Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Bentley Mark VI Hemi V8 Special: Na prodej je unikátní Děsivá Mary

Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Dvoumístný sporťák, který vypadá jako řádný veterán, meziválečná klasika. Zdání ale klame. V útrobách je sice technika už historická, ale mnohem mladší. A auto se zrodilo ještě mnohem později…

John Edward Thomas z vesnice Hever v hrabství Kent, majitel inženýrské firmy z Hartfieldu (Sussex), se ve druhé polovině 70. let minulého věku rozhodl postavit klasický dvoumístný sporťák, který by svým vzhledem odpovídal přelomu let dvacátých a třicátých. Použil podvozek Bentley Mk VI číslo B421EW. Původní vůz se zrodil v roce 1949. Šlo o standardní sedan s ocelovou karoserií.

Mark VI je opravdu majestátní – stejně jako jeho dvojče Rolls-Royce Silver Wraith. Elegantní a důstojný. Poháněly je řadové šestiválce 4,3 a 4,6 l přes čtyřstupňové manuální převodovky. Není divu, že se přeživší exempláře dnes používají hlavně jako svatební „kočáry“. A vyrobilo se jich opravdu hodně, v období 1946-1952 konkrétně 5.208. Vzhledem k těmto vysokým počtům zůstaly ceny ojetin na rozumné úrovni a až na pár zakázkových kusů nebyly nijak vzácné. Proto si je oblíbili ti, kteří toužili po sportovním autě s předválečným vzhledem, i když na nějaké sportování původní vozy rozhodně určeny nebyly.

Se stavbou speciálů na tomto šasi měl i sám Thomas velké zkušenosti, stvořil předtím už dva, z toho jeden dokonce s přeplňovaným motorem. Přirozeně mechanicky. Takže se dal považovat v tomto směru za odborníka. Coby pohonnou jednotku se tentokrát rozhodl nainstalovat 4,5litrový vidlicový osmiválec OHV z Daimleru Majestic Major, kterému se říkalo Hemi, ale s přezdívkou amerických agregátů od Chrysleru pochopitelně neměl nic společného. Název pochází z použitých polokulových, tedy hemisférických spalovacích komor.

Video se připravuje ...

Konstrukce Edwarda Turnera

Nadčtvercové pohonné jednotky s dvouventilovou technikou včetně slabšího 2,5litru navrhl v roce 1959 pro britského výrobce Edward Turner, ještě nebyl součástí Jaguaru, nýbrž ve vlastnictví BSA. Turner si udělal jméno motocyklovými motory pro Ariel, čtyřválec Square Four byl jeho dílem. U Triumphu zkonstruoval „strojovny“ pro Speed Twin, Thunderbird a T120 Bonneville. Právě jejich konstrukce ovlivnila jeho další práci pro Daimler. Menší automobilový motor objemu 2,5 l byl logicky populárnější, poháněl třeba sporťák SP250 a sedany 2.5 V8/V8-250, luxusnější dvojčata Jaguarů Mark 2. Daimler se stal součástí „ostrovní kočky“ v roce 1960.

Čtyřapůllitr byl širší a delší. Válce byly rozevřeny v tradičním devadesátistupňovém úhlu, blok s vysoko umístěným vačkovým hřídelem litinový, hlava hliníková. Luxusní sedany Majestic Major mimochodem vážily přes 1800 kg, ale dosahovaly maximální rychlosti 120 mil v hodině, tedy 193 km/h! Mohly se tedy směle měřit s mnoha sporťáky té doby.

Víko z morrisu, převodovka z jaguaru

Ale zpět ke speciálu a Johnu Edwardu Thomasovi. Podvozek zkrátil z původních 3,05 m o přibližně 36 cm a snížil ho. Zredukoval i mohutný chladič, který se ke stylu prostě nehodil. Původní karoserii samozřejmě odstrojil a vytvořil jinou, půvabnou otevřenou a hlavně z hliníku. Jenom zadní víko pochází z poválečné lidovky Morris Minor MM, je tedy ocelové. Bentley s motorem Daimler představuje vlastně to, čemu Američané říkají hot rod. Ale v britském stylu…

Sporťák s transplantovaným „srdcem“ je logicky mnohem rychlejší než standardní sedany Bentley Mark VI. Spolu s motorem se do útrob nastěhovala i čtyřstupňová přímo řazená převodovka s krátkými drahami a samosvorný diferenciál Powr-Lok. Rychlostní skříň ale nepochází z Daimleru Majestic Major DQ450, ty se dodávaly výhradně s třístupňovými automaty Borg-Warner DG250M. Použil manuální ústrojí z jaguaru s náležitými modifikacemi.

Střídání majitelů

Práce zastavily zdravotní problémy, Thomase stihl infarkt, který sice nebyl smrtelný, ale znemožnil mu auto dodělat, tak jej prodal. Druhým majitelem se stal Tim Trevithick, fanoušek vidlicových osmiválců Daimler. Předně dokončil to, co tvůrce nestihl a pustil se i do dalšího zdokonalování, zlepšil vyvážení a klenot byl prý neuvěřitelně rychlý. Jenže v 80. letech se přestěhoval do jižního Španělska a sporťáku se zbavil. Majitelem se stal Russell Mishcon, syn Victora Mishcona, spoluzakladatele advokátní kanceláře Mishcon de Reya. Renomovaní právníci mimo jiné zastupovali princeznu Dianu.

Mishcon nechal udělat generálku motoru u Rees Brothers v Aldershotu. Společnost auto popsala jako „Lotus 7 na steroidech“, trefné, že? Pak se o něj postaral inženýr a závodník s motocyklovými sajdkáry v jedné osobě Mark Nolan. Ten nechal zrenovovat interiér, vyrobit novou dřevěnou palubní desku u stavitele lodí a volant omotal lanem používaným při koňském pólu. Opravena byla i převodovka, následoval nový lak. Auto pokřtil „Scary Mary“ (děsivá Mary), tohle sousloví se používá v přeneseném slova smyslu pro nejprve milou, ale později zlou dívku.

Nolan žil v té době, psal se začátek 90. let, ve Windsor Great Parku. Přišla za ním dáma v letech a řekla, že její otec kdysi vlastnil několik podobných bentleyů. Nabídl ji pěkně rychlou projížďku a ona s nadšením souhlasila. Představila se mu až poté, jeho pasažérkou nebyl nikdo jiný než Diana Barnato. Woolf Barnato, jeden ze slavných Bentley Boys, triumfoval třikrát po sobě ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans (1928-1930). Poprvé ještě se čtyřapůllitrem, následně s modelem Speed Six s objemem 6,5 l. Kromě toho byl i ředitelem firmy, do které vložil 100 tisíc liber. A to byl v polovině 20. let kapitál více než slušný!

Do Kanady a zpátky

Bentley-daimler se pak dostal do Kanady, kam jej vyvezl John McKewan. Byl zrenovován u The Guild of Automotive Restorers Inc. v Bradfordu v Ontariu, celková faktura zněla na 54.465 dolarů. Přirozeně kanadských. Zadní náprava dostala nové teleskopické tlumiče. V roce 2009 prodal dealer Auto Europe z Birminghamu (ovšem toho v americkém státě Michigan) dvoumístný otevřený sporťák Chrisu Mossovi. 5. prosince 2012 jej vydražil současný vlastník v aukci na dostihovém závodišti v anglickém Newbury, vrátil se tedy zpátky do Albionu. V jeho soukromé sbírce tak odpočíval více než dekádu.

Během této doby se dostal se do péče Jamese Baxtera z Tip Top Engineering. Ten provedl důkladný servis včetně brzd. Pohrál si také s pedálem plynu, jeho dráhu prodloužil o čtyřicet procent. Pak prohlásil: „To auto je neuvěřitelně rychlé a dobře se ovládá. Převod řízení je na mě sice trochu pomalý, ale zábava za volantem jinak fantastická.“ Baxter sám jezdil úspěšně závody do vrchu, takže věděl, co říká.

Daimler v době výroby uváděl u motoru Majestic Major V8 výkon 164 kW (223 k) a točivý moment 382 Nm. To určitě nebyly špatné hodnoty, ale zastaralý dynamometr, na kterém se měřilo, prostě více nezvládl. Navíc pokusný testovací Jaguar Mark X s transplantovaným čtyřapůllitrem V8 dosáhl na testovací dráze MIRA rychlosti 135 mil v hodině, tedy 217 km/h. A sériové sedany s řadovými šestiválci XK vážily 1,9 tuny. Zkušební auto s V8 určitě nebylo o moc lehčí, ale popisovaný speciál Bentley Mark VI určitě neváží tolik. Baxterovi jej navíc vlastník půjčoval pro závody do vrchu i sprinty.

V klasickém stylu

Všechno na unikátní bentley patří. Nejen okřídlené B, ale i chromované detaily včetně víčka nádrže za sedadly, mřížované kryty hlavních světlometů, kapota rozdělená podélně na dvě poloviny i plaketky s britskými vlajkami na bocích. Když uvnitř sedí pouze řidič, samozřejmě vpravo, přijde ke slovu kožený kryt. Jak stylové! Co na tom, že motor tu správnou značku nenese, záď je trochu kulatější a děrované pedály modernější?

Dokonce dostal i tu správnou barvu. Tmavě zelenou, jak jinak? Bentley s registrační značkou WFX 288 se vydraží na aukci v Imperial War Museum v Duxfordu 15. března 2023. Dům H and H jej nabídne k prodeji za 50-60 tisíc liber, tedy 1,32-1,59 milionu korun. Současný majitel se unikát rozhodl prodat, protože omezuje svou sbírku. Pochopitelně nechybí v „bibli“ Raye Robertse „Bentley Specials and Special Bentleys“. Je k němu kompletní dokumentace, podařilo se zkontaktovat i druhého majitele vozu Tima Trevithicka k doplnění historie. S výtvorem svého otce se seznámila i dcera Johna Thomase. Prostě nastal čas poslat sporťák do světa, ať zase dělá radost někomu jinému. Cena není ostatně nijak přemrštěná.

Stavba speciálů Bentley se zkrácenými a sníženými podvozky a modernějšími motory a převodovkami, klidně i jiné značky, má na Ostrovech předlouhou tradici. Prakticky vždy byly tyto vozy vybaveny sportovními karoseriemi evokujícími úspěšné závodní vozy britské značky z období samostatnosti před krachem a koupí automobilkou Rolls-Royce.

Zdroje: HandH, Wikipedia, Silodrome, Svět motorů

Foto: H and H, Claudia Fisher, Bentley Motors Ltd., Daimler Company Ltd.

Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Doporučujeme