Přes 2000 km na jednu nádrž? Mistr spotřeby radí, jak na to
Pokud většina řidičů počítá s tím, že na plnou nádrž ujede kolem sedmi set kilometrů, Gerhard Plattner zvládne i třikrát tolik. Rakouský novinář, testovací jezdec a rekordman v úsporné jízdě se celý život věnuje tomu, jak z každé kapky paliva dostat maximum. A nejde o žádné laboratorní triky.
Nejznámější výkon Gerharda Plattnera pochází z roku 2010, kdy se s Volkswagenem Passat BlueMotion vydal z Osla až do Lisabonu – bez doplnění paliva. Ujel neuvěřitelných 2457 kilometrů s průměrnou spotřebou 3,14 l na 100 km, čímž se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů.
O rok později usedl za volant Škody Fabia GreenLine a zvládl 2006 kilometrů s ještě nižší průměrnou spotřebou 2,21 l na 100 km. Při jiném testu zase projel s malým citigo na CNG trasu z italské Vicenzy do Stockholmu. To je přes 2600 kilometrů, přičemž motor si vystačil s pouhými 2,39 kilogramy zemního plynu na sto kilometrů.
S dodávkou Volkswagen Transporter T6 z Prahy do Hannoveru a zpět to zase zvládl na jedinou nádrž. Naftový motor mu přitom spotřeboval pouhých 4,9 l/100 km, téměř o pětinu méně, než udává výrobce. Jak to Plattner dělá?
Tajemství úsporné jízdy
Podle Plattnera se dá většina paliva ušetřit ještě dřív, než otočíte klíčkem. Auto musí být v pořádku – správně (a nikoli příliš) nafoukané pneumatiky, lehký kufr bez zbytečného nákladu a čisté filtry. „Každý kilogram navíc a každý špatně nahuštěný plášť znamená ztrátu,“ řekl po jedné z rekordních jízd. Plattner samozřejmě nevozí střešní box, pokud není potřeba.
Na cestě pak hraje hlavní roli plynulost. Nejde o to jet pomalu, ale o to, aby motor nemusel zbytečně měnit tempo. Plattner mluví o plachtění – tedy o momentu, kdy auto jede samo setrvačností, bez plynu i brzd. Využívá gravitaci, sklon vozovky i vítr. Každé prudké zabrzdění znamená, že energie z dříve spáleného paliva přišla vniveč.
Když už zrychluje, dělá to krátce a rozhodně. Motor by měl pracovat v co nejnižších otáčkách, proto se řadí rychle nahoru. „Lidé často věří, že motor v nízkých otáčkách trpí. Není to pravda – moderní diesel i benzin si s tím poradí,“ tvrdí.
Plattner říká, že úsporná jízda není o nudě, ale o soustředění. Řidič musí číst provoz, předvídat a včas reagovat. Když vidí červenou na semaforu o sto metrů dál, pustí plyn a nechává auto dojíždět.
Když jede po dálnici, drží stálou rychlost kolem 90 až 100 km/h, protože odpor vzduchu s vyšší rychlostí výrazně stoupá. Při rekordních jízdách bývá jeho průměrná rychlost zhruba 70 km/h – dost na to, aby se dostal do cíle včas, ale dost málo na to, aby motor nespaloval víc, než musí.
Léto vs. zima
V létě doporučuje Gerhard Plattner jednoduchý, ale velmi účinný postup: nejdříve auto krátce vyvětrat a teprve potom zapnout klimatizaci. V rozpáleném voze se může teplota vzduchu vyšplhat až na 70 °C, a pokud v takové chvíli ihned zapnete klimatizaci naplno, musí kompresor odvádět obrovské množství tepla z kabiny, palubní desky i sedaček. Motor na to spotřebuje víc paliva, a to i o celý litr na sto kilometrů. Když se ale horký vzduch nejprve vypustí otevřením oken nebo dveří, klimatizace má mnohem menší práci a ochlazení je rychlejší i úspornější.
Plattner zároveň varuje před jízdou s otevřenými okny při vyšších rychlostech – už kolem 90 km/h zvyšuje odpor vzduchu spotřebu o 10 % i víc. Proto radí: po městě klidně jezdit s otevřenými okny a bez klimatizace, ale na dálnici je lepší okna zavřít a nechat klimatizaci běžet mírně, například na 22 °C. Takto nastavený systém udržuje příjemnou teplotu, přitom motor nezatěžuje a ten tak zůstává překvapivě úsporný.
K zimě naopak připomíná, že dlouhé stání s nastartovaným motorem nevede k rychlejšímu ohřátí, ale ke zbytečnému plýtvání paliva a vyšším emisím. Moderní motory se nejlépe zahřejí během pomalé, plynulé jízdy, kdy se olej i chladicí kapalina rovnoměrně ohřejí a mazání začne fungovat naplno. Stejně tak varuje před zbytečným topením při běžícím motoru – ohřátí kabiny by mělo být přirozeným důsledkem provozu, ne důvodem k plýtvání palivem.
Zkušenost místo senzace
Gerhard Plattner nikdy netvrdil, že jeho rekordy jsou pro každého. Vždy říká, že jeho jízdy nejsou o senzaci ani o slávě, ale o poznání. Zkoumá, co všechno dokáže řidič změnit vlastním chováním – bez triků, bez technických zázraků. Každý jeho kilometr je prý důkazem, že úspora nezačíná v motoru, ale v hlavě.
Rakouský rekordman chápe auto jako přesný nástroj, který vrací to, co do něj řidič vloží. Když k němu přistupujete s respektem a citem, odmění se klidem, plynulostí a nízkou spotřebou. Proto často říká, že největším nepřítelem úspory je spěch. „Ten, kdo jede rozumně, se nakonec dostane do cíle dřív než ten, kdo pořád stojí na červené,“ připomíná.
Také tvrdí, že většina řidičů zbytečně spaluje až třetinu paliva jen kvůli nepozornosti a nedbalosti. Když se ho novináři ptali, jaká je ta jediná rada, kterou by dal každému, odpověděl bez váhání: „Přemýšlejte dřív, než přidáte plyn. Každé stisknutí pedálu něco stojí. Ale každé uvolnění plynu je zadarmo.“
Přestože dnes už rekordy neláme tak často jako dřív, jeho filozofie zůstává stejně silná. Nejde o to, trápit auto nebo jezdit krokem. Jde o pochopení, jak se pohyb přenáší, jak se mění energie a jak ji neplýtvat. Úsporná jízda podle Plattnera není soutěž, ale způsob myšlení.
A kdo se to jednou naučí, říká Plattner, ten už nikdy nepojede jinak. Protože klidná jízda přináší nejen úsporu paliva, ale i pocit jistoty, respektu a radosti z toho, že auto dělá přesně to, co má – a nic navíc.
Zdroje: ADAC, NTV, Škoda Auto, WAZ, Autoscout24
