TEST Alfa Romeo MiTo: První jízdní dojmy

Ne, že by dělala Alfa Romeo vždy velká auta, proslula naopak spíše malými obratnými sportovně laděnými vozy, ale nejmenší Alfy byly vždy kompakty (segment C). Ale jak automobilové třídy generace od generace rostou, vzniká prostor pro vznik nových, menších modelových řad. A tak vzniklo MiTo, auto jen o pár centimetrů delší než aktuální Fiat Punto. My měli možnost jej vyzkoušet na silnicích v okolí Milána, respektive Monzy. Ale nenechte se mýlit, žádné dovádění na okruhu se nekonalo, přestože se kola vozů povrchu slavného okruhu dotkla - bohužel pouze v krátkém úseku klopené zatáčky původní trati. Jinak bohužel trasa vedla převážně po dálnicích, městech a vesnicích s dost hustým provozem a minimem zatáčkovitých úseků, takže nebylo možné důkladněji zanalyzovat chování auta.

Za vzhledem nezaostává

Zcela zodpovědně můžeme říci, že má MiTo (Alfa odstoupila od původně ohlášeného označení Mi.To) velmi dobrou směrovou stabilitu i ve vysokých rychlostech na dálnici a přestože dostala efektní bezrámová okna, úroveň aerodynamického hluku nijak nevybočuje z běžných standardů třídy. Také motor je dobře odhlučněný a tak řidič nejvíce vnímá hluk od kol, ovšem ani zde nejde na tuto třídu o nic dramatického. Podvozek je nastaven sportovně, takže řidiče neznervózňují nadměrné náklony karoserie, pohyby jsou jen mírné, což přispívá k pocitu stability a dobré ovladatelnosti. Na limitu je vůz lehce a předvídatelně nedotáčivý, pochvalu zaslouží stabilita zadní nápravy při změně zatížení v zatáčce, nezaznamenali jsme žádné náznaky přetáčivosti. Dojem z agilního podvozku ale trochu kazí poměrně citelné rázy, které pronikaly do kabiny při přejetí nerovností na vozovce, v tomto ohledu má celá řada konkurentů MiTa navrch.

Na výjezdech pod plynem trochu pomáhá zlepšovat trakci elektronická náhražka diferenciálu s omezenou svorností, která přibržďuje vnitřní přední kolo, které má tendenci se po odlehčení protáčet. Díky tomu se přenáší více točivého momentu na vnější kolo, kde se využije přece jen o něco lépe... To je ale jen první z řady zajímavých elektronických vychytávek, které Alfa jako první do třídy malých aut přináší. Tou neméně zajímavou je systém DNA, jenž umožňuje nastavit tři režimy chování auta - Dynamic, Normal a All-weather. Elektronika modifikuje rychlost reakcí motoru, tuhost řízení a míru starostlivosti systému jízdní stability. A musíme říci, že rozdíly jsou opravdu znát, zejména co se reakce motoru a řízení týče. Ve standardním režimu N je účinek posilovače hodně výrazný a ne nepodobný režimu City u Fiatů, po přepnutí do A řízení malinko ztuhle a ve sportovním D už je tak akorát. Bohužel se ale řízení současně začne chovat trochu gumově, což znemožňuje precizní ovládání Mita. Na charakteristiku řízení se ale dá zvyknout což není vůbec samozřejmá věc.

Mistrovské dílo

Zastavujeme na focení a tak je čas si novinku důkladně prohlédnout. Designéři odvedli fantastickou práci, i kdyby nebylo žádné 8C, kterým se MiTo inspirovalo, byl by to mimořádně zdařilý vůz. Kombinace retro prvků a moderních a agresivních linií tvoří fantastický celek, jaký nemá ve své třídě obdoby. A nejinak je tomu v kabině. I tady na řidiče čekají tepovou frekvenci zvyšující křivky pečlivě zpracované palubní desky a kapličky s přístroji. Posaz za volantem je příkladný a vyhoví i osobám s hodně rozdílnou výškou, ergonomie je v pořádku. Tedy až na ne zrovna vhodně umístěné ovladače topení a ventilace. Také příjemně malý volant padne dobře do ruky, sedadla ale budí už méně nadšení. Rozměrově a designově jsou naprosto v pořádku, ale chybí jim boční vedení v horní části zad a i v té spodní jsou boční polštáře docela daleko od sebe. Ale většina majitel(ek)ů tohoto vozu zřejmě nebude chtít být svírána výrazným profilováním. A že nebude Alfa MiTo jen nepraktickým imageeovým autem dokládá i kufr o objemu 270 l, což není vůbec špatná hodnota.

Motor? Tak akorát

Agresivní tvary malé Alfy vzbuzují dojem, že by se jí měl každý bát. A respekt naštěstí nebudí jen skořápka, ale i motor, jenž jsme měli k dispozici. Šlo o přeplňovanou benzinovou čtrnáctistovku o výkonu 114 kW (155 k). Je jasné, že nejde zrovna o trhače asfaltu, ale autu propůjčuje velmi dobrou dynamiku, jakou si atraktivní vzhled zaslouží. Od 2500 otáček táhne až k omezovači v téměř 7000 otáčkách a svým točivým charakterem připomíná atmosférické motory. Zároveň má příjemný sportovní zvuk, který v kabině nadměrně neobtěžuje. Už o něco horší dojem v nás zanechalo řazení šestistupňového manuálu, které funguje úplně stejně jako u Punta, tedy určitě ne špatně, ale ani kdovíjak dobře. Mohli si s ním u Alfy ještě trochu pohrát, zejména by přišel vhod hladší chod řadicí páky.

Srdeční záležitost

Pokud vás MiTo designem zcela uchvátilo, můžete být v klidu, v žádném ohledu vás nezklame. Bezpochyby patří ke špičce své třídy, minimálně jízdními vlastnostmi a pohonnou jednotkou a těžko byste na něm hledali něco, kvůli čemu byste ho nemohli vystát. A neměla by vás otrávit ani cena, benzinový turbomotor se 114 kW začíná na 18 000 eurech, což není na malé auto sice právě málo, ale na stylové auto se 155 koňmi ani moc.