Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Co se stalo s limuzínou Kennedyho? Death Car využívali další čtyři prezidenti

Ondřej Mára
Diskuze (0)

Letos uplyne 60 let od atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho, pětatřicátého prezidenta USA, který byl zastřelen při návštěvě Dallasu. Seděl přitom v limuzíně X-100, která má rovněž zajímavý příběh.

V historii USA bylo spácháno celkem šest úspěšných atentátů na prezidenta, přičemž ve čtyřech případech došlo k úmrtí hlavy státu. K asi nejznámějšímu útoku na vrcholného představitele zámořské velmoci došlo 22. listopadu 1963, kdy byl v texaském Dallasu spáchán atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, pětatřicátého prezidenta USA.

Připomeňme, že atentátník Lee Harvey Oswald tehdy zaútočil na prezidentskou kolonu z budovy školního skladu knih a prezidenta Kennedyho, jedoucího v otevřené limuzíně značky Lincoln, zasáhl dvěma střelami z pušky Carcano. Střely zasáhly prezidenta do krku a hlavy. Po 30 minutách od atentátu, během kterých byl prezident přepraven do nemocnice, byl prohlášen za mrtvého.

Kolem jednoho z nejslavnějších atentátů v dějinách dodnes koluje řada konspiračních teorií, my se však podíváme na zajímavou historii vozu, ve kterém tehdy John F. Kennedy cestoval. Elegantní otevřená limuzína značky Lincoln, zřejmě poslední kabriolet ve službách amerického prezidenta, je totiž dodnes zajímavý kusem historie.

Pronajatý X-100

Základem prezidentského speciálu se stal standardní Lincoln Continental, vyrobený v roce 1961, který se tou dobou prodával za cca 7.347 dolarů. Americká vláda však vůz nekoupila, místo toho si ho pouze pronajala od společnosti Ford Motor Company (pod kterou značka Lincoln spadá) za údajných 500 dolarů ročně. Na tom by možná ještě nebylo nic zvláštního, pokud by ale vláda neplánovala utratit ohromný balík peněz za zakázkovou úpravu.

Zakázku získala společnost Hess & Eisenhardt, jejíž karosářské kořeny sahají dokonce až do devatenáctého století. Právě tato společnost se pak postarala o dodatečné úpravy jinak sériového vozu do podoby prezidentské limuzíny, která dostala od tajné služby kódové označen X-100.

Video se připravuje ...

Úpravy spočívaly například v prodloužení vozu o 1,1 metru, což umožnilo instalovat třetí (prostřední) řadu sedadel. Sedadla byla sklopná a orientována ve směru jízdy. Prezident seděl na lavici v zadní části vozu, čalouněné kvalitní kůží ve dvou odstínech. Nastupování bylo řešeno velkými sebevražednými dveřmi, které se otvíraly proti směru jízdy. Oblouk za předními sedadly umožňoval, aby prezident v autě pohodlně stál, mohl se opřít a mávat přihlížejícím.

Vůz byl vybaven výkonným topením a klimatizací, hasicím systémem nebo sadou první pomoci. Zajímavou specialitou pak byla možnost zvednout zadní lavici zhruba o 270 mm, aby byl prezident lépe viditelný pro veřejnost. Bohužel se jednalo o prvek, který současně zvýšil zranitelnost hlavy státu.

Death Car

Karosárna vůz dále vybavila výstražným světly červené barvy, sirénou, držáky vlajek nebo speciálními stupačkami a madly pro příslušníky tajné služby před zadními blatníky a u zadního nárazníku. Ostatně jednu ze zadních stupaček využil na slavném záběru (známém jako Zapruderův film) po atentátu jeden z agentů tajné služby, kterému pak na palubu pomáhala první dáma.

Karoserie byla lakována do modré metalízy „Presidential Blue Metallic“ a uzavřít ji bylo možné dokonce na tři způsoby. Vůz byl totiž doručen s klasickou plátěnou střechou, lehkou kovovou střechou a speciální průhlednou plastickou střechou, která mohla být převážena v kufru a nabízela pohled na prezidenta chráněného před rozmary počasí. Žádná z těchto střech by ale život prezidenta Kennedyho neochránila. Vůz totiž postrádal jakékoliv pancéřování.

Po smutných událostech z dvaadvacátého listopadu byl vůz převezen do Bílého domu, kde se stal součástí vyšetřování. Média mu mezitím vymyslela nechvalně známou přezdívku „Death Car“. Mnozí by nejspíš čekali, že s ohledem na pohnutý osud bude vůz vyřazen ze služby, jenže to se nestalo.

Jízda pokračuje

Spojené státy nemohou zůstat bez prezidenta a prezident nemůže zůstat bez speciálního vozu. Prezident Lyndon B. Johnson složil přísahu ještě na palubě letounu Air Force One. Vývoj nové limuzíny pro prezidenta zcela od začátku by však zřejmě trval příliš dlouho a vyšel na ještě větší finance.

V rámci operace pojmenované „The Quick Fix“ proto došlo k přestavbě původního vozu Lincoln X-100, na které se podílela karosárna Hess & Einsenhardt ve spolupráci s tajnou službou, výzkumným centrem americké armády pro materiály a výzkum, inženýry Fordu a společností PPG Industries, dodávající speciální materiály.

Vůz byl kompletně rozebrán, přičemž všechny komponenty související s atentátem, které by mohly přitahovat nechtěnou pozornost, byly zničeny. Přesto se dochovaly například vzorky kůže z původního čalounění sedadel, na kterých by měly být stále stopy krve. Vše je ale bezpečně uloženo.

V rámci této přestavby došlo k úpravám interiéru i kompletnímu přelakování na černou barvu, což mělo být přání nového prezidenta Lyndona B. Johnsona, který byl během atentátu na Kennedyho v Dallasu součástí prezidentské kolony. Seděl v jednom z dalších aut a s vozem X-100  „Death Car“ prý cestoval nerad. Po atentátu ale konečně došlo k pancéřování limuzíny.

Vůz dostal napevno instalovanou neprůstřelnou střechu, navíc byla pancéřovaná i kabina posádky, včetně skel. Konstruktéři pomocí titanu pancéřovali podvozek a instalovali také prototyp tzv. run-flat pneumatik, které mohly jet i po ztrátě tlaku. Hmotnost vozu tím vzrostla o cca 25 procent - na zhruba 4.400 kilogramů. Vykompenzovat ji ale pomohl nový ručně skládaný vidlicový osmiválec o výkonu 260 kW.

Další čtyři

Vůz se vrátil do služby v květnu 1964 a během roku 1967 prošel ještě jedním drobným vylepšením, v rámci kterého dostal výkonnější klimatizaci, lepší telekomunikační vybavení, otvíratelná zadní pancéřovaná okna a další drobná vylepšení. Ve stejné době přitom Lindon B. Johnson obdržel vlastní pancéřovanou limuzínu Lincoln Continental, vyrobenou v roce 1965, v následujících letech upravenou a již od začátku náležitě pancéřovanou.

Speciál X-100, vyrobený pro Kennedyho, ale z garáží Bílého domu nezmizel. Ba naopak. Kromě Lyndona B. Johnsona vůz využívali ještě prezidenti Richard Nixon, Gerald Ford a Jimmy Carter. Na přání Nixona byl navíc ve střeše limuzíny vytvořen speciální „poklop“, díky kterému mohl Nixon cestou z inaugurace mávat přihlížejícím davům.

U prezidentské flotily byl vůz nakonec vyřazen až v roce 1977. Po své službě bylo pravděpodobně renovováno a nakonec zakotvilo v muzeu automobilky Ford v michiganském Dearbornu. 

Ondřej Mára
Diskuze (0)

Doporučujeme