Bude Autoklub fungovat bez průšvihů? Hledá se nové vedení

Stačí maličkost. Uspět v sobotu 19. listopadu na volební valné hromadě Autoklubu České republiky (AČR) v pražském Top hotelu.

A proč Jan Šťovíček jako vůbec první oficiálně oznámil, že má o prezidentské křeslo zájem?

Jsem čtyři roky prvním viceprezidentem Autoklubu, předtím jsem byl viceprezidentem pro vnější vztahy. Už přes patnáct let zastupuji Autoklub v mezinárodních federacích, byl jsem za Autoklub ČR i v Českém olympijském výboru. A když pan Ječmínek na minulé volební valné hromadě oznámil, že příště již kandidovat nebude, je asi logické, že se o uvolněné místo ucházím.

V poslední době se však podle mnoha náznaků zdá, že Roman Ječmínek kandidovat bude a pokusí se udržet v čele klubu neuvěřitelných 30 let. A v pozadí prý čeká další kandidát, bývalý ministr za ČSSD Milan Urban, který by měl za čtyři roky po Ječmínkovi převzít žezlo.

Oficiálně ještě nikde nic nezaznělo a já věřím, že pan Ječmínek dodrží veřejný slib. Myslím si, že udělal pro autoklub obrovský kus práce, vždyť prezidentem je od roku 1990. A nejen já, ale drtivá většina našich členů a klubů si myslí, že nastal čas na změnu. Že autoklub potřebuje nové impulzy, nové lidi. Dokládá to i skutečnost, že jsem k dnešnímu dni obdržel již od více než padesáti klubů písemnou podporu své kandidatury.

Je krásné poslouchat, že pan Ječmínek vybudoval skvělou organizaci, na druhou stranu nelze nevidět spoustu nedostatků. V čem je současný AČR silný a v čem slabý?

Šestadvacet let je dlouhá doba, v posledních letech už možná v některých směrech Autoklubu ujel vlak a stagnuje. Spoustě věcí jsme se dostatečně nevěnovali. Třeba komunikaci s jinými organizacemi, s jezdci, týmy, pořadateli. Došlo k tomu, že se vedení Autoklubu uzavřelo do černé věže a nechodilo ven. To se musí změnit. Můj plán je maximálně naši organizaci otevřít, aby komunikovala s každým, kdo má zájem. Abychom byli pozitivní a lidé byli hrdi na členství v AČR.

Pokud někdo někde vládne příliš dlouho, přináší to spoustu problémů: klientelismus, korupci. Všeobecně se ví, že pan Ječmínek si z Autoklubu udělal doslova rodinný podnik. Zaměstnává příbuzné, na dotace dosahují jen ti hodní, kteří mu jdou na ruku. Plánujete, že v případě zvolení také zaměstnáte v Autoklubu celou svoji rodinu a peníze budete rozdávat jen spřáteleným klanům?

Určitě rodinu zaměstnávat nebudu, nemám to zapotřebí. Věřím, že se děti budou věnovat právu jako já. Měl jsem velkou kancelář, kterou jsem prodal,

když jsem poznal, že jsou tam mladší a nadějnější. Umění odcházet je těžká věc, ne každý to zvládne. Finance by měly být v Autoklubu transparentnější. Aby všichni viděli, kam peníze jdou, aby na ně každý mohl dosáhnout a nikdo nebyl preferován. Všem zdůrazňuji, že v případě zvolení se budu snažit do stanov Autoklubu dostat pravidlo běžné nejen pro politické funkce, ale i pro sportovní organizace typu Autoklubu a třeba i pro mezinárodní federace. Jde o omezení počtu opakování mandátů. Chci navrhnout, aby prezidentem AČR mohla být jedna osoba maximálně dvě nebo tři volební období. Jsem přesvědčen, že za nějakých deset let má člověk ukázat, co v něm je, a pak uvolnit místo mladším. Nemám představu, že budu sedět v křesle prezidenta AČR třicet let. Ani náhodou!

Roman Ječmínek se jako místopředseda představenstva Sazky a náměstek ředitele Aleše Hušáka velmi vydatně podílel na zlikvidování loterijní společnosti. Tento potok peněz vyschl. Autoklub ČR v minulých letech státu deklaroval desetinásobně více sportovců, než ve skutečnosti měl, aby získával víc peněz ze státních dotací. Ani to už není možné. Máte představu, jak pro Autoklub získat finance?

Nechci se obracet do minulosti. Hodlám udělat tlustou čáru a hledět do budoucnosti. Ztráta Sazky je velmi nepříjemná věc pro celý český sport. Nemohu však nevnímat, že právě účinkování pana Ječmínka v bývalé Sazce nám dodnes brání v tom, abychom na úrovni komunikovali s řadou potenciálních marketingových a obchodních partnerů. Budeme muset hledat takové, pro něž by spolupráce s Autoklubem ČR měla být samozřejmostí. Věřím, že nové tváře ve vedení Autoklubu budou mít dveře otevřené. Máme tu obrovskou automobilku Škoda i další výrobce aut, spoustu producentů automobilových komponentů. Nesmíme záviset jen na státních dotacích, to by bylo nemoudré. Stačí změna vládnoucí garnitury a pramen může vyschnout.

Ale to budete muset z Autoklubu ČR udělat zase normální autoklub. Takový, který se bude zabývat nejen motosportem, ale hlavně bude hájit zájmy všech motoristů, bude partnerem a oponentem státních orgánů… V tom všem AČR dávno ztratil pozice.

Bohužel máte pravdu. Autoklub ČR je členem FIA i v oblasti obecného motorismu a mobility. Děláme v tom ovšem velmi málo. Myslím si, že je to velká chyba. Potřebujeme personálně posílit, najít lidi, kteří se v této oblasti budou orientovat a umějí si na svoji činnost vydělat. I zde je řada potenciálních partnerů, s nimiž můžeme spolupracovat a získávat od nich fi nanční prostředky. Třeba od pojišťoven. Mám takovou vizi: Autoklub ČR

by měl mít ve společnosti silnou pozici jako v Německu autoklub ADAC. To je organizace, která má v osmdesátimilionové zemi asi 19 milionů členů. Jakmile si kluk nebo holka pořídí řidičák, hned se stane členem ADAC. Lidé jsou hrdi na členství v ADAC. Když se připravuje nový zákon nebo vyhláška k řízení silničního provozu, vláda nebo parlament se jako první ptají ADAC. Je to nepřehlédnutelná instituce a zastupuje zájmy všech motoristů. Chci, aby se AČR do pěti deseti let dostal na stejnou úroveň.

Pamatujeme si, že krátce po svém prvním zvolení v roce 1990 pan Ječmínek říkal něco podobného. Že ho vůbec nezajímá motorsport, že chce autoklub pro normální motoristy. A pak zmizela asistenční služba, cestovka a zůstal mu jen sport…

Jsem rád, že mě na to upozorňujete. Aspoň vím, na co si dát pozor.

Pokud vyhrajete, jak budete vycházet s konkurentem – Ústředním automotoklubem? Ten sice nemá sportovní autoritu, ale právě v oblasti

všeobecného motorismu dává AČR v poslední době docela na frak.

ÚAMK je také členem FIA v oblasti mobility a všeobecného motorismu, takže v tomto směru vyvíjí činnost. To je zcela v pořádku. Myslím si, že spoustu věcí rozhodně nedělá špatně. Ale plno jiných by šlo dělat lépe a já jsem zastáncem toho, aby se i v této oblasti spolupracovalo. Nechci s nikým válčit. V první řadě musí jít vždy o prospěch motoristů.

Jaké budou vaše případné první kroky v pozici prezidenta AČR?

Původně jsem doufal, že touhle dobou si budu připravovat konkrétní program, co budu dělat od 1. prosince. Místo toho se však věnuji předvolební kampani, protože opravdu není vyloučeno, že nebudu jediným kandidátem. Pochopitelně mám jasnou představu, jak by měl být Autoklub strukturován do budoucna, co by se mělo změnit. Bude třeba hledat personální posily hlavně pro oblast obecného motorismu. Stojí před námi i otázky promotérství jednotlivých disciplín, mediálních práv, televizního vysílání. Absolutní prioritou je příprava marketingového konceptu, jak by Autoklub měl hledat partnery a získávat od nich finanční prostředky na svou činnost. Budu se snažit zvýšit podporu mládeže. Jsme strašně

drahý sport a nemůžeme vše nechat na rodičích. Mladí musí dostat do ruky slušnou techniku. Chceme-li mít nové Františky Šťastné a Elišky Junkové, musíme investovat do mládeže.

Budova je to úžasná, na skvělém místě a nikdo s ní nepracuje. Jsem právník, ne developer. Nechám si poradit od odborníků. Ten dům musí vydělávat! Vůbec nechápu, proč jeho provoz dosud dotujeme z peněz, které by měly jít na rozvoj naší činnosti! Budeme hledat cestu, aby někdo zainvestoval do oprav a třeba pak využíval část domu, protože celý nepotřebujeme.

Jak chcete přesvědčit autokluby, které posílají své delegáty na valnou hromadu, že jste ten pravý, když penězotok má v rukách stále Roman

Ječmínek? Dlouhá léta si tím udržoval neuvěřitelnou loajalitu členské základny. Je to takový Roman Berbr českého motorismu. Volby prostě umí.

Nelením, navštěvuji kluby, mluvím s lidmi, přesvědčuji. Potěšilo mě, že se na posledním prezidiu Autoklubu podařilo v jednacím řádu valné hromady

změnit volbu prezidenta z veřejné na tajnou. V několika zásadních rozhodnutích mě v prezidiu podpořilo 10 z 12 členů třeba i proti stanovisku pana Ječmínka, čehož si velmi vážím. Je to takový malý důkaz návratu k demokracii. Oslovuji volitele i v médiích, a kdo chce o mém programu vědět víc, toho zvu na své stránky www.zmena2016.cz.

JUDr. Jan Šťovíček, Ph.D.

• Věk: 44 let
• Povolání: advokát
• Stav: svobodný, dvě děti
• Záliby: motosport, výtvarné umění
• Funkce: první viceprezident Autoklubu ČR, viceprezident FIM Europe, člen mezinárodního odvolacího soudu FIA, člen Kolegia soudců FIM.

Autor: Zbyšek Pechr