Bodensee-Klassik 2015: Jeli jsme veteránskou rallye se Škodou Felicia z roku 1961

Jak se můžete podrobněji dočíst v samostatném odstavci o pravidlech soutěže, o rychlost jde jen částečně. Mnohem důležitější je přesnost, souhra řidiče s navigátorem, zkušenosti a co si budeme nalhávat, také trocha toho štěstí. Nováček jako jsem já, ho potřebuje koňskou dávku, i když mu drahocenné sekundy odpočítává tak zkušený kopilot jako Víťa Kodym ze Škoda Classic. Jeho know-how z dvacítky odjetých podniků a moje tréma z první účasti a rovnou na tak prestižní akci dávají v průměru ne úplně špatný základ pro solidní výsledek.

Pro každého. I když jak se to vezme.

Veteráni se na břeh Bodamského jezera, na pomezí Rakouska, Německa a Švýcarska, sjely teprve počtvrté. Jak jsme ale při procházce paddockem okamžitě pochopili, Bodensee-Klassik si rychle vydobyl místo mezi prestižními akcemi svého druhu.

Prvotním sítem je startovné 41 000 Kč. Tato nemalá suma do jisté míry definuje okruh účastníků, výsledkem ale naštěstí není snobská záležitost. Na startu tak v přátelském hovoru potkáváme řidiče osmdesátiletého Maybachu s nadšencem v Trabantu, naše tyrkysová felicia se tu těší podobnému obdivu jako supervzácné BMW 507 a tuctový Volkswagen Brouk vyvažuje exkluzivitu prototypu Mercedes C111-II, kterého z muzea vytáhla na výlet slavná německá závodnice Ellen Lohrová.

Kalendář Miss Tuning 2015: Prohlédněte si fotky letošní vítězky

Rozkaz zněl jasně

Za volantem felicie strávíme tři dny a ujedeme 562,07 km. Už cestou z Česka padlo zásadní rozhodnutí, že střecha zůstane složená. I v horské etapě. Krásný roadster, který přijel reprezentovat značku Škoda v roce oslav 120 let od zahájení výroby automobilů, tak přeci vypadá nejlépe. A nám alespoň nebude takové vedro z nervů při měřených zkouškách. Nejde o život, ale rozkaz navigátora zněl jasně. Jedeme na bednu! Tomu říkám výzva a jdu si radši ještě jednou nanečisto projet feldu. Obrácené schéma řazení s jedničkou a dvojkou směrem od sebe dokáže při soutěži pěkně zamotat hlavu.

Samotné etapy jsou v podstatě příjemným výletem po malebném okolí známého jezera. Všechna čest organizátorům, itinerář je připravený naprosto precizně, sporné křižovatky abychom za celou soutěž počítali na prstech jedné ruky. I tak se ale najdou zbloudilé ovečky, co se asi moc kochaly výhledem na zasněžené vrcholy Alp.

Přituhuje

Permanentně používaná, ale vzorně opečovávaná felicia si spokojeně vrní. Chladič chladí, brzdy brzdí, mdlá akcelerace a řízení s vůlí asi tak půl otáčky volantu patří k vizitkám doby vzniku. Osmdesátka se ukázala jako optimální cestovní rychlost, tedy až do prvního strmého stoupání, které se zdá být nekonečné. Šestiválcový jaguar nám na úzké silničce vztekle prská za zády, my se ale nenecháme znervóznět a v klidu si jedeme na dvojku svých třicet. Proti dýchavičnému Citroënu AC4 z roku 1929 přesto letím jak vítr, takže i nás čeká opojný předjížděcí manévr. Staříčkovi bohužel došel dech v jedné takové nepřehledné zatáčce, o adrenalin tak nemáme nouzi ještě před první ostrou měřenou zkouškou.

Že číhá za rohem, poznávám podle Víti, který vyhlásil stav pohotovosti. Nastavil oboje stopky k příslušnému odpočtu a ještě jednou kontroluje zadání. „Na startu je laserový paprsek, v cíli hadice. Jedem! Pomalu, pomalu, tři, dva, jedna, nula, brzo! Byl jsi tam moc brzo!“ to bude půl vteřiny minimálně. Nemůžu si pomoct, já to od volantu prostě vidím jinak – bohužel špatně, protože výsledky daly za pravdu zkušenějšímu navigátorovi. Na čtvrtou zkoušku ovšem můžeme být pyšní - pochlapili jsme se třetím místem! A pak ještě dvakrát čtrnáctí, jednou sedmnáctí a… pak už to nestálo za moc. Ale jedeme vyváženě, bez vážnějších přešlapů.

Opel Diplomat A V8 Coupe: Velký „blesk“ na letošním Bodensee Klassik

Průběžné výsledky jsou příjemným zpestřením, nic z nich ale nevyčteme. Nikdy nevíte, jak si povedou ostatní – kdo dnes exceloval, může zítra propadnout. A tak je potřeba bojovat do posledního metru a nevzdávat ani zdánlivě ztracené bitvy. Jako když Víťa v zápalu boje uprostřed dvanáctikilometrové zkoušky omylem zastavil stopky, pak je zase spustil, odhadl ztrátu, přepočítal dojezdový čas a doufal. Cílový paprsek jsme protnuli jen 1,5 s po předepsaných 22 minutách. V setinové rallye je to sice jako zajet si v průběhu závodu Formule 1 do „mekáče“, ale na tu bídu to nebylo vůbec špatné.

Nasadit kukly, jedeme do hor

Nejhůř zajetá zkouška na nás ovšem čekala až třetí den v rámci horské etapy. V nadmořské výšce 1675 m n.m. nás čekaly dva měřené úseky. První jsem subjektivně hodnotil jako absolutní propadák, se druhým jsem byl spokojený. Realita byla přesně opačná – 14. a 99. místo. V paralelní jízdě s Jaguarem E-type jsme ulétli skoro o sekundu. K čemu takový „závod“? Druhé auto vás má jen znervóznět, protože s největší pravděpodobností sází na zcela odlišnou taktiku souboje s časem. Marně jsem týmu nalhával, že mě z koncentrace vyvedly obavy o zdraví felicie, které se v těch výškách špatně dýchalo a kuckala na tři válce. Ani v tomto případě ale nebylo ještě nic ztraceno, protože nejhorší výsledek z každého dne se škrtá.

Tenkrát poprvé

Máme za sebou přes pět stovek kilometrů, z toho pětatřicet v rychlostních zkouškách. Je dobojováno a napětí v týmu vrcholí. Ve hře je kromě naší posádky ještě polská dvojice s autentickým soutěžákem Škoda 1000 MB Rally. Výsledkovou listinu čteme tradičně od konce. 161, 160… 131 – kolegům se očividně moc nevedlo. 101, 100, uff. Už jsme na padesátce a pořád nic. Čtyřicet, třicet, dvacet – paráda! Napoprvé a v konkurenci tradičních německých šampionů hodně dobrý výsledek. Vysněnou bednou to sice neskončilo, ale o Češích a škodovce bylo na Západě zase jednou slyšet.

P. S. pro cifršpiony. V osmnácti zkouškách dlouhých celkem 34,67 km jsme nasbírali odchylku od předepsaného času 11,84 s. Vítězové s Lancií Fulvia jen 5,37 s. Pojem setinová rallye nejlépe vystihla „stříbrná“ posádka s Gullwingem 300 SL – na nejlepší ztrácela 0,01 sekundy.