Antiparkovací kolík už i v dráze pro chodce? Podle Prahy normální, jiní kroutí hlavou
Praha osazuje ulice tisíci nových antiparkovacích sloupků. Podle města chrání chodce, brání nelegálnímu parkování a šetří chodníky před těžkými auty. Jenže některé realizace vyvolávají otázky – třeba když se sloupek ocitne přímo ve vodicí linii pro nevidomé.
Antiparkovací sloupky se v posledních letech staly esteticky rušivým symbolem proměny Prahy. Vyrůstají na nárožích, u přechodů, na chodnících i ve veřejných prostranstvích. Mají bránit automobilům v najíždění tam, kde nemají co dělat.
Praha jejich význam vysvětluje jako ochranu slabších účastníků provozu, zejména chodců. Jenže některé instalace vyvolávají otázky: opravdu sloupky vždy chrání, nebo někdy samy překážejí?
Konkrétním příkladem je sloupek umístěný v trase vodicí linie pro nevidomé na Praze 7, přímo uprostřed přechodu. Vodicí linie slouží osobám se zrakovým postižením jako orientační prvek, přesto se přímo uprostřed objevil vysoký a pro chodce velmi tvrdý sloupek. Z pohledu běžného chodce to působí jako nesmysl. A nejsme jediní, kdo si to myslí, o čemž svědčí například zápisy z jednání Městské části Praha 7.
Město si za tím stojí
Když jsme se však obrátili na zástupce městské části Prahy 7, odpověď byla jednoznačná: umístění je správné a v souladu s praxí. Podle vyjádření radnice totiž nevidomí vodicí linii nepoužívají tak, jak si laik často představuje.
Oddělení komunikace Kanceláře starosty a tajemníka Prahy 7, k tomu uvádí: „Nevidomí a slabozrací nechodí po vodicích liniích, ale podél nich. Sloupek tedy při chůzi nahmátnou.“ Dodal také, že obdobně se do linií umísťují i sloupky světelného signalizačního zařízení.
Nevidomí lidé skutečně většinou nechodí přímo po liniích a pásech, ale podél nich. Z našeho pozorování i dostupných fotografií a videí však vyplývá, že minimálně část nevidomých se holí pohybuje přímo ve středu reliéfních pásů.
Praxe orientačních specialistů i vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 398/2009 Sb. navíc jasně říkají, že vodicí a varovné pásy musí být logicky vedené, nepřerušované a bez překážek v bezprostřední blízkosti, aby jejich funkce byla zachována: „do průchozího prostoru podél vodicí linie se neumisťují žádné předměty“ a že „chodníky a přechody musí umožňovat „samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osobám s omezenou schopností pohybu nebo orientace“.
Umísťování sloupků přímo do linie nebo těsně vedle ní může vést k dezorientaci. Reliéfní pás navíc slouží i jako signál pro ty, kteří hůl nepoužívají (slabozrací, osoby s kognitivním omezením).
Základním smyslem vodicích linií je zkrátka vedení uživatele prostorem bez překážek. A zatímco město popisuje sloupek jako prvek, který lze holí „snadno nahmátnout“, legislativa výslovně stanovuje, že v průchozí oblasti vedle vodicí linie žádné objekty být nemají. Ano, zdá se, že s tím, že někdo sloupek umístí přímo doprostřed vodící linie, vyhláška doslovně ani nepočítá.
Nic jiného prý neplatí
Praha argumentuje, že bez fyzických bariér by auta pravidla porušovala dál. Sloupky se podle ní umisťují tam, kde docházelo k opakovanému nelegálnímu parkování, najíždění na chodník nebo blokování přechodů
Radnice připomíná i konkrétní události – jak uvedl Martin Vokuš, vedoucí oddělení komunikace Odboru Kancelář starosty a tajemníka: „Například v loňském roce srazila na Letenském náměstí dodávka couvající přes přechod téměř devadesátiletou seniorku s chodítkem.“
Podle radnice takové případy potvrzují, že sloupky jsou nezbytné, protože mají jediný cíl: zabránit nelegálnímu najíždění aut na chodníky, nároží či přechody a chránit chodce před nebezpečnými situacemi. „Samozřejmě bychom se bez sloupků nejraději úplně obešli, ale praxe bohužel ukazuje, že tam kde není pevná bariéra, najíždějí auta a ohrožují a omezují chodce včetně vozíčkářů, nevidomých, seniorů a dětí.“
Dále Martin Vokuš argumentuje ekonomickým aspektem: „Sloupky zároveň chrání chodníky před těžkými dodávkami, na jejichž váhu nejsou konstruovány. Opravy výtluků a propadlých dlažeb po autech stojí ročně miliony korun.“
Realizace je proces
Radnice navíc zdůrazňuje, že sloupky nejsou rozmísťovány libovolně. Instalace má svůj proces: návrh řešení, schválení silničním správním úřadem, projednání s Policií ČR a fyzické provedení Technickou správou komunikací. Každý sloupek tedy prošel úředním schválením. I ten, který stojí v pásu vodicí linie.
Výsledkem je střet dvou logik. Jedna tvrdí, že fyzická překážka je nezbytná, protože bez ní auta ohrožují lidi. Druhá říká, že překážky nesmí zasahovat do prostorů, které mají osobám s omezenou orientací poskytnout bezpečný a plynulý průchod. Oba přístupy se odvolávají na bezpečnost, ale každý ji chápe jinak — jednou je to ochrana před vozidly, podruhé ochrana před bariérou v cestě.
Praha přiznává, že jiná forma kontroly nefunguje – že bez fyzických omezení se pravidla nerespektují. Jenže tam, kde jedna bariéra chrání, může zároveň jinou skupinu omezovat. A tak paradoxně vzniká nový typ otázky: je město opravdu bezpečnější, pokud musí být bezpečnost vykoupena překážkami?
Zdroje: Profesis, Zápis z jednání Městská část Praha 7, ZákonyProLidi.cz (vyhláška 398/2009 Sb)
Foto: Jan Faltýsek
