Buggyra MK 001 - ryze závodní kamion

Informace o následníku, typu MK 002, přineseme, jakmile to bude možné.

Buggyra

Vývoj Super Race Trucku začal v polovině roku 1998. Tehdy Martin Koloc, vyřazený ze závodů sankcemi Mezinárodní federace automobilového sportu a Asociace jezdců České republiky, se zdravě naštval a započal se svým týmem a ve spolupráci s legendárním návrhářem Václavem Králem konstrukční přípravu (M. Koloc spolupracoval s V. Králem již v době, kdy závodil s tahači SISU a PRAGA). V jisté fázi vývoje se na technické přípravě zbrusu nového vozu začal podílet německý konstruktér Mario Kress, který s sebou přinesl zkušenosti z vývojových prací pro MAN, DAF a MERCEDES a se stavbou speciálů SRT. Jeho příchodem se změnila uvažovaná konstrukce rámu. Původně se uvažovalo o rámu podobném klasickému žebřinovému rámu v kombinaci s příhradovou konstrukcí. Nyní má rám tvar jakési "vany" z masivních nosníků speciálního tvaru. Mario Kress přivedl do týmu i jezdce Gerda Körbera. Celkově se na projektu podílelo přibližně 70 lidí. První úvahy vedly k rozhodnutí o kapotové koncepci, tj. s budkou uloženou mezi nápravami. Toto řešení je výhodné jak z hlediska rozložení hmotnosti mezi nápravy - zadní náprava je takto více zatěžována, tak z hlediska kvadratických momentů setrvačnosti - hmota vzdálenější od těžiště vozu zhoršuje chování vozu v zatáčkách. Pro jezdce je poloha blízko těžiště vozu také velmi výhodná. Lépe cítí chování vozu (skluz pneumatik). Původně se uvažovalo o budce z Avie z řady Daewoo-Avia A 60/90. Ovšem po náběhu výroby nové řady AD 100 (obchodní název D 60/90) se přešlo na novou budku, kterou vyvinulo britské vývojové centrum Daewoo.

Vůz je samozřejmě postaven dle reglementů FIA (Mezinárodní automobilové federace). Ty mimo mnoha jiných parametrů určují umístění budky ve vzdálenosti 2040 mm od osy točnice, přičemž točnice musí být logicky mezi nápravami, maximálně v úrovni osy zadní nápravy. To znamená, že budka může být maximálně 2040 mm před zadní nápravou, ne méně. Je také určeno umístění motoru (resp. bloku motoru) před středem rozvoru, čímž FIA brání umístění motoru blízko zadní nápravy. Co se týče povinné točnice, ta svou značnou hmotou umístněnou vysoko nad těžištěm, a navíc až u zadní nápravy, dělá nepříjemnosti při ladění podvozku. Povolená minimální hmotnost je 4800 kg. Hmotnost se měří po závodě, proto se někteří jezdci pohybují po projetí cílem na okraji dráhy, aby nabrali písek na pneumatiky, čímž zvyšují hmotnost svého vozu odlehčeného např. kolizí o laminátové díly.

Rám

Je svařen z ohýbaných ocelových profilů. Je zcela speciální konstrukce tak, aby byl motor uložen co nejníže. V rámu jsou zabudovány (integrovány) chladiče olejů a nádrže na vodu.

Budka

Jak již bylo zmíněno, pochází ze sériového vozu Daewoo Avia D 60/90. Byla však odlehčena o cca 100 kg nahrazením vnitřních plechových dílů dveří kevlarovými a dalšími úpravami. Skla vzhledem k nižší tuhosti budky po úpravách praskala, proto byla použita pružnější akrylátová okna, což zároveň budku dále odlehčilo. Sériovost budky přikazuje FIA (min. 100 ks vyrobených v jednom roce). Je samozřejmě vybavena ochranným trubkovým rámem, sklopná, příležitostně vybavována i sedadlem spolujezdce.

Nápravy

Přední tuhá náprava je označována GyrTech-FA001/B. Náprava je přesně vedená soustavou táhel a pák, kinematika nápravy je nastavitelná, což umožňuje nastavení podvozku pro každý okruh individuálně. Je nutné připomenout, že nastavení přední nápravy, hledání optimální geometrie pohybu kola v rejdu bylo časově velmi náročné. Výsledkem jsou i extrémní hodnoty - záklon rejdového čepu je 20°. Neobvyklé je i umístění mechanizmu řízení za nápravou, přičemž řídící tyč prochází rámem. Toto řešení bylo zvoleno proto, aby bylo možné jezdce posunout v kabině co nejvíce vzad k těžišti. Inu, závodní vůz potřebuje extrémní řešení.

Zadní tuhá nápravy GyrTech-RA001/P obvyklé konstrukce je bez redukcí (mimo jiné kvůli úspoře hmotnosti). Náprava je jako přední vedená seřiditelnou soustavou táhel a pák. Diferenciál má omezenou svornost.

Odpružení je provedeno vinutými pružinami značky Flino a plynokapalinovými tlumiči Öhlins. Obě nápravy mají seřiditelné zkrutné stabilizátory. Hlavy kol jsou z lehké slitiny. Disky jsou z lehké slitiny, mimo vnějších zadních. Ty jsou dle předpisu FIA z bezpečnostních důvodů ocelové. Pneumatiky mají značku Continental rozměru 315/65-R22,5, jsou bezdušové a stejné, jaké používají všichni účastníci v závodním poli.

Brzdy byly na začátku sezóny kapalinové dvouokruhové značky Knoor Bremse SB 7000 s obložením Jurid. Kotouče jsou z uhlíkového kompozitu se slinutým karbidem (oproti ocelovým jsou lehčí a snesou větší tepelné zatížení - původně byly vyvinuty pro raketoplány a dosud se používaly především v F1). Avšak na přání jezdce Gerda Körbera byla soustava předělána na vzduchovou. Zvyk je železná košile a Gerd kupodivu dosahoval se vzduchem ovládanou soustavou lepších časů. Což ovšem nelze převádět do praxe, kde kapalinové brzdy jistě znamenají přínos jak pro údržbu, tak i pro bezpečnost (kratší časová prodleva). Chlazení brzd je mimo obvyklé vnitřní ventilace zajišťováno rozstřikem vody na kotouče. V některých chvílích je rozstřikován až 1 litr vody za minutu. V rámu vozu jsou nádrže na vodu o obsahu 200 litrů.

Převodovka

ZF Ecomat HP600 je všeobecně používaná v SRT. Je pětistupňová sekvenční elektronicky ovládaná s předvolbou/řazením tlačítky na volantu. Režim řazení je před závodem naprogramován na základě údajů z testovacích jízd.

Telemetrie

Magneti Marelli DAS4 má 127 kanálů (kapacita/počet měřených veličin). Za jízdy však bylo prozatím použitých 96 kanálů. Měří se např. otáčky, zrychlení v různých místech a směrech (x, y, z), teploty, tlaky apod. Vyhodnocení probíhá částečně přímo ve voze zabudovanou elektronikou, jiné se v depu stahují do notebooku a podle naměřených hodnot se volí další nastavení a úpravy podvozku a pohonné jednotky. Telemetrie takového druhu byla prozatím používána jen v technologiích F1.

Motor

Samostatnou kapitolu tvoří motor GyrTech MK 12/001-3. Ten je postaven na základě motoru Caterpillar série C. Jde o řadový šestiválec o zdvihovém objemu 12 litrů (maximum dle reglementů FIA). Klikový mechanizmus (s keramickým nástřikem pro zvýšení otěruvzdornosti) a hlava válců jsou vlastní, stejně jako vstřikovací soustava (GyrTech/Bug 001) se sdruženými vstřikovači. Vstřikovače jsou elektronicky řízené. Vstřikovací tlaky dosahují maxima 280 MPa. Turbodmychadla jsou dvě - Schwitzer/GT (tlak 0,45 MPa), plnící soustava má výměník vzduch/vzduch. Tento chladič je umístěn vpředu, skloněn šikmo vzad spolu s prvním chladičem motoru (další dva chladiče jsou před zadními koly). Přibližné maximální výkonové parametry motoru jsou 1030 kW/ 2600 ot/min, 5000 Nm.

Maximální rychlost vozu je omezena při závodech na 160 km/h, dle reglementů FIA. Toto omezení se děje zásahem elektroniky, kdy se motoru sníží výkon na zhruba 200 kW, což stačí na udržení maximální rychlosti. Maximální rychlost bez omezovače je však přibližně 225 km/h.

Rozměry

Rozvor náprav je 3800 mm, délka přibližně 5400 mm, další rozměry vychází z předpisů FIA, tj. max. šíře 2550 mm a výška o několik centimetrů přesahuje povolené minimum 2500 mm.

Buggyra

MK 001 byla představena odborné veřejnosti 14.3.2001 na přednášce České automobilové společnosti (dříve České společnosti automobilových techniků) a slavnostní předvedení se odehrálo v Roudnici nad Labem dne 19.4.2001.

Mimochodem, označení MK 001 neznamená nic jiného, než "Martin Koloc" a pořadové číslo. Tříciferné pořadové číslo naznačuje ambice nové české značky Buggyra - takže se zřejmě máme na co těšit.