Alvis Graber Super Coupé: Červený trojúhelník se vrací

V posledních několika letech se doslova roztrhl pytel s tzv. pokračovacími sériemi klasických vozů zejména britských značek. Jaguar, Aston Martin, Bentley... Přichystal ji i znovuvzkříšený Alvis. První ze šesti plánovaných novodobých exemplářů je na světě. Na rozdíl od „konkurence“ ale nepůjde o jediný typ, ale různé modely z předválečné i poválečné produkce. Stavba vozu v dílnách v Kenilworthu se protáhla na dva roky kvůli pandemii.

Zrodil se podle původní výkresové dokumentace a s využitím některých takřka šest desítek let starých dílů. Žádná elektronika, displeje, elektromotory, žádné roboty na výrobu. Vítejte zpátky v minulosti. Alvis pohání vpředu umístěný třílitrový (2993 cm³) řadový šestiválec OHV se 128 kW (174 k) a 283 N.m. Slibuje zrychlení z klidu na 100 km/h za 8,9 s. To není věru zlé... Původní modely ze 60. let byly totiž s 11 sekundami línější. Jejich motory měly maximálně 136 koní (100 kW). Motor v prvním exempláři je také originálním, více než půlstoletí starým kouskem, evidentně byl patřičně vyladěn.

Ocel, dřevo a hliník

Kupé má pětistupňovou převodovku, nezávislé zavěšení, čtveřici kotoučových brzd a jezdí na patnáctipalcových kolech s pneumatikami šířky 165 mm. Základem konstrukce je ocelový plně pozinkovaný rám, hliníková karoserie spočívá na jasanové výdřevě. Jedním z mála moderních výdobytků novodobých alvisů je klimatizace, pokud si ji zákazník vyžádá.

Britský Alvis se vrací s původními modely ze třicátých a padesátých let

Graber Super Coupé nese jméno švýcarské karosárny, která na britských podvozcích stavěla své výtvory. A je novodobým následníkem jednoho z nich, konkrétně modelu TE 21 z let 1963-1966. Má hliníkovou karoserii, ke správnému britskému sportovně laděnému autu patří drátová kola. Interiér v hnědé kůži zdobí dřevěný volant s trojicí děrovaných ramen. Styl na prvním místě... Vznikl ručně a pochopitelně v nejvyšší možné kvalitě.

Generálním ředitelem nové Alvis Car Company je Alan Stote. Graber Coupé stojí 323 tisíc liber (9,63 milionu korun) a první exemplář je určen pro japonského klienta. Pokračuje stavba obdobného kabrioletu, který také poputuje na Dálný východ. Třetím exemplářem je původně předválečný model 4.3 Litre s karoserií Lancefield. Řadový šestiválec 4,39 l dostane ovšem oproti originálu vstřikování paliva a elektronické zapalování.

Ručně

Třiasedmdesátiletý Stote vlastní dvacítku starých alvisů v různém stadiu rozkladu, které shromáždil za více než čtyři desítky let. Čekají na znovuvzkříšení, stejně jako čtyřicet dalších, ty mu dodali zákazníci. Moderní technika se samozřejmě v omezené míře uplatňuje, karoserie původních vozů se digitalizují laserem do posledního milimetru, aby byla k dispozici přesná data k jejich případné výrobě. Ta však probíhá ručně jako za starých časů. Alvis má k dispozici přes dvacítku řemeslníků různých profesí – mužů i žen.

A práce dost. Dodnes se dochovalo 4800 původních osobních aut značky, Stote a jeho lidé pro ně zajišťují servis a náhradní díly, dokonce bychom v jedné z budov našli i původní dřevěné bedny z roku 1929. V kenilworthském showroomu jsou k vidění také zrenovované historické kousky. Mají k dispozici přebohatý archiv 17 tisíc technických výkresů.

Brodící videoseriál (13. díl) – Alvis Stalwart a jeho plavecké schopnosti

Stručná historie

Alvis založil inženýr a podnikatel Thomas G. John v roce 1919 v Coventry. V polovině 20. let se začaly rodit závodní a sportovní vozy s pohonem předních kol, později byly úspěšné i v Le Mans. V roce 1928 dvojice továrních FA12/50 ovládla na Circuit de la Sarthe třídu do 1,5 l. V roce 1933 spatřila světlo světa plně synchronizovaná převodovka a první britský vůz s nezávislým zavěšením vpředu. Za druhé světové války zde vznikala vojenská vozidla a letecké motory pro RAF.

Alvis skončil v polovině šedesátých let v náruči Roveru, respektive Leyland Motor Corporation. Výrobu osobních vozů zastavil v roce 1967, kdy byl vytvořen krátce existující koncern British Motor Holdings. Dohromady za necelé půlstoletí postavil 22 tisíc aut. Následně se přestěhoval právě do Kenilworthu. Spustil produkci náhradních dílů pod značkou Red Triangle (což je zároveň slavný emblém firmy). V roce 1983 společnost přešla pod United Scientific Holdings, Stote ji koupil v devadesátém čtvrtém. Hlavní důvod představoval její přebohatý archiv...

Zdroje: Autocar, Auto World Press, Wikipedia, Auta 5P, Alvis Car Company

Foto: Alvis Car Company