Bazar: Volkswagen Transporter 1.9 TDI - Plný plyn

Poslední generace Transporteru na rozdíl od zkoušeného sice nabízí ještě méně výkonnou motorizaci 2.0 TDI/62 kW, ale u užitkových vozidel má prioritu točivý moment. Ten v případě testovaného vozidla měl být u nového čtyřválce 1.9 TDI 200 N.m, zatímco současný agregát 2.0 TDI/62 kW produkuje 220 N.m.

My jsme se však smířili s devatenáctistovkou, která má u použitého vozu velký význam. Pověst nezničitelnosti motoru při slušném zacházení je u ojetiny mnohem důležitější než veškerá výbava a naleštěný interiér.

Držák

Pátá generace Transporteru přišla v roce 2003, ze kterého pocházelo zkoušené vozidlo. Kromě mnoha továrních zkoušek tehdy nikdo pořádně neprověřil, co čtyřválec se vstřikováním čerpadlo-tryska ve velké dodávce vydrží. Výrobce sice při zátěžových zkouškách simuluje dlouhodobější proběh, ale vzhledem k výdrži řady Transporter nebývá problém potkat velmi zachovalé desetileté vozidlo. Tím také mělo být s chybějícím rokem to, které jsme dostali do rukou.

Nepřekvapil

Slabý zátah a 1,8 tuny kamarády rozhodně nebyly. Nečekali jsme žádné zázraky, ale takový lenochod nás ve srovnání s dynamikou současných lehkých užitkových vozidel překvapil. Při otáčkách pod 1500/min motor netáhl a nakvašeně drnčel, při 1900 se rázně vzchopil, ale jeho maximum bylo pro nás minimem, co bychom v současném provozu byli ochotni tolerovat. Vzpomínka na snadný start po krátkém žhavení, olej bez náznaku vody a čisté výfukové plyny bez přítomnosti spáleného oleje však nám náladu pozvedly.

Během jízd jsme nezaznamenali náznak závady motoru a výsledná spotřeba významně pod osm na sto kilometrů nás rozhodně velmi těšila. Proč ne, když poslední generace Transporteru s motorem 2.0 TDI/62 kW má předepsanou podobnou žízeň. Devítiletý vůz však nebyl zatížen filtrem pevných částic, což je pro zájemce o ojetinu a jeho peněženku velmi zásadní informace. Přesto nelze základní devatenáctistovce upřít velký kus hrdinství, že vydržela přes sto tisíc kilometrů pracovat v tak velkém vozidle bez infarktu. Pravděpodobně jezdila na výměnu oleje a filtrů včas. To se brzy po skončení záruční doby dobře pozná.

Výměna sedadla

Přístrojová deska a její součásti byly natolik zachovalé, že vzbuzovaly obdiv. Volkswagen i na tomto modelu ukázal, že klade důraz na výdrž a udržení ceny u svých modelů v průběhu let. Pouze sedadlo řidiče s jiným potahem než dvoulavice vpravo dávalo najevo, že potahová látka již byla natolik prošoupaná či potrhaná, že se majiteli už nechtělo v tak opotřebované sedačce jezdit. Tím, však významně znatelné používání prostoru

pro posádku končilo.

Koroze? Jen náznaky

Dvanáctileté ručení proti prorezavění karoserie u řady Transporter by výrobce mohl bez dalších ztrát na opravách prodloužit cca o dva až tři roky. Téměř desetileté vozidlo bez náznaku větší opravy karoserie prozradilo sklon k rezavění pouze ve spojích plechových dílů. Škoda že transporter neměl jako některé osobní vozy celoplastové kryty podběhů kol a tudíž nebyl vůči korozi imunní. Odletující kamínky od kol narušily na několika místech lakování podběhů tak, že už zde kvetly klasické korozní prskavky. K prorezavění, jak jej známe u jiných vozidel, však měl Volkswagen ještě přibližně čtyři až pět let k dobru.

Podvozek bez potíží

Nejslabší motorizace a předpokládaná nízká hmotnost nákladu měly významný podíl na tom, že vozidlo nedostávalo příliš zabrat. Proto také řízení vykazovalo přesnost skoro jako u nového automobilu a byla radost se s ním pohybovat v členitém městském provozu. Ve stejně velmi dobrém stavu se nacházela ramena a svislé čepy. Po dlouhé době jsme měli radost z jízdních vlastností vozu, který překročil hranici 100 000 km.

Ani brzdová soustava nevykazovala slabinu a rovněž řazení bylo v naprosté pohodě. Tedy pouze na jednu drobnost – z hlavice páky upadla krytka se schématem.

Něco vozil

Nejviditelnější stopy prozrazující používání vozidla se nacházely v nákladovém prostoru. Papírové krytí ložného místa bylo na mnoha místech proražené, ale to nijak neomezovalo funkční schopnosti. Největší zásek jsme našli proti bočním posuvným dveřím, což mohlo souviset s velmi nešetrnou nakládkou. Kdo by však u koupě tak staré ojetiny řešil krásu ložného prostoru, když se mu nabízí motor, podvozek a karoserie v tak solidním stavu?