Audi Mesarthim F-Tron Quattro: Vize atomového auta. Z Ruska...

Všechno už tu jednou bylo, i představy automobilů poháněných atomovou energií. Pochopitelně se takový způsob zvažoval v 50. a 60. letech minulého věku. Kromě zbrojního se hledalo také mírové využití... Nejznámější studií na toto téma byl Ford Nucleon . Realizace funkčního prototypu však v roce 1958 představovala hodně vzdálenou budoucnost a zůstala jí vlastně dodnes. Jak odstínit reaktor, aby radiace nepronikala do těl posádky?

Jenže snílkům vrtá hlavou taková idea stále. Grigorij Gorin, designér z ruské Tuly, představil svůj projekt Mesarthim F-Tron Quattro, názvy kromě části souhvězdí Berana jasně odkazují na Audi a virtuální supersport také nese jejich logo. Nejde tu zdaleka ovšem jen o futuristické tvary někde na pomezí mezi konceptem Birdcage 75th od Pininfariny a Batmobilem. On pojal svůj návrh poměrně komplexně a vysvětluje i techniku.

Základem je fúzní reaktor, jehož vývojem se vědci i inženýři zabývají již desítky let a ještě dlouho budou. Pokud by se totiž podařilo postavit funkční elektrárny, stačilo by jich pouze několik k uspokojení světové poptávky po elektrické energii, a to i za předpokladu stále vzrůstajícího počtu obyvatel. Fúzní reaktory fungují na principu slučování atomů s lehkými jádry, nikoli štěpením těch těžkých. Stejným způsobem se pohybují i hvězdy ve vesmíru.

Reaktor tedy vyžaduje jen malé množství paliva, ale vyrobí naopak obří množství energie Gorin s tím počítá. Základ pohonného systému umístil do středu vozu spolu s plazmovými vstřikovači. Kolem nich se nacházejí zařízení potřebná na výrobu páry, která využívají tepla reaktoru. Pára roztáčí turbínu spojenou s generátorem. Generátor pak dobíjí baterie umístěné vpředu a po stranách vozu, které napájejí elektromotory v kolech. F-Tron je vlastně elektromobilem... Akceleraci napomáhají setrvačníky, které také pohánějí zmiňované injektory. Celý systém je uzavřený, kondenzátory v něm udržují páru, kterou lze poté znovu použít.

Na podvozek (monokok z lehké kovové slitiny a polymerů) navrhuje designér využití moderního 3D tisku. Má odnímatelné části, protože kolem hnacího ústrojí je těsno a nebylo by možné provádět jeho „běžnou“ údržbu. Při případném poškození se pak prostě vytiskne jiný... Šasi využívá MHDS (tzv. Magnetic Hydro-Dynamic System). Ten počítá s magnetickým povrchem vozovky, protože v útrobách proudí stejná kapalina, která s ním reaguje a vytváří přítlak. Nachází se v ploché nádrži na spodku vozu. Samozřejmostí je autonomní řízení, ovládání na dálku a bezdrátové dobíjení akumulátorů.

Náklady na stavbu fúzního reaktoru nejen v takovém „malém měřítku“ by byly enormní.

Celý projekt je tak pochopitelně virtuální fikcí, jenže propracovanou, což působí přinejmenším velmi zajímavě.