Audi Sport Quattro: Bílá soutěžní ikona na prodej
Audi Sport Quattro vlastně představovalo evoluci speciálu skupiny B se čtyřmi kruhy ve verzích A1 a A2. Nová pravidla vstoupila v platnost počínaje sezónou 1982. Dlouhé „Ur-Quattro“, jak mu dodnes říkají Němci, ovšem původně jezdilo v grupě 4. Tajně vyvíjený Sport se ukázal veřejnosti poprvé na frankfurtské IAA v roce 1983, původní model totiž přestával na konkurenci stačit. Zkrácení rozvoru o 320 mm na pouhých 2205 mm bylo důležité kvůli obratnosti na tratích rychlostních zkoušek, zejména těch asfaltových. Tam totiž měly navrch Lancie 037, které byly na rozdíl od Audi postavené vyloženě pro soutěže, ale zase paradoxně postrádaly čtyřkolku!
Krátký speciál z Bavorska poháněl turbodmychadlem KKK K27 přeplňovaný pětiválec 2133 cm3 s výkonem 225 kW a elektronickým vstřikováním paliva od Bosche. Soutěžní stroje byly pochopitelně dále laděny, plnicí tlak zvýšen až na 1,05 baru, takže dávaly i 336 kW. Motor s hliníkovým blokem se nacházel podélně vpředu, měl rozvod DOHC a čtyřventilovou techniku. Pětistupňová manuální převodovka přenášela až 339 N.m točivého momentu na obě nápravy, jak jinak? Quattro přece převrátilo svět rallye naruby, atmosférické vozy se zadním, či předním pohonem byly odsouzeny do role statistů a FIA pro ně vytvořena skupinu A, pro vyloženě produkční pak N.
Nezávislé zavěšení všech kol, vinuté pružiny, příčné zkrutné stabilizátory na obou nápravách i čtveřice vnitřně chlazených kotoučů se čtyřpístkovými třmeny AP Racing se staraly o velmi slušné jízdní vlastnosti. Audi už tehdy nabízelo pro tento model za příplatek i ABS! Vzhledem ke zrychlení z klidu na stovku během necelých 5 s nebylo od věci... Silniční provedení však nepředstavovalo takový extrém jako to soutěžní. Předpisy pro skupinu B vyžadovaly stavbu 200 kusů verze pro běžný provoz, v Ingolstadtu jich nakonec se stylovými bílými koly od Ronalu vzniklo do roku 1987 ještě o čtrnáct více. Ocelový monokok včetně karosářských panelů a kevlarových dílů ovšem kompletovali u Baura. Prodávali je vybraní dealeři Audi a klient musel zaplatit kolem 200 tisíc marek. V MS rallye se Sport Quattro dočkalo paradoxně pouze jediného triumfu. Tovární soutěžní tým měl v sezóně 1984 v řadácha Stiga Blomqvista, Hannu Mikkolu, Michèle Mouton Waltera Röhrla. Blomqvist s Björnem Cederbergem pečetili zisk značkového titulu na Rallye Pobřeží slonoviny 1984 a „ten pravý Stig“ získal pro sebe zároveň i jezdecký.
Představovaný produkční bílý vůz, taktéž ročníku 1984 je po dvou předchozích majitelích v naprosto špičkovém stavu, není divu, má totiž najeto pouhých 8.237 km. Tyto stroje se rozhodně nepoužívaly na denní ježdění Je jedním z mála dodnes přeživších originálů. Většina „Sportů“ totiž byla dále modifikována, nebo se naopak jedná o nepůvodní přestavby z kupé typu 80 či Quattra. Zajímavý je jeho osud. Prvním vlastníkem byl totiž Japonec Yoshikuri Okamoto a nyní má americkou registrační značku. Do USA se přitom tato auta vůbec nevozila. V interiéru najdeme sedačky od Recara čalouněné látkou a kůží i i rádio. Pod dražební kladívko se dostane 16. ledna, akci pořádá společnost RM Auctions.
Auto by se mohlo vydražit za 350-475 tisíc dolarů ((7,9-10,7 milionu korun). Na tom není nic divného, protože je k němu i veškerá dokumentace včetně manuálu, sada nářadí a navíc ještě pár závodních pásů. A za tří dekády nikdy nenavštívilo nezávislý servis, vždy pouze značkový. Druhý vlastník s ním jezdil do Fairfieldu v Connecticutu. Auto je samozřejmě způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, jak by řekl náš zákon.
