Advent ve Zwickau: Takový normální svět

30. 11. 2014 • 12:51

Vánoční trhy ve Zwickau (Cvikově) určitě nejsou tak známé jako ty v Drážďanech. To však neznamená, že by nebyly pěkné. Opak je pravdou a vyjet si do města pod Krušnými horami určitě má smysl.

Část Německa těsně za českými hranicemi na západ od Krušných hor patří v rámci celé republiky k výrazně chudším. Už v historii zde bylo do kapsy hluboko. Hlavní obživu hledali lidé pod zemí, při těžbě rud. Po sjednocení před 25 lety sice země rozkvetla, ale zachovala si lidské rysy. Když jsme se na cvikovském Hauptmarktu procházeli vánočními trhy, říkali jsme si: Tady je svět ještě normální. Bez přílišných ozdobiček, bez lunaparkových barviček,

bez hudby řítící se ze všech směrů. I ten velký smrk v dolní části náměstí, který v úvodní den trhů slavnostně rozsvítili, září do noci docela obyčejně. Žádné girlandy, rozsvěcení a zhasínání. Poctivé žárovky. A právě jistá prostota je největší předností vánočních trhů ve čtvrtém největším saském městě.

Za války Zwickau uniklo plošnému bombardování. Měsíc před jejím koncem sice bomby zničily průmyslové podniky, ale střed města zůstal z větší části zachován. Právě sevřenost historického Hauptmarktu je jednou z největších devíz adventních trhů, které bývají řazeny mezi nejkrásnější v celém Německu. Nedaleko od trhu se tyčí 87 metrů vysoká věž dómu St. Marien. Pozdně gotický kostel je jasnou dominantou stotisícového Zwickau, nepřehlédnutelnou z kterékoli strany. Dóm však právě prochází rekonstrukcí a až do příštího léta je uzavřen. Na druhé straně náměstí zase přitahuje pozornost historická budova divadla.

Adventní trhy jsou klasickým mixem tradičních řemesel a dobrého jídla i pití. Nesmí chybět svařené víno, které se v cenách od 70 do 110 Kč prodává snad v každém stánku. Stejně dobře však jde na odbyt i punč. Ze záplavy klobás a párků se až točí hlava kolem. Kdo však vsadí na párek s cibulí (96 Kč), určitě neudělá chybu. Velký úspěch má Dresdner Handbrot, zapečené velké chlebové bagety plněné sýrem, šunkou a žampiony. Jedna porce za 110 Kč. Milovníci sladkého se zase trefí do černého, když si koupí klasickou štolu. Ceny se pohybují od 275 až do 690 Kč za kilo. Trochu nepatřičně na trhu působí jen stánky s maďarským kořením a francouzskými delikatesami. Jde však opravdu jen o výjimku potvrzující pravidlo. Z vánočního zboží je nejvíce prostoru věnováno výrobkům ze dřeva a skla. Nás zaujaly nádherné háčkované ozdoby na stromeček, každá za lidových 55 korun.

Cvikovské adventní trhy jsou otevřeny až do 23. prosince. Od pondělí do čtvrtka je provozní doba od 10 do 20 hodin, v pátek a sobotu do 21 hodin a v neděli je můžete navštívit od 11 do 20 hodin (více na www.weihnachtsmarkt-zwickau.de). V neděli 14. prosince od 14.00 program na tržišti vyvrcholí tradičním pochodem horníků a hornických kapel. Třísethlavý průvod v krojích a uniformách přes náměstí napochoduje až pod gotický dóm a tady od 14.45 proběhne velký vánoční koncert. Auto můžete nechat buď přímo na ulici, kde však parkovací zóny umožňují ve všední dny jen dvouhodinové stání (za 41 Kč), nebo v některém z parkovacích domů. Ten s názvem Centrum je od trhů vzdálen jen 50 metrů.

Náš tip

Budete-li už adventními hrátkami příliš unaveni, můžete vyrazit do nedalekého muzea automobilů Augusta Horcha (Audistrasse 7). Výroba aut je se Zwickau spojena už sto let. Nejprve zde vznikaly vozy Horch, poté Audi, DKW, IFA, za časů NDR zde vyráběli trabanty. Jde o jediné automobilové muzeum v Německu, které sídlí v dřívějších výrobních prostorách firmy. V současné době ve Zwickau na nové lince VW vyrábějí passaty. V muzeu (horch-museum.de) je otevřeno denně s výjimkou pondělí od 9.30 do 17.00. Vstupné pro dospělého činí 150 Kč. Pozor, od 1. ledna se zdražuje na 165.

Kudy sem?

Zwickau leží v německém podhůří Krušných hor. Z Karlových Varů to je 90 km, z Chomutova 107 km. Město protínají dvě dálnice: A4 z Erfurtu do Drážďan a A72 z Hofu do Lipska. Naštěstí jsou zatím bez poplatků. Z Prahy je to přes Chomutov 210 km, přes Drážďany s větším využitím dálnic

260 km. Jízdní doba se v obou případech shoduje: 3 hodiny.

Čím jsme jeli: Kilometrožrout

Do Saska jsme se vydali ukázat krásy nové Škody Fabia. A zvolili jsme pro to opravdovou perlu: nejdražší verzi s výbavou Style, motorem 1.4 TDI/66 kW a automatickou převodovkou DSG. Cena této fabie se dostala až nad magickou hranici čtyř set tisíc korun. Bez příplatkových výdajů přesně na částku 395.900 Kč. Ale muziky za to dostanete opravdu dost. Těžší silný motor a také váhově ne zcela zanedbatelný automat si vyžádaly trochu tvrdší pérování. To poznáte hlavně na městské dlažbě, kde se trochu protřesete. Hlavní sílu vozu však okusíte až na dálnici. Je to dokonalý kilometrožrout. Zcela suverénně ovládnete levý jízdní pruh (tedy aspoň v Německu, kde se ještě někde dá jezdit bez rychlostních limitů). O motoru skoro nevíte, o převodovce také ne. Kdyby vám trhaně neposkakovala ručička otáčkoměru, ani byste netušili, že fabia musí někdy také řadit. Až do maximálních 182 km/h zrychluje auto živě. Od této hranice se už motoru moc dál nechce. Přitom otáčky jen o málo překračují hodnotu 3000 ot./min. Při 130 km podle GPS točí agregát 2500 a na tachometru se ukazuje 137 km/h.

Velmi jsme se zajímali o spotřebu. Do Zwickau přes Chomutov jsme cestovali 3 hodiny 210 km za 4,7 l/100 km, což považujeme za výborné. Zpět jsme to vzali po dálnici přes Drážďany. V SRN jsme jeli jako blázni, doma striktně podle předpisů. Průměrná rychlost poskočila ze 70 na 87 km a spotřeba vzrostla na 6,5 l. Celková spotřeba za cestu tam a zpět (470 km) byla 5,7 l/100 km.

svetmotoru