Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Bezpečnost vozidel - druhý díl

Miloslav Fišer
Cesta k bezpečnému automobilu je dlouhá a vyžaduje řadu konstrukčních výpočtů, počítačových simulací a zkoušek se skutečnými vozy. Jejich cílem je odhalit a postupně odstranit nedostatky, které má vůz ve stádiu vývoje. Při vývoji nového vozu vznikají...

Rodí se interiér nového vozu

Jedním kritériem bezpečnosti je uspořádání pracovního místa řidiče a vlastní konstrukce interiéru. Během vývoje je dán důraz na to, aby vůz umožňoval přepravu cestujících různé výšky a hmotnosti při záruce bezpečnosti a běžného standardu pohodlí. Je tak kladen požadavek na konstrukci sedadel, která jsou pohodlná, posuvně i výškově stavitelná a s možností nastavení sklonu opěradla. To vše by mělo být vytvořeno tak, aby v případě nárazu nedošlo k deformaci sedadel a tím vzniku poranění na nich sedících cestujících. Se sedadlem souvisí i bezpečnostní pás, který je dnes většinou samonavíjecí a výškově stavitelný v horním úchytu.

Důležité je i ergonomické rozmístění jednotlivých ovladačů a přístrojů ve voze. Ovladače, které řidič potřebuje nejčastěji (směrové ukazatele, světla, stěrače) by měly být v bezprostřední blízkosti volantu. Ostatní mohou být poněkud hůře dostupné, přesto by jejich ovládání nemělo být na úkor bezpečnosti jízdy. Správné rozmístění ovladačů je propracováno již během návrhu, kdy technici spolupracují s řadou lidí ve formě dotazů a anket. Na základě poznatků a vyhodnocení tohoto průzkumu je vytvořeno základní schéma rozmístění ovladačů. Poté přichází na řadu počítačová optimalizace a stavba makety interiéru pro ověření správnosti konstrukce. Svůj vliv má i vnitřní ventilace, kdy technici usilují opět na základě zkušeností o dosažení správné teploty a proudění vzduchu v interiéru. Také materiály v interiéru jsou voleny tak, aby v případě nehody zabránily většímu poranění osob uvnitř vozu, u moderních automobilů je samozřejmostí použití nehořlavých materiálů. Optimalizovány musí být také ostatní části interiéru, které svým tvarem mají rovněž zabránit vážným zraněním, v ideálním případě by jejich tvar měl zabránit samotnému kontaktu s cestujícím při nehodě.

Jízdní vlastnosti

Každý vůz musí splňovat kritéria bezpečných jízdních vlastností. Vozidla by tak měla být dostatečně stabilní při všech běžných jízdních režimech a dokonce při některých krizových situacích, měla by být vybavena účinnými brzdami a mít dostatečné dynamické vlastnosti, to je zrychlení a maximální rychlost. Tyto vlastnosti ovlivňuje především konstrukce a nastavení podvozku. Na jízdní vlastnosti má vliv technický stav vozidla a pneumatik a samozřejmě jeho hmotnost, která určuje polohu těžiště vozu. Ke zlepšení stability moderních vozidel napomáhají vhodná konstrukce a správné nastavení a elektronické systémy podvozku.

Při vývoji je podvozek vozu optimalizován pro dosažení bezpečných jízdních vlastností. K tomu slouží série náročných zkoušek stability. Během těchto zkoušek se ověřuje chování vozidla při běžné jízdě (průjezd zatáček různých poloměrů a různou rychlostí, přejezd nerovností) a hlavně během náhlého vyhýbacího manévru. Právě v případě posledně jmenovaného testu se zpravidla pozná skutečná kvalita vozu. Vždyť tzv. "losí test" se stal pro řadu jinak velmi dobrých vozů značně problematický a teprve zásahy do konstrukce podvozku tuto situaci zlepšily.

Velmi důležité jsou i zkoušky brzd a dynamických vlastností. Právě kvalitní a dobře fungující brzdy mohou odvrátit řadu nehod. Cílem výrobce je, aby vozidlo dosáhlo pokud možno co nejkratší brzdné dráhy a to na všech druzích povrchu a aby bylo při brzdění alespoň částečně řiditelné. K tomu je i zde nutná optimalizace funkce brzd, použití vhodných pneumatik a u některých vozidel moderní elektroniky. Z dynamických vlastností má pro bezpečnost význam zrychlení vozu, vždyť dostatečné zrychlení umožňuje bezpečné předjetí a bezpečný průjezd křižovatkou. Vedle zrychlení z klidu a určitou hodnotu rychlosti (nejčastěji se udává zrychlení z 0 na 100 km/h) se uskutečňují i zkoušky akcelerace z pomalé jízdy na určitou rychlost se zařazeným konkrétním rychlostním stupněm.

Nárazové zkoušky

Nedílnou součástí vývoje je množství nárazových zkoušek prototypů. Další nárazové zkoušky uskutečňuje výrobce během výroby daného vozidla, aby ověřil zachování bezpečnostních vlastností. Během vývoje se používá simulace nárazových zkoušek, kdy je vytvořen kompaktní počítačový model vozu, který je pak podroben simulovanému nárazu. I přes vysokou úroveň výpočetní techniky trvá tato simulace několik hodin, ale je mnohem levnější a rychlejší než příprava, uskutečnění a vyhodnocení skutečné zkoušky. Pokud je při simulaci zjištěn nějaký konstrukční nedostatek, který by mohl ohrozit bezpečnost cestujících, je ihned provedeno konstrukční opatření. Skutečné zkoušky pak mají a v blízké budoucnosti budou mít svůj význam pro ověření správnosti výsledků simulace.

Během vývoje uskutečňuje výrobce zkoušky nárazů z různých směrů a rychlostí, zkoušku na převrácení a střetu s překážkou menších rozměrů. Z důvodu fyziologické stavby lidského těla se interní zkoušky provádějí přibližně do rychlosti 75 km/h, nad tuto rychlost se výrazně snižuje pravděpodobnost přežití havárie. Zkoušky zohledňují nejvíce druhů nárazů, které jsou příčinou smrtelných a vážných zranění. Většina zkoušek je tak orientovaná na čelní náraz, kdy se vyhodnocuje správná činnost airbagů a deformační chování karosérie. Druhou skupinou jsou boční nárazy, kdy je opět sledována činnost airbagů (boční, hlavové, okenní), ale také chování bočních partií vozu při nárazu a jejich vliv na bezpečnost cestujících. Dále jsou to nárazy zezadu a převrácení vozu, kdy je opět zjišťováno riziko poranění pro cestující. V poslední řadě stojí zkoušky střetu s jiným předmětem, jako je chodec či lesní zvěř, s cílem minimalizovat následky střetu pro cestující a v případě chodce i pro něho.

Závěr

Otázce bezpečnosti věnují v současnosti výrobci značnou pozornost, což se odráží i v bezpečnostní kvalitě osobních automobilů. Stačí si vzít příklad z toho jaký vliv má na výrobce testování pasivní bezpečnosti v rámci Euro NCAP a jeho ekvivalentů v USA, Japonsku a Austrálii. Když tento projekt v roce 1998 v Evropě začínal, bylo vynikající hodnocení čtyři hvězdičky. Přitom řada vozů dosáhla tří a méně hvězdiček. Dnes jsou již dva vozy ověnčeny titulem "pětihvězdičkový" s příslibem do budoucnosti, že tato rodina se bude rozrůstat o nové členy, a výsledek o stupínek níže (čtyři hvězdičky) je zcela běžný. To je současně vizitkou toho, že projekt Euro NCAP plní svůj cíl.

O úrovni pasivní bezpečnosti konkrétních typů automobilů se můžete přesvědčit v rubrice CRASHTESTCrashtesty, kde najdete výsledky více než 90 vozů!



Miloslav Fišer