoupil do Formule 1 v roce 2013, a to ve stáji Marussia. Už v roce 2009 se však spekulovalo o tom, že zastoupí zraněného Felipeho Massu ve stáji Ferrari, na tuto pozici ale nakonec nastoupil Luca Badoer. Později se ale Bianchi v maranellském týmu stává testovacím jezdcem, přičemž v této funkci nahrazuje právě Badoera.

V Marussii Bianchi zůstává i v sezoně 2014, byť se stále častěji hovoří o tom, že přestoupí k Ferrari, aby nahradil Fernanda Alonsa, který byl už na cestě do McLarenu. Toho se ale Bianchi bohužel nedočkal, cestu mu zkřížila nehoda na Velké ceně Japonska v říjnu 2014.

Osudový okamžik nastává ve 43. kole, kdy Bianchi na velice mokré trati ztrácí kontrolu nad vozem a v zatáčce Dunlop vyjíždí z trati. V těchto místech bohužel stojí jeřáb, který odklízí monopost Adriana Sutila, jež havaroval ve stejné zatáčce jen o kolo dříve. Bianchiho monopost jeřáb v rychlosti přes 200 km/h trefuje, což pětadvacetiletému pilotovi způsobí těžká zranění hlavy.

Bianchi je v bezvědomí následně odvezen do nemocnice, přičemž jeho otec médiím přiznává, že jeho stav je kritický. Později se stav stává kritický, ale stabilizovaný a Bianchi je probouzen z umělého spánku. Následné měsíce ale znamenají stále pesimističtější zprávy o jezdcově stavu. Ty se nakonec bohužel potvrzují, když pilotova rodina oznamuje, že Jules Bianchi v noci 17. července 2015 zemřel. Jules bojoval tak jako vždy, až do konce, jeho boj ale včera skončil. Cítíme obrovskou a nepopsatelnou bolest, napsali pozůstalí v oficiálním prohlášení. Bianchiova kariéra v F1 se tak bohužel uzavírá po pouhých dvou sezonách a dvou získaných bodech.

formule1 formule1

David Bureš
Diskuze (27)
9. 5. 2016 18:25
Re: Pane Davide Bureši, .....
No vidíš, jak ti to najednou jde..... ;-) :yes:
Avatar - Emel
9. 5. 2016 15:50
Re: Pane Davide Bureši, .....
Já ta jména znám taky - některá, zejména tedy Fangio, Caracciola nebo Farina, samozřejmě další slavná jména jako Brabham nebo Hill, Stewart, Fittipaldi... nebo i další, Ickx, Regazzoni... ale už když jsem byl kluk tak to byla minulost a byla to jen jména.

Cevert jako vítěz jedné GP před mým narozením jde úplně mimo mě a románek s BB to nezachrání.

PS: když už jsem byl v tom googlení Ceverta, tak musím veřejně přiznat, že jméno Alana Jonese co na mě vyskočilo v seznamu mistrů světa mi taky nic neříkalo...
9. 5. 2016 13:37
Re: Pane Davide Bureši, .....
Pán Bureš, keď sa nabudúce pustíte do takejto chúlostivej témy, tak aspoň dopredu pravdivo napíšte, že je to "jen" článek. Článok zlepený od stola šéfredaktora s presne daným rozsahom a časom na spracovanie.
9. 5. 2016 13:36
Re: Pane Davide Bureši, .....
Za to, že zrovna ty neznáš Ceverta a Depaillera může jen jediný člověk. ;-)

Nic ve zlém. Právě pro vás "mladíky" s okrajovým zájmem a útržkovitými znalostmi historie by právě takový stručný - a jistě pro některé i poutavý seriálek - byl přínosem.

Celý svět a nejen v motorsportu, tehdy románek Francois Ceverta a Brigitte Bardot dost řešil. No, teda jestli víš, kdo byla Brigitte Bardot. :*)
¨
Stačí zadat : francois cevert brigitte bardot a pár fotek ti naskočí.

Taky nepamatuji aktivně jezdit jména jako Ascari, Nuvolari, Varzi, Caracciola, Lang, Brauchitsch, Fangio ....... ale znám je.
Avatar - Emel
9. 5. 2016 12:55
Re: Pane Davide Bureši, .....
To bych netvrdil. Já osobně nepamatuju ani jednoho z nich, ale o Villeneuvovi jsem slyšel hodně, za mých mladých let byl jeho syn mistrem světa a tak bylo jméno Villeneuve v kurzu. U Rindta se zase řešilo, že získal posmrtně titul, byla to taková ta malá neužitečná kuriozita pro fanoušky motorismu. Pryce jsem zaznamenal, ale Ceverta ani Depaillera ne.

Ale jo, klidně by tam mohlo být těch "slavných obětí" víc... za mě by teda byl zajímavější seriál o těch, co se zvládli nezabít a vyhrát.